Úrokové sazby už není třeba zvyšovat, říká Kysilka

Globální vývoj inflace půjde ve prospěch utlumení růstu cen. Není tedy potřeba dělat nějaké velké dramatické kroky ve zvyšování úrokových sazeb. V rozhovoru pro LN to říká ekonom Pavel Kysilka, někdejší výkonný guvernér ČNB.

LN Jak byste řešil současnou vysokou inflaci?

Všichni, kdo se věnujeme danému tématu, víme jedno. Jestliže nenastane něco opravdu nepředvídaného, inflace požere sama sebe. Pokud ji někdo nebude roztáčet zvenku – centrální banky tištěním peněz, vlády nezodpovědnou fiskální politikou, odbory naprosto nezodpovědnými mzdovými nároky –, tak víme, že zhruba za rok, rok a půl se současná světová inflace i ta naše dostane na hladiny, na něž jsme byli zvyklí. Tedy zpět ke dvěma, třem procentům.

Co ale může být rizikem, je zřetězení faktorů, tedy vytvoření začarovaného kruhu mezi inflačními očekáváními, nárůstem mezd, oslabováním kurzu. Z něj se špatně vyskakuje. Ale zatím nevidím důvod, proč by se tyto tři faktory měly spojit a zacyklit. Přirozený vývoj bude směřovat k dezinflaci.

LN Můžete to vysvětlit?

Nyní lidé utrácejí hodně. Tuší, že vše bude ještě dražší, tak to koupí raději teď. Tím vyčerpají rezervy a zároveň začnou v obavách myslet na budoucnost, začnou víc spořit. Tím se utlumí poptávkové faktory inflace. A prostor pro cenový nárůst se možná vyčerpá i u nákladových faktorů. Mohlo by se to týkat nedostatkovosti energie, ale třeba i potravin.

I u energií by střednědobě měly oslabovat inflační tlaky. Čili nárůst cen má tendenci bojovat sám proti sobě, pokud neeskalují inflační očekávaní, která roztočí spirálu.

LN Co by vlastně proti inflaci mohla udělat vláda?

Trpíme obrovskou přezaměstnaností na straně úřednictva. Nynější vláda za to nemůže, mohou za to všechny předchozí vlády od roku 2000. Velmi pilný v tom byl minulý menšinový kabinet ANO a ČSSD, který luxoval po desítkách tisíc lidí ročně ty šikovné z pracovního trhu. Doufám, že se současná vláda pochlapí a vrátí lidi do produktivní ekonomiky, kde dramaticky chybějí. A tím zničí jeden obrovský inflační faktor.

Další šanci představuje uvolnění legislativy a regulace, jež zmrazily výstavbu bytů a domů a které způsobily extrémně vysoké ceny bydlení.

Zároveň doufejme, že svět znovu neovládne nějaká hysterie typu koronavirus, což byl jeden z klíčových faktorů dnešních nárůstů inflace. Současná inflace není selháním trhu. Ani nerovnováha, kterou máme v Česku, není selháním trhu. Je to selhání vlád, té německé v čele a dalších vlád zemí EU a světa, které zastavily jakoukoliv chuť investovat do energetických kapacit kvůli brojení proti takzvanému globálnímu oteplování. Sáhly k zavírání jaderných elektráren, neinvestování do uhelné a další energetiky, k bránění bankám a pojišťovnám, aby financovaly projekty, které nepatří k takzvaným zeleným.

LN Co může vláda udělat proti růstu cen energií?

Zaprvé velkou korekci Green Dealu (Zelené dohody pro Evropu – pozn. red.). Korekci. Neříkám, že je v něm všechno špatně. Trhem – nikoliv vládami a dotacemi – vyvolané investice do obnovitelných zdrojů je určitě něco, co sníží závislost na omezených zdrojích.

LN Co by se mělo v Green Dealu aktualizovat?

Je na čase mluvit o energetické unii, kde by docházelo k takzvanému blendingu, tedy mixování všech typů energetických zdrojů. Francie a Česko mohou mít jádro, jiné země ropnou a plynovou energii, třeba ty, kde se tyto komodity těží, například Norsko, a dále země, které mají přístavy a mohou odebírat třeba zkapalněný plyn. Další státy mají energetiku postavenou na větru, slunci či jako Rakousko na vodě. Energetická unie dokáže optimálně mixovat zdroje, ty stabilní a neflexibilní jako jádro v základu, nestabilní jako vítr a slunce na vrcholku a ostatní flexibilní uprostřed. Mixuje také náklady, takže výsledná cena se stabilizuje a snižuje. Jestli by Evropská unie mohla sloužit nějaké další věci, vedle těch čím dál zbytečnějších a škodlivých, tak téhle.

Ale žádný mix nelze budovat, bude-li v Green Dealu neustále svítit červené světlo vůči jádru, plynu, ropě a uhlí. Je to postoj s pochybnými benefity, ale neuvěřitelnými náklady.

LN Ale jak by se z cenotvorby odstavily mezičlánky, jako třeba energetická burza, kam coby Česko dovážíme elektřinu za cenu x a odtud si ji dovážíme pro vlastní potřebu za několikanásobek?

Nemusíte nikoho a nic odstavovat. Trh, bude-li mít mix zdrojů a nebude narážet na zbytečné regulace zejména v oblasti investování do energetických zdrojů, se umí se situací vypořádat sám. Bez ideologických zásahů se vytvoří zcela nová rovnováha mezi nabídkou a poptávkou a dospějeme do situace, kdy cena energie bude předvídatelná, v zásadě stabilizovaná a přijatelná. Dnes je přirozená rovnováha narušená kvůli – v uvozovkách – grétám (švédská ekologická aktivistka Gréta Thunbergová – pozn. red.) . Ve skutečnosti však nejde o Grétu, ale o to, že poté, co spílá politikům v Evropském parlamentu, všichni vstanou, hlučně tleskají a poté likvidují ekonomiku a prosperitu nesmyslnými zásahy.

LN Zmínil jste řešení, která jsou během na dlouhou či delší trať. Co by ale vláda měla udělat, aby tu – doženeme-li to do krajnosti – lidé v zimě nemrzli a podniky mohly vyrábět?

Krátkodobě je to extrémně obtížné. Když dlouhodobě něco zanedbáváte, těžko najdete rychlá řešení. Ale i ta střednědobá a dlouhodobá musíte začít dělat teď. Čím delší cesta je, tím dříve na ni musíte vyrazit. Absolutním klíčem je obnovit a co nejvíce dynamizovat investice do energetických kapacit. Do výroby a přenosu energie. A samozřejmě do diverzifikace zdrojů. Jak teritoriální diverzifikace, tak komoditní. Jednoznačné odmítnutí semaforu, na němž svítí červená barva jaderné, uhelné a dalším energiím z fosilních zdrojů.

Největším zločinem by bylo sahat na ceny

LN A co se dá dělat hned teď? Lidé se děsí faktur za energie.

Největším zločinem by bylo sahat na ceny. Ve svobodné a demokratické zemi je tržní nedeformovaná cena jedním z nejhodnotnějších faktorů rozvoje a stability. Ceny energií prostě musejí odrážet to, že nemáme dostatek kapacit a že máme obrovskou spotřebu. Vysoké ceny jsou samozřejmě bolestné, ale působí jak na straně spotřeby úsporami, o něž se snaží domácnosti i podniky, tak na straně kapacit v podobě zvýšené chuti investovat. Na ceny se nesmí sahat.

Ale co je potřeba udělat: přímými podporami pomoci vybraným domácnostem, i když jich bude třeba 40 či 50 procent. Pomoci potřebným, aby mohli důstojně žít a fungovat, přímou a adresnou sociální podporou. Kontrolou cen bychom jen kopírovali to, co dělaly nacistické či socialistické vlády. Řízením cen se vždy vstupovalo na šikmou plochu do bídy, přídělovým systémem, plánem a dotacemi to pokračovalo, znárodňováním končilo.

LN Pomáhá proti současné inflaci zvyšování úrokových sazeb, které od loňského června provádí Česká národní banka (ČNB)?

Jednoznačně. Jednak brzdí úvěrovou expanzi. Je to přímá vlastnost takzvané transmise, čili přenášení pohybu úrokových sazeb do cen. Druhý efekt je nepřímý. Je to vliv vyšších úrokových sazeb na měnový kurz. A ten už dnes vidíme – koruna se odpojila od měn, s nimiž byla vždy spojená, tedy od maďarského forintu a polského zlotého. U nich probíhá v delším horizontu oslabování, zatímco koruna vůči nim posílila. A silná koruna je extrémně silný protiinflační faktor.

LN Měla by tedy ČNB pokračovat ve zvyšování sazeb? Bankovní rada se tím bude zabývat v tomto týdnu ve středu.

Bez hlubokých analýz, jež připravuje měnový útvar centrální banky, na to nemůžete dát kvalifikovanou odpověď. Jistě – porovnáte-li inflaci, která teď dosáhla 16 procent, s nastavením úrokových sazeb (nyní 5,75 procenta – pozn. red.), řeknete si, že by sazby patřily daleko výše. Ale též platí, že onen skrytý a přitom velmi silný globální vývoj inflace půjde ve prospěch utlumení růstu cen. Není tedy potřeba dělat nějaké dramatické kroky ve zvyšování úrokových sazeb. Myslím, že ČNB si velkou část už odpracovala.

LN V poslední době se hojně mluví o tom, zda se inflační očekávání utrhla, či nikoliv. Člen bankovní rady ČNB Tomáš Holub v rozhovoru pro LN na začátku června řekl, že se to částečně utrhlo u podniků a že „firmy propadly zdražovací mánii“.

U mnoha položek – kupříkladu textilu a obuvi –, kde pro to neexistuje objektivní důvod, ceny v Česku rostou velmi významně, zatímco třeba v Německu vůbec. Takže psychologický faktor, kolektivní chuť zvyšovat ceny na straně výrobců a obchodníků, existuje. Ale je otázkou, zda marže právě v těchto oborech u našich firem ve srovnání s Německem nebyly nízké, tedy zda se jen nevracíme k nějakému normálu. Tak bych zatím neříkal silné výroky, že se inflační očekávání utrhla ze řetězu, nemyslím si to.

Ze všech stran je slyšet, že inflace se v dalších měsících začne vracet k nějakému normálu, na který jsme bývali zvyklí. S tím budou všichni počítat i v rámci kolektivních vyjednávání. Také obchodníci a výrobci brzy ucítí, že nemají prostor pro zvyšování cen. Stoprocentně v některých sektorech uvidíme i opačný pohyb. Firmy ucítí, že přestřelily. A lidé, kteří se doposud řídili heslem „kupme to teď, než to ještě víc zdraží“, mohou změnit svůj přístup na „kupme to, až se situace uklidní“. Zvlášť když uvidí postupný pokles inflace.

LN ČNB se i nadále obává mzdové spirály. Jak to vidíte vy? Jaké přidávání si podniky mohou letos dovolit?

Dívám-li se na data a informace z terénu, z podnikové sféry, lze odhadnout, že letos se mzdy mohou meziročně zvednout o šest až sedm procent. Pokud budu pro letošek počítat s průměrnou mírou inflace ve výši 14 procent, zůstane nárůst mezd stále o téměř sedm procentních bodů pod inflací.

Finanční trhy nejsou spolehlivé vodítko k pravdě

LN Co říkáte na tři nově jmenované členy bankovní rady ČNB? Mandát jim začne na začátku července.

Zaprvé oceňuji, že jsou čitelní. Dva z nich známe s jejich praktickou

LN Finanční trhy po květnovém oznámení jména nového guvernéra ČNB Aleše Michla poslaly kurz koruny dolů tak prudce, že se centrální banka rozhodla podniknout na obranu měny devizové intervence.

Jakmile se ocitnete v guvernérských botách, je to obrovský krok z pouhého členství v bankovní radě či viceguvernérství. Stanete se tváří ČNB a to je hrozně důležité. Zvlášť dnes, v době digitální a době sociálních médií. Veřejnost a zejména mladší generace si čím dál více potřebuje personifikovat instituci, spojit si ji s konkrétní osobností. A důvěryhodná centrální banka je obrovské celonárodní aktivum. Je-li důvěryhodná, zvládne slovy to, co jiná musí zvládnout bolestivými nástroji, jako jsou úrokové sazby. Ty jsou společensky nákladné v podobě nižšího růstu a prosperity. Důvěryhodnost centrální banky si máme chránit. Což neznamená, že centrální bankéři mají být izolovaní od jakékoliv kritiky. Ale je vždy třeba počkat, jak se budou chovat, a nedělat zbytečné apriorní negativní soudy.

LN Výběr tří nových členů bankovní rady uklidnil i ty, které jmenování Michla guvernérem značně zneklidnilo. Působilo to na vás podobně?

Negativní odezvy vypovídaly o chabé zkušenosti apriorních kritiků a jejich snaze zviditelnit se a používat silná slova. Každý centrální bankéř musí v nové roli získat zkušenosti. Teprve pak se ohlížejme dozadu a hodnoťme, jak se kdo osvědčil. A že negativně zareagovaly finanční trhy? Vůbec bych to nepřeceňoval. Co to jsou finanční trhy? Otevřete-li dveře tradingu ve velkých finančních institucích, uvidíte tam mladé holky a kluky – tak to bylo vždy, i za nás – a většinou mají pod stolem lahev okurek, protože jejich chuť setrvat v družném rozhovoru u sklenice piva a něčeho ostřejšího dlouho do noci je celkem známá. A možná jste si všimla, že koruna poté, co 8. června zazněla další tři jména členů nové bankovní rady, rychle posílila, ale pak se zase rychle vrátila na původní úroveň. Ano, finanční trhy jsou mocný, důležitý fenomén, ale nepřeceňujme jejich chytrost. Vzpomeňme si, jak se uměly hluboce a zásadně mýlit a jak na tom jejich aktéři prodělávali. Jak často mají zbrklou a hlavně stádní reakci, přestřelují, opravují svoji pozici. Finanční trhy nejsou spolehlivým vodítkem k pravdě.