Zoufalá touha po potomkovi
Novinka Městských divadel pražských Yerma nepřichází s inscenací slavné Lorcovy tragédie o nenaplněné touze po mateřství, ale s verzí australsko-švýcarského dramatika, režiséra a herce Simona Stonea (1984). Po šesti letech od jejího vzniku ji s prestižním pražským souborem nastudoval režisér Marián Amsler.
Od Lorcova originálu se Stoneova hra liší zasazením do současných reálií a především řešením finále, také tragickým, ale jiným, než jak je tomu u španělského klasika. Postavy a vztahy mezi nimi vykazují s předlohou výraznou podobnost. Hlavní hrdinka nenese ve hře jméno, je označována pouze jako Ona (Nina Horáková). Úspěšná novinářka také coby blogerka popisuje svoje problémy na internetu, včetně nenaplněné touhy po mateřství.
Manžel John (Viktor Dvořák) podniká a často v rámci svých pracovních aktivit cestuje, partnerčino svěřování se sociálním sítím nenese nejlépe. Objevuje se i její bývalý partner Viktor (Tomáš Havlínek), zavzpomínají na dávný vztah, poznamenaný potratem, a začnou se občas – ve vší počestnosti – stýkat. Důležitý protipól ve hře představuje hrdinčina matka (Eva Salzmannová), uštěpačná intelektuálka a vysokoškolská pedagožka, která k vlastnímu mateřství měla velmi odtažitý vztah a svoje děti nezahrnovala bazální něhou. Její druhá dcera Mary (Petra Tejnorová) s otěhotněním problém nemá, i když svého muže nemiluje. Hra zprvu funguje jako vtipná, lehce cynická konverzačka, která stále víc houstne tragickými podtóny, až vyvrcholí v katastrofickém finále.
Nadprůměrné herecké výkony Amslerova režie působí téměř během celé inscenace svižně, produkci nechybí hybnost a především nadprůměrné herecké výkony. Dominují představitelé manželského páru, Nina Horáková a Viktor Dvořák, ona se od moderní emancipované ženy dostává pozvolna do polohy chorobného ulpívání na jediném životním tématu, on se odhodlává k lékařskému vyšetření (spermiogram) s rozpačitou zaťatostí. Dvořákův výkon kulminuje při zlomu v totální zoufalství, kdy řada pokusů o umělé oplodnění vyčerpala solidní ekonomické poměry domácnosti a manželé se nyní ocitají na mizině.
Eva Salzmannová představuje dámu, která nechce dávat najevo svoje city, působí spíš jako brilantní ironická glosátorka, ale v některých situacích se emoce zpod intelektuálské slupky přece jen derou napovrch. Tomáš Havlínek coby
Viktor dává najevo při opětovném setkání s bývalou partnerkou šarmantně ukrývané rozpaky, jeho kreace se vyznačuje i při dalších kontaktech lehce stydlivou naléhavostí. Přesvědčivě působí i Petra Tenorová v roli Mary, vztah k dítěti (také kvůli problematickému vztahu s jeho otcem) je prost sentimentu a zoufalá sestra ho nechápe. Snad jen výkon Renáty Matějíčkové v roli oprsklé dívky dnešních dnů Des je poněkud jednostrunný.
Soubor MDP se představuje v tom nejlepším světle, škoda posledních minut inscenace, kdy režisér příliš tlačí na pilu při ztvárnění zběsilé situace, „Yerma“totiž navštíví open air hudební festival a byla by ochotná realizovat jakýkoliv sexuální styk. Chlapy, které kontaktuje, ztvárňují černými plášti do deště přejinačení představitelé již jmenovaných interpretačních úkolů, patrně zdrogovaná nešťastnice ostatně muže oslovuje Viktore a Johne. A finálový dialog šustí i přes nespornou profesionalitu protagonistů papírem, na vině je ovšem autor. Jako kdyby se nedovtipným divákům muselo všechno ještě shrnout a zopakovat. Výtvarnice Eva Jiřikovská navrhla světleokrovou stěnu, diagonálně ozvláštněnou velkými čtvercovými stupni, využívanými jako schodiště, které slouží k dynamizování jevištních vztahů. Postupně přibývají zevnitř svítící nazelenalé krabice, připomínající inkubátory, v nichž frustrovaná hrdinka občas přebírá hlínu, jako by se chystala k pěstování bylinek či skleníkové zeleniny. Její počínání metaforicky odkazuje k tajemství plodnosti. Hudební vklad Ivana Achera fatálnímu vývoji inscenace spolehlivě napomáhá, vyřádil se především při backgroundu zmiňovaného festivalového třeštění.
Simon Stone podle Federica Garcíi Lorky: Yerma
Režie: Marián Amsler
Překlad: Viktor Janiš Dramaturgie: Jana Slouková Výprava: Eva Jiřikovská
Hudba: Ivan Acher
MDP (v divadle Rokoko), premiéra 10. června 2022