Zásahy pod čarou ponoru? H

STAN čeká drsná vnitřní reforma, nebo dlouhé a pomalé rozpadání

nutí STAN v těchto dnech v mnohém připomíná ruský křižník Moskva. Hrdý koráb s ambicí zaujmout roli vlajkové lodi české politiky po sérii několika úderů nabírá vodu a klesá ke dnu. Kapitán Vít Rakušan se sice bude usilovně snažit odtáhnout poškozené plavidlo do přístavu a na mimořádném sjezdu zahájit jeho zásadní rekonstrukci, úspěch ovšem zdaleka nemá zaručen. Hnutí STAN totiž donedávna zdobil pel nevinnosti. Aféra Hlubuček však definitivně strhla papundeklovou fasádu a pod vnějším zdobným nátěrem se vyjevují hrůzné poměry připomínající spíše zlořečená devadesátá léta. A právě tento hrubě kontrastní rozpor může hnutí zasadit definitivní ránu.

Dosud obrovsky těžilo ze svého původu a názvu. Komunální politici se dlouhodobě těší největší důvěře veřejnosti. Nicméně řada voličů léta nedokázala prokouknout účinnou marketingovou hříčku s velkým a malým es. Starostů s velkým S, tedy starostů s členskou příslušností k hnutí Starostové a nezávislí, zase tolik není, ostatně STAN vykazuje jen něco přes dva tisíce členů a podíl jeho zastupitelů ve všech zastupitelstvech obcí činí pouhých šest procent. Straně se však od počátku dařilo vyvolávat mylný dojem, že jaksi reprezentuje skoro všechny české starosty, kteří nejsou jinak stranicky organizováni.

Automaticky oblíbení

Do celostátní politiky hnutí proniklo díky zprvu velmi funkční symbióze s TOP 09, jež kandidovala s dovětkem „s podporou Starostů“. Ano, psali to správně, s velkým S, ale většina voličů poslední slovo na vývěsním štítu četla s malým s. TOP 09 dodávala bloku ideovou profilaci, Starostové organizační ukotvení v komunální politice, a právě i přitažlivý „dovětkový“název. Po volbách 2010 tak poprvé vstoupili do vlády, byť ministry kultury Jiřího Bessera a Alenu Hanákovou, nechvalně proslulou „nastavováním procesů“v Národním divadle, si mnozí s mateřským hnutím asi nespojovali, což bylo pro STAN v zásadě dobře.

Besser odstoupil kvůli tomu, že spoluvlastnil byt na Floridě s podnikatelem Pavlem Hráchem, odsouzeným za korupci, a uvedenou skutečnost zatajil v majetkovém přiznání. „Je to příspěvek ke zlepšení politické kultury v Česku. Byť jsme zažili řadu mnohem horších kauz a ministr se korupce nedopustil, politik se s odsouzenými stýkat nesmí,“přivítal v roce 2011 Besserovu rezignaci jeho tehdejší stranický šéf Petr Gazdík. Nyní mu nezbylo než vztáhnout letitý výrok na své vlastní kontakty s podnikatelem Redlem.

Skandální vystřízlivění

Předčasné volby 2013 pro STAN znamenaly počátek osmiletého opozičního půstu. Koalice s Piráty mu ale díky kroužkování přinesla nečekaný triumf a třetí nejpočetnější poslanecký klub ve sněmovně. Leč též začátek velkých problémů. Místopředseda Jan Farský bohorovně považoval půlroční dovolenou na stáži v USA namísto práce pro voliče v těžkých časech za cosi zcela normálního. Věslav Michalik, jeden z hlavních stratégů i finančníků hnutí, měl nakročeno na ministerstvo průmyslu, ale podivné transakce jeho firem mu vystavily stopku. Jeho nedávná smrt tak jako tak pro STAN znamenala vážný úder, avšak právě spory o Michalikův vstup do vlády odhalily velmi neprůhledné financování celého hnutí. Stanislav Polčák se posléze „zaskvěl“horentní sumou, kterou požadoval od obcí, jež zastupoval v kauze Vrbětice.

A pak explodovala kauza Hlubuček. Pražský magistrát reálně patří do celostátní politiky, a navíc nejde jenom o bývalého náměstka primátora. STAN totiž daleko více poškozuje podnikatel Michal Redl, postava, která se očividně tak nějak zapomněla v devadesátých letech, a s ním spojená soustava kontaktů a vazeb.

Hnutí STAN donedávna zdobil pel nevinnosti. Aféra Hlubuček však definitivně strhla papundeklovou fasádu a vyjevila hrůzné poměry.

Svatá válka má přednost

Trochu cynicky nahlíženo, problémy STAN se daly čekat. Propojenost podnikatelských zájmů, často nekalých, s politickou sférou představuje jeden ze základních rysů české politiky. STAN se přitom ani nestihl „ušpinit“ve vládě, jenom ho dobíhají záležitosti staršího data. Jako vládní strana je více středem pozornosti a boj různých skupin o moc a vliv též zvyšuje pravděpodobnost emitování různých nepohodlných informací.

Leč za tragédii STAN svým způsobem může i Andrej Babiš. Propojenost byznysu a politiky zosobňuje téměř dokonale. Až tak dokonale, že se zejména v očích politiků i voličů nynější vládní pětikoalice stal vlastně jediným reprezentantem uvedené nectnosti a samozřejmě předmětem lítého politického boje.

Všichni ostatní, kromě prezidenta Zemana, komunistů a Okamury, byli najednou čistí nebo se jejich problematické vazby vnímaly jako nepodstatné či nevhodné pro veřejnou debatu – přednost měla „svatá válka“s Babišem. Ovšem i kdyby byl Babiš ďábel, jeho protivníci zpravidla nejsou andělé. Což nyní zjevně vyplulo na povrch. Rozčarovaní voliči STAN teď asi mají chuť poslat milované hnutí „na chuj“. K hnutí ANO sice nedezertují, znechucení z politiky ale dají snadno najevo volební absencí.