Bude zima i mráz
Reposazba nás zchladí, mnozí nepřežijí
Základní úroková sazba vylétla na sedm procent. Jde bezpochyby o „politické“rozhodnutí, jímž současná majorita v radě ČNB odpověděla na politické rozhodnutí prezidenta Miloše Zemana jmenovat do čela centrální banky Aleše Michla. Ten předem avizoval, že bude bojovat proti růstu sazeb; současná věrchuška obratem avizovala, že sazby preventivně zvedne. Podobné politikaření bohužel doprovází vrcholná rozhodnutí často, od vlády až po Ústavní soud. Jen tady a teď jsou tyto obchody a protitahy zjevné i laikům. Nemáme všechna data ani analýzy, z nichž bankovní rada vychází, a nemáme ani kompetenci její kroky odborně hodnotit. Ale důsledky jsou zřejmé i bez hlubokého vhledu do monetární politiky.
Podaří-li se Česku inflaci zkrotit dříve než jiným zemím, budeme po čase emisní banku chválit, že zavčas dupla na brzdu a začala zvedat úrok – již loni v září, tedy skoro o rok dříve, než k podobným akcím přistoupila Evropská centrální banka ve Frankfurtu či americký Fed.
Za druhé: s vysokými sazbami jsme žili celá devadesátá léta, kdy dosáhly až osmnácti procent. Transformace byla časem vysoké inflace, Maďaři či Poláci by mohli vyprávět. Nicméně od roku 1998 byly naše sazby jen jednociferné a po roce 2001 jsme si zvykli na skutečně nízké úroky: za posledních dvaadvacet let, až do letošního dubna, nikdy nepřesáhly pět procent.
Za třetí: reálně nám hrozí slušný mazec. Vysoké sazby jistě ochladí ekonomiku, a to až tak, že dost možná padne do recese. Zasaženi budou hypotékáři, kteří si vzali vysoké půjčky za nízkých sazeb a při dramatickém nárůstu úroků, a tudíž splátek nebudou schopni své závazky plnit. Ještě hůře budou zasaženy firmy, které mají úvěry a zároveň jsou závislé na energiích, třeba pekárny a sklárny. Tady se nám ochlazení spolu s inflací může proměnit ve zcela regulérní krachy firem, či dokonce odvětví. A jako vždy nejhůře budou zasaženi nejchudší, pokud se dostanou do obtíží a budou si muset půjčit. Nárůst exekucí a osobních bankrotů se jeví zcela nevyhnutelným.