Med zvítězí nad cukrem

Rafinovaný bílý cukr, jímž si „sladíme život“, je návykovou a zdraví škodlivou látkou. Ne nadarmo se mu stejně jako kuchyňské soli říká bílý jed. Na rozdíl od cukrů v ovoci a zelenině v bílém cukru nejsou vitaminy, vláknina, stopové prvky ani další užitečné látky. Cukr je z 98 procent sacharóza, neobsahuje žádné další živiny. Sacharózu musí tělo nejprve rozštěpit na glukózu a fruktózu, aby mohla být využita k výživě buněk. Ke štěpení sacharózy tělo spotřebovává vitamin B, vápník, hořčík, chrom, mangan a další minerály, o které je tak naše tělo ochuzeno a které je třeba pak doplnit.

Rafinovaný cukr proto, že je tvořen jednoduchými cukry, má schopnost rychle se vstřebávat a dostávat do krve. Následně se zvýší hladina krevního cukru a donutí organismus nastolit potřebnou rovnováhu. Proto slinivka břišní začne vylučovat inzulin tak, aby se koncentrace cukru v krvi snížila. A tak se zatěžuje organismus, jenž musí neustále regulovat hladinu cukru v krvi. Tento začarovaný kruh přetěžuje především nadledvinky, slinivku břišní a játra. Bílý cukr je téměř čistá chemická látka. Vyrábí se z cukrové řepy nebo třtiny energeticky náročným způsobem s nezbytným použitím chemických látek.

A jak je to s medem? Med je přírodní produkt a nejstarší sladidlo v dějinách lidstva. Lidé jej znají a užívají již od starší doby kamenné. Med je sladší než cukr, takže ho můžeme použít méně. Med nezvedne hladinu cukru v krvi tak jako bílý cukr. Poskytuje nám rovnoměrnější hladinu energie po delší dobu než cukr. Med kromě glukózy a fruktózy obsahuje aminokyseliny, enzymy, vitaminy a minerály. V podstatě kromě selenu se v medu vyskytují téměř všechny prvky Mendělejevovy tabulky. Dodnes se vědcům nepodařilo všechny užitečné látky v medu odhalit a popsat. Není proto třeba v lékárnách za drahé peníze pořizovat nejrůznější doplňky stravy, vše v dostatečné míře lze nalézt v obyčejném medu. Med je antiseptický, likviduje škodlivé bakterie a brání tak vzniku infekce. Panuje mýtus, že není dobré podávat dětem med z důvodu poškozování zubní skloviny. Toto tvrzení však nebylo nikdy prokázáno.

Jak už bylo výše napsáno, při zpracování cukru se v těle spotřebovává vápník a fosfor, u dětí se bere právě ze zubní skloviny. Pokud má ale dítě pestrou stravu a vápník a fosfor nahradí, nemusí trpět sklovina. Med v dutině ústní působí protibakteriálně, protože obsahuje peroxid vodíku, který ničí bakterie způsobující zubní kaz. Dokud lidstvo neznalo uměle vyráběný řepný cukr a sladilo pouze medem, téměř neznalo zkažené zuby. Takže ne med, ale cukr způsobuje zubní kaz.

Vedle antiseptického účinku mají látky obsažené v medu protiplísňové a antioxidační vlastnosti. Přispívají k silnější imunitě. Kromě toho je med lépe stravitelný, nezatěžuje organismus, je zdrojem potřebné energie. O tom vědí své sportovci, kteří potřebují rychlou energii, jež nezatíží jejich organismus. Med doporučují lékaři pacientům při onemocnění jater. A v neposlední řadě med určitě lépe chutná. Přitom má mnoho chutí a vůní ať již květinových, nebo ovocných.

Že se sladí čaj medem, ví asi každý. Ale zkusili jste si osladit medem kávu? Budete-li ji sladit medem bez silné příchutě, tj. medem květovým, ani nepoznáte, že v ní není cukr. Bude to prostě oslazená káva. Stejné je to s teplým mlékem a medem, po němž se dobře spí, nebo v nápojích typu smoothies či v koktejlech. V kuchyni platí, že med je o 25 procent sladší než bílý cukr, což znamená, že ho můžete v receptech použít méně.

Není tedy pochyb, že med v souboji s cukrem jednoznačně vítězí. Platí to, co říkaly naše babičky. Kam můžete místo cukru dát med, dejte med. Prospějete svému zdraví.

Autorka je předsedkyní Českého svazu včelařů