Výroba střeliva se komplikuje
Produkce munice pro Ukrajinu má v Česku problém. Chybí pro ni suroviny, hlavně hliníkový prášek, olovo, zinek a měď. Přesto se u nás střelivo dál vyrábí a na ukrajinské bojiště, byť v menších objemech, dodává.
Česká republika Ukrajině dodává nejen zbraňové systémy, jako jsou houfnice nebo raketomety, ale patří také k největším poskytovatelům munice. Ovšem střelivo, které měla česká armáda nebo zbrojařské firmy na skladě, je téměř vyčerpáno. České zbrojovky sice vyrábějí různé druhy munice, od té do ručních zbraní až po munici 152 a 155 milimetrů do samohybných houfnic a 122milimetrových raket, narážejí však přitom na komplikace, které mají původ ještě před ruským napadením Ukrajiny.
„Co výrobu velmi komplikuje, a to u všeho, jsou vstupní suroviny. Myslím, že bychom dokázali vyrábět i víc, ale suroviny jsou velmi limitující. Když nebudete mít například hliníkový prášek, nevyrobíte hlavici do reaktivního protitankového granátu,“vysvětluje prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiří Hynek.
Stále se vyrábí
Vše začalo již pandemií covidu-19, která narušila dodavatelské řetězce a ukázala, že suroviny, které výrobci nemají doma, už jinde neseženou. Je tedy nutné stále udržovat stav zásob a materiálu, a to i ve státních hmotných rezervách. „Válka vše jen podtrhla. Ukázala nám, že není možné odkládat nákupy materiálu, protože pak si jen tak nelusknete prstem a nevyrobíte desetkrát větší množství, to prostě nejde,“podotkl Hynek. A každý stát si teď svoje zásoby nutné pro zbrojní výrobu bedlivě hlídá. Například Německo vyhlásilo, že hliníkový prášek je strategická surovina, a přestalo ho prodávat. Z toho je prý třeba se poučit pro některé případné další konflikty nebo jiné možné krize.
Počty zbraní a techniky dodané Českou republikou na Ukrajinu během konfliktu Ovšem na Ukrajině je nyní možné dělat jen maximum možného, ne zázraky.
„Na munici do ručních zbraní máme velkou továrnu Sellier Bellot ve Vlašimi, to je světový výrobce. Vojenskou munici je schopen vyrábět. Ale potřebuje k tomu olovo, zinek, měď. To se všechno do Evropy dováží. Musí k tomu mít střelný prach, ale ten je zase limitován dovozem celulózy z Číny. Když ji nebudeme mít, nevyrobíme ani jeden náboj,“varoval Hynek s tím, že velmi nedostatkový je například hliník, který se k nám téměř výhradně dovážel z Ruska, stejně jako feroslitiny a titan potřebný pro leteckou výrobu. Dokonce je podle něj pravděpodobné, že suroviny, které čeští výrobci zbraní nakoupí na světovém trhu, mají původ v Rusku. Ovšem nakupují za násobky předválečných cen. Například cena oceli od začátku konfliktu vzrostla čtyřikrát a stejně je také nedostatkovou komoditou.
Přesto se v českých továrnách munice vyrábí a na Ukrajinu dodává. „Ve spolupráci se Slovenskem dodáváme i ten nejtěžší kalibr do houfnic ráže 155 milimetrů, stejně jako 152. Určitě to není v počtech, jaké by Ukrajinci potřebovali, ale schopnost výroby je. Umíme i smontovat raketu 122 milimetrů do raketometu Grad,“vyčíslil Hynek. U některých typů munice se výroba musela navýšit, co kapacity dovolily. Produkce jiných se musela znovu rozběhnout. K tomu jsou například potřeba i kvalifikovaní lidé, kteří se přesunuli z civilní výroby zpět na vojenskou.
Urychleně přezbrojit
Podle vojenského analytika Lukáše Visingra role České republiky není až tak důležitá v dodávkách střeliva západní ráže 155 mm, protože tu dokážou západní zbrojovky produkovat ve velkých objemech. Ale granáty ráže 152 mm západoevropské továrny neumí vyrobit vůbec. „Ukrajinci už většinu této munice vyčerpali, ale ty zbraně stále mají. Takže když jim někdo tuto munici dodá, jsou za to rádi. A pokud vím, vyrábí ji pouze Česko ve spolupráci se Slovenskem, pak Polsko a Bulharsko. Dále jsou ještě nějaké zásoby této munice v zemích třetího světa, například na Středním východě. Američané ji zřejmě začali skupovat,“řekl LN. Ukrajinci jsou prý nyní v situaci, kdy mají mnoho děl východní ráže 152 mm, ale málo střeliva do nich. U ráže 155 mm je tomu naopak. „I když celkově by měli mít děl ráže 155 mm přes 150 kusů a pořád to tam směřuje dál. Byli by ale rádi, kdyby to číslo rostlo rychleji,“poznamenal.
Podle něj se také někdy zapomíná na fakt, že dělostřelectvo, které nyní ve válce na Ukrajině hraje prim, nemůže střílet nepřetržitě. Hlavně mají určitou životnost a opotřebovávají se. Postupně klesá přesnost střelby a nakonec začnou být i nebezpečné. I proto již Kanada slíbila, že začne dodávat hlavně pro houfnice M 777. A přesně stejný problém prý brzy začne trápit také ruskou armádu. „Těm ovšem tolik na přesnosti nezáleží, ale až jim začnou hlavně vybuchovat, asi jim na opotřebení záležet začne,“podotkl Visingr.
Přes snahu o maximální objem výroby produkce všech zmíněných států nemůže ukrajinskou potřebu dělostřelecké munice ani zdaleka uspokojit, a to ani společně s dodávkami té nakoupené a případně ukořistěné. „Nakonec celá ukrajinská armáda přezbrojí na západní výzbroj, a to takovou rychlostí, jakou se to nikomu v historii nepovedlo,“dodal Visingr.