Trochu smutná návštěva

Květná zahrada v Kroměříži byla zklamáním. Spolu s Arcibiskupským zámkem a Podzámeckou zahradou byly zapsané na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO už v roce 1998. Mají být chloubou města, prvotřídními památkami. Ale jako by stačilo, že se památka jednou zapíše na mapu kulturního světa, její ocenění se zdůrazní na každém kusu propagačního papíru a dál už se není třeba příliš starat.

Tak to v Kroměříži vypadá. Zahrada v čase letního slunovratu ještě není osázená květinami. Stihlo se jen několik záhonů kolem hlavního vchodu, Palmového a Velkého skleníku, kde se konají koncerty a přicházejí hosté ve velkém. Stačí ale pár kroků stranou a zmizíte v zeleni, na niž lidská ruka nesáhla. Kolonáda je v rekonstrukci, takže se z její terasy nedá krásnou geometrii zahrady srovnávané se zahradou ve Versailles přehlédnout. Libosad by ale ukázal, že mnohde nejsou buksusové ploty ani zastřižené, pokud vůbec neuhynuly a neproměnily se v šedavě mrtvé překážky. Na velkých trávnících leží posekaná tráva. Až se ji podaří shrabat, zůstanou po ní žlutavě nevábné skvrny. Dlouhý rybník v Podzámecké zahradě je porostlý nehybnou vrstvou zeleného planktonu, že vypadá jak trávník. Kdysi se prý po něm jezdilo na loďkách. Co je příčinou? Nedostatek zahradníků a pomocných sil? Nedostatek financí? Že by olomoucké arcibiskupství strádalo?

Zámek se částečně opravuje, naznačuje to lešení na nádvoří a ve velkém Sněmovním sále, proč se ale nedaří zahrady udržovat v odpovídajícím stavu, nikde vysvětleno není.

Město, a jistě i arcibiskupství, z turistiky žije. Mosazné šipky v dlažbě určující trasu UNESCO to ale nevytrhnou. Ulice jsou nesourodou směsicí zkultivovaných domů s kamenými portály a malých, „podomácku zplácaných provozoven“jak z 90. let, kdy se s podnikáním začínalo. Nájmy prý město nasadilo tak vysoké, že se živnostníci dlouho neudrží a fluktuce je obrovská. Na estetiku už nejsou peníze a vkus se u nás bohužel nikde neprodává.