Největší prohra medicíny
Už jsme si zvykli na to, že lékaři zcela rutinně mění zkažené zuby, zdegenerované klouby nebo srdeční chlopně. A v případě zakalené oční čočky jim její náhrada trvá pouhou čtvrthodinku. Někdy dokonce odstraní z těla nemocného celý orgán a nahradí ho jiným, který získají z těla někoho, komu již nebylo pomoci. Tomu se říká transplantace. A ještě zajímavější terapeutickou alternativu představují naimplantované přístroje, které se v zájmu zachování života svého nositele chovají zcela autonomně. Takovými mikropočítači jsou například kardiostimulátory nebo defibrilátory. Je tedy jasné, že objevům, inovacím a obecně vědeckému pokroku přála uplynulá desetiletí naprosto bezprecedentně.
Otázkou však je, zda najdeme také něco, v čem medicína zcela selhala. Myslím, že odpověď nebudeme hledat příliš dlouho, a dokonce se domnívám, že se na ní většina zdravotníků shodne. Na rozdíl od jednotlivců, jimž současné zdravotnictví dokáže zlepšit kvalitu života, nebo ho dokonce i prodloužit, lidstvo jako celek, a to navzdory všem znalostem a fantastickým pokrokům, žije stále pohodlněji, tedy přesněji vyjádřeno, pasivněji. Prakticky to znamená, že denně prosedíme celé hodiny, nebo dokonce deset hodin, k tomu přidáváme vysokoenergetickou stravu, která by se hodila pouze pro dělníky s těžkou fyzickou prací, a dáváme tím vzniknout dobře známému řetězci následných onemocnění. Obezita vyvolává cukrovku, spolu přispívají k vysokému krevnímu tlaku a následně i k ateroskleróze a ta nás v uplynulých desetiletích nekompromisně trestala ve formě infarktů myokardu, srdečních selhání a cévních mozkových příhod.
Minimálně uplynulé půlstoletí to víme, ale jako společnost (nemyslím tím jednotlivce nebo určité skupiny) na to neumíme adekvátně reagovat. Proto necelá polovina z těch, kteří čtou tyto řádky, zemře na kardiovaskulární onemocnění.
Sice se zdálo, že v uplynulých 30 letech jsme byli schopní cosi vylepšit, posledních pět let však opět převládl nepříznivý trend. Přitom jednoznačně víme, že kdo denně prosedí osm hodin, měl by prakticky každý den docela usilovně sportovat, protože jinak má oproti aktivnějším lidem (sedícím méně než čtyři hodiny denně) o desítky procent větší pravděpodobnost úmrtí v příštích deseti letech (týká se padesátníků). A ještě jedno srovnání: denní sezení trvající více než osm hodin je ze zdravotního hlediska skoro stejně rizikové jako kouření.
Naše pasivní a krátkozraké chování je prostě zajímavý fenomén. Dobře víme, co dělat, abychom měli vyšší pravděpodobnost dlouhého života ve zdraví. Nicméně než bychom se začali hýbat, raději vymýšlíme a financujeme extrémně drahé léky – tu proti obezitě, jindy proti cukrovce a nakonec třeba proti vysokému krevnímu tlaku. Právě proto mnoho českých pacientů ve středním věku užívá i deset tabletek denně, přičemž jedinou správnou a kauzální léčbou by byla změna životního stylu založená na každodenním pohybu.
Pokud z této naší celospolečenské hlouposti někdo profituje, pak farmaceutické firmy. Všichni ostatní prohráváme. Proto to musíme změnit.
Než bychom se začali hýbat, vymýšlíme a financujeme extrémně drahé léky – proti obezitě, cukrovce a třeba proti vysokému krevnímu tlaku. Proto mnoho českých pacientů ve středním věku užívá i deset tabletek denně.