Na pohlaví záleží
života. V různých kulturách a dějinných údobích je ta doba různá, dnes je to 30 a více let, dodám s úšklebkem.
Potud tedy hlavní teze Daniela Kroupy, s níž absolutně souhlasím, a svorně s ním jsem pro věcnou debatu o tomto tématu. Ta se těžko prosadí, protože k dobrému tónu platí, že pochybnosti nad sloganem „manželství pro všechny“jsou označované za projev zabedněnosti s inklinací ke středověkému tmářství. Přesto se pokusím zdůvodnit vlastní pochybnosti vůči „manželství pro všechny“nad rámec teze Kroupou naznačené. Kladu si totiž otázku, kde se ten slogan vzal, jaké jsou jeho zdroje. Připadá mi zjevné, že by tento projekt nemohl nikoho napadnout bez obecnější teze: podle ní je pohlaví společenský a kulturní konstrukt. Vnější pohlavní znaky a jejich funkce je cosi nepodstatného. Akt početí a porod jsou technikálie, jež lze obejít zkumavkou a najatou surogátní matkou, od níž se produkt odkoupí, jako si koupíte od pekaře vánočku.
V našem kulturním prostředí se tyto myšlenky šíří nesnadno, ale právě nejlepší a nejprozíravější mezi námi jsou připraveni je šířit mezi nevědomými masami. Ochotné neziskové organizace jsou připravené ujmout se školní výchovy, aby vysvětlovaly dětem, ať se nenechávají zmást tím, co jim říkali rodiče. V tomto duchu se uzavírají mezinárodní smlouvy, aktuální je Istanbulská úmluva. Ta dává nejen volnou ruku neziskovým organizacím, ale i jim ukládá, aby se ujaly svého misijního úkolu.
Souvisí s tím i politický podtext problematiky potratu. Umělé přerušení těhotenství je řazeno do kategorie „reprodukční svobody“. O plození raději nemluvit, jde přece o individuální osobnosti a jejich vzájemnou lásku. Když se pak Joanne Rowlingová odváží konstatovat, že identifikační znak ženy je děloha, je z ní nejslavnější no person světa.
Manželství pro všechny je momentálně nejúspěšnější propagační slogan, lepší než myslete jinak společnosti Apple a Red Bull vám dává křídla. Skromně navrhnu protislogan: Na pohlaví záleží. Zatím se dočká posměchu. Za pár let mě za takovou provokaci zavřou.