Lysyčansk vzdoruje Rusům
Zdržování Rusů u města má získat Ukrajincům čas na posílení obrany v sousední Doněcké oblasti
Rusové na východě Ukrajiny dál přitvrzují v útocích na město Lysyčansk, poslední baštu ukrajinského odporu v Luhanské oblasti. „Budeme ho bránit tak dlouho, jak jen to bude možné,“prohlásil v rozhovoru pro televizi al-Džazíra luhanský gubernátor Serhij Hajdaj. V pondělí tam při ruském ostřelování zemřelo nejméně osm lidí a 21 bylo zraněno.
Na 20 mrtvých a 60 zraněných stoupl také počet obětí pondělního útoku na obchodní centrum ve středoukrajinském Kremenčuku. Další čtyři desítky osob se podle místních úřadů nadále pohřešují.
V Lysyčansku se obránci snaží upevnit pozice poté, co se o víkendu stáhli z přilehlého Severodoněcku. Ten se stal „náhradním“hlavním městem Luhanské oblasti, když Luhansk v roce 2014 ovládli proruští separatisté. Těžkému bombardování odolával týdny. „Přišli bychom o příliš mnoho vojáků. Proto jsme se stáhli. Proběhlo to dobře, neztratili jsme ani jednoho bojovníka,“vysvětlil Hajdaj.
Bitva se tak přesunula do Lysyčansku, jenž tvoří se Severodoněckem souměstí jen přes řeku Severní
Doněc. Město je posledním velkým sídlem v oblasti, které je ještě v ukrajinských rukou. Jeho pád by prokremelským silám otevřel cestu k ovládnutí celého Donbasu. „Nedojde-li k velkým ztrátám, udržíme ho,“věří gubernátor.
Zadržováním nepřátel v Luhanské oblasti chce Hajdaj dát zároveň šanci ukrajinské armádě, aby mohla posílit obranu v sousední Doněcké oblasti. Tu v tuto chvíli ovládají proruské síly zhruba z poloviny. Pokračují v postupu na Slavjansk, další strategický cíl v Donbaském regionu.
Donbasem to neskončí
Ani kdyby Rusko splnilo svůj cíl a zmocnilo se celého Donbasu, podle Hajdaje je nepravděpodobné, že by válku ukončilo. „(Ruského prezidenta Vladimira) Putina zastaví jen síla,“domnívá se. Ukrajina by se navíc nepochybně snažila získat ztracená území zpět, dodal.
Podle něj by Lysyčansk mohl být pro ruské síly tvrdším oříškem než jeho dvojče na druhém břehu. „Město je rozlehlé, kopcovité. To není úhledný čtverec čtyři krát čtyři kilometry jako Severodoněck.“
Mnohá média v posledních dnech přirovnávala situaci v Severodoněcku k obléhání jihoukrajinského přístavu Mariupol. Tam se po několik týdnů ukrývaly stovky až tisíce vojáků a civilistů v areálu oceláren Azovstal, než město v květnu definitivně padlo. Podobně se v Severodoněcku zabarikádovali obránci v chemickém závodu Azot.
Taková srovnání jsou ale podle Hajdaje scestná. „Mariupol je veliký (před válkou půl milionu obyvatel, Severodoněck sto tisíc – pozn. red.), v obrovském Azovstalu je celé podzemní město. V Azotu nic takového není, jen několik oddělených krytů,“popisuje. Mariupol byl navíc zcela obklíčený, Severodoněck nikoli. Úřady měly možnost do města dostat zásoby i evakuovat odtamtud lidi. Nebylo třeba volit mezi možností bojovat do posledního muže, nebo se vzdát.
V oblasti však nadále zůstávají tisíce lidí. „Tři měsíce jsme je žádali, aby se evakuovali. Zůstali tam hlavně ti, kdo zůstat chtěli,“krčí rameny Hajdaj. „Většinou jsou to starší lidé, kteří říkají: ,Tady jsme se narodili, tady také zemřeme‘.“
Někteří Rusy vítali
Je tam ale i nemalé procento těch, kdo na Rusy čekali. „To jsou lidé, kteří toho v životě moc neviděli. Nevydělávali tolik, aby mohli jet do Evropy, podívat se do světa. Nemají vůli se rozvíjet – byli spokojeni s tím, co představoval Sovětský svaz,“myslí si Hajdaj.
A jak je možné, že početnější a lépe vyzbrojené ruské armádě trvalo dobýt Severodoněck tak dlouho? „Neumějí bojovat. Kdy naposledy bojovali proti silnému protivníkovi? I v Čečensku prohráli první tažení. Prostě všechno zničí a hotovo – to je jejich taktika.“Rusko je podle něj bohatá země s obrovskými zdroji, jež ale neumí využít. „Jediný způsob, jak to mohou ospravedlnit, je ukázat, že celý svět je proti nim. Musí si najít nějakého nepřítele,“uzavírá.