V roli císařského holiče
Hloubkový výzkum nálad veřejnosti má temné barvy
Když se císař František Josef chtěl něco dozvědět o tom, co lidé říkají na hospodářskou situaci, ptal se na to svého holiče. Dnes na to jsou důmyslnější metody. Použila je i tentokrát agentura STEM ve spolupráci s poradenskou agenturou KPMG a ruku v ruce vypracovaly přehled vývoje pohledu veřejnosti na vlastní situaci i na obecné výhledy do bezprostřední budoucnosti. Výhled podložený daty získanými důmyslnými prostředky terénního výzkumu zhruba odpovídá tomu, co bych svému císaři řekl na základě osobního pozorování já, kdyby žil a já byl jeho holičem: nevypadá to dobře, Veličenstvo.
Úspory to nevyřeší
Často od našich politiků slýcháme, že zchudneme. Dávají tím najevo svůj smysl pro fair play. Trochu nefér na sdělení je gramatický tvar zvaný futurum. Ne že zchudneme, nýbrž chudneme každým zdražením. Lidé si to uvědomují. Než vypukl covid, 70 procent obyvatel vnímalo ekonomickou situaci jako dobrou, od vypuknutí války na Ukrajině je to jenom 17 procent. S obavami hledí do budoucna všichni. 43 procent obyvatel si myslí, že ceny v druhé polovině roku poletí nahoru ještě víc než doposud. Špatná čísla a chmurné predikce atakují hodnoty z roku 2012, kdy byla situace v popřevratové éře nejhorší.
Analytici vidí v temných předpovědích velké nebezpečí. Inflace bývá zaměňována za zdražování. To je zaviněno jednak vnějšími vlivy, zejména pak růstem cen energií a surovin a narušením vazeb za covidu, ale také vnitřními, že se do ekonomiky nalila kvanta peněz nepodložených žádnými výsledky a tato takzvaně odložená spotřeba, k níž došlo po odpískání pandemie, vedla k růstu cen. Zlá očekávání ale povedou k tlaku na zvyšování mezd a na pomoc státu.
Pokud jde o pomoc státu, ta bude vždycky vnímána jako nedostatečná. Vzpomeňme na Babišovo helikoptérové hnojení restrikcemi chřadnoucí ekonomiky penězi. Nikdy se neozvalo „zadržte, je toho příliš mnoho“. Výkřiky byly, ale vyznění zcela opačného. Aktuální vláda dělá nebo chystá se dělat totéž, ale tváří se u toho méně nadšeně. Zaznívají i výzvy k úsporám.
Na ně se výzkumníci agentur také zaměřili. Nejvíce jsou lidé ochotni šetřit na potravinách. Výzkum ovšem neudává, zda jde o šetření na kvalitě, nebo kvantitě. Šetřit se dá i na energiích. Vůbec nejméně jsou lidé podle statistik připraveni šetřit na alkoholu a tabáku, podobně se chovají, pokud jde o jízdy autem. Je tu ovšem korektiv, který je třeba mít při vyhodnocování údajů na paměti. Lidé skutečně ohrožení nouzí namnoze nešetří prostě proto, že jsou na dorazu. Šetřit nemají z čeho a na co. Kriticky ohrožených je podle výzkumů 15 procent domácností a 24 procent dalších domácností je ohrožených zejména v důsledku půjček. Ty pak ohrožují dalších 15 procent domácností, které sice mají nadprůměrné příjmy, avšak splácení půjček snižuje jejich odolnost vůči zdražování. V tíživé situaci se tedy ocitla nadpoloviční většina domácností.
Při prezentaci výsledků výzkumu uvedl sociolog STEM Martin Buchtík, že o eventuálních opatřeních rozhodují lidé, kteří nikdy nebyli v situaci těch, jimž mají teď pomáhat, a tedy nežili od výplaty k výplatě, tím hůř když navíc pod tlakem dluhů. Není to úkol výzkumníků, aby dávali recepty. Při analýze chmurných očekávání ovšem upozorňovali na tendenci k inflační spirále a varovali před plošnými metodami pomoci. K těm se vláda uchyluje a navíc je pod tlakem opozice, která ji vybízí ke zvýšení tempa v naději, že ji lidé odmění potleskem. A samozřejmě hlasy v příštích volbách.
Lidé skutečně ohrožení nouzí namnoze nešetří prostě proto, že jsou na dorazu. Šetřit nemají z čeho a na co.
Samonaplňující proroctví
Jiných rad než těch planých, hraběcích, není mnoho. Očekávání jsou chmurná a vedou k samonaplňujícím proroctvím. Konec války v dohledu není a oživení trhu také není na pořadu dne. Analytik KPMG Adam Páleníček doporučuje zjednodušení administrativy. Není se svým doporučením ani zdaleka sám. Poslední vládní pokus o adresnou podporu podmíněnou vyplněním a potvrzením čtrnácti různých lejster ve svém důsledku možná taky přispěl k navýšení procent v temných prognózách výzkumu. Nelze od veřejnosti žádat optimismus, když řízení státu je vedeno stále stejným tupým způsobem bez ohledu na to, kdo momentálně sedí ve kterém z pražských paláců.
To může mít i vážné politické následky. K zajímavým kapitolám výzkumu patří srovnání, jak dopadly tři krize – finanční v létech 2007–09, covidová a současná – na věkové skupiny. Ta finanční zasáhla nejvíce lidi středního věku, covid ovlivnil všechny více méně stejně, kdežto ta aktuální krize doléhá nejvíc na lidi od průměru výše, přičemž mladí jsou výrazně pod průměrem. Přitom je dostatečně známo, jaké jsou věkové politické preference. Čísla jsou čísla a nálady jsou nálady, ale nakonec se vždycky přetaví v politické rozhodování, odkud kdo slibuje naději. Prognózy světlé nejsou, převládá temnota. Očekávání vůdčího světla může vést velmi klamným směrem.
Koneckonců, politické důsledky finanční krize konce nultých let jsou také dobře zdokumentované.