Méně krást i moralizovat
Nedávno mi vypravovala sousedka, že jí číšník v brněnské restauraci vrátil o dvě stovky méně, a to i když mu prý nechala více než deset procent spropitné. Když jej po chvíli na tento faul káravě upozornila, místo slušné omluvy se jí dostalo „poučení“, že je přecitlivělá a že by si měla spíše bedlivěji všímat, jak nás okrádají ti „nahoře“– tedy politici. Omlouvání vlastních (nejen) morálních pochybení poukazováním na přešlapy jiných je staré jako lidstvo samo.
V zásadě by nám aktuální úplatkářské trable hnutí STAN mohly být „šumák“, nicméně obrovský etický problém tohoto protikorupčního hnutí vzešlého zdola tkví především v tom, že samo minulé roky moralizovalo všechny okolo jako oteklé. Mnozí asi ještě pamatují plakáty s předsedou Rakušanem sdělující „Nekrást, nešvindlovat“nebo povýšené odkazy na Václava Havla a jiné velikány.
Údajných třicet šest procent „provize“pro moudré pražské radní, to už je opravdu pěkný desátek i na naše postkomunistické poměry. Na druhou stranu máme teprve necelých třicet tři let po sametové revoluci, takže se té demokracii a slušnosti teprve učíme, na to nezapomínejme.
Moralizující voda korupční břehy mele
Autor této glosy má ve svých skoro padesáti letech životní zkušenost, že často největšími darebáky jsou lidé, kteří se zaštiťují různými velkohubými morálními hesly. A tváří se jako svatoušci. Jako morální majáky, ke kterým si pomalu papež (anebo alespoň žabovřeský farář) chodí s obrovskou pokorou pro rozhřešení.
Vážení přátelé, stačí si povšimnout například již na základní škole – čokoládu často „omylem ukradne“nenápadná holčička nebo kluk zaklínající se tím, že by nikdy nekradl/a, protože je přece slušný/á skaut/ka, dříve pionýr, nebo operuje tím, jak ho/ji maminka a babičky chválí pro nevídané morální kvality. „Já bych nikdy nic neukradla, já to ani neumím, všichni to o mně přece říkají.“A před dopadením nadto horlivě a mazaně pomlouvá a obviňuje všechny okolo.
Stejně tak manželovi nebo příteli je v reálném životě nevěrná spíše pověstná „tichá slušná voda“než hubatá rozšafná paní vykládající lechtivé anekdoty, za které by se nemusel stydět ani Zdeněk Izer nebo nověji Štěpán Kozub.
Nejednomu obyvateli moravské metropole asi v hlavě mimo jiné uvízla vzpomínka na nejvíce protikorupční radnici v republice – městské části Brno-střed – alespoň tak „skromně“ji označovali minulí tamější radniční politici.
Až tam objevili pověstný Švachulův gang. Dodejme, že ho vypátrali a odhalili obyčejní jihomoravští policisté, ne moralizující politici a političky.
PETR KOLMAN právník a publicista
Povzdech závěrem
Sečteno a podtrženo: Blíží se komunální a senátní volby. Zvolebnívá se, jak by řekl Milan Markovič. Poučení pro občany-voliče je jasné: od politiků raději nečekejme žádné zázraky, ostatně byli a jsou to stejně chybující lidé jako „spodních deset milionů“.
Možná bude stačit, když si ve zmíněných komunálkách dají na plakáty: budeme krást méně než jiní. V dnešní české, moravské a slezské politice by se jednalo o pokrok, a to zejména, pokud by se to podařilo nějakým zázrakem i dodržet.