Katarské rozpaky před MS

Národní tým pořadatelů MS ve fotbale padl s trpaslíkem, další soupeř odmítl hrát i kvůli LGBT

Ten výsledek z minulého týdne jako by v moři letních přestupových zpráv a spekulací lehce zapadl. Přitom je naprosto senzační! Nebo vy snad chápete, jak si mohl severoirský ligový fotbalový šampion vyšlápnout na pořadatele podzimního mistrovství světa? Linfield–Katar 1:0.

Aneb tým působící v jedné z nejmenších soutěží na kontinentu, který v mezievropském srovnání každý rok plní roli naprostého otloukánka, proti mužstvu, jež má už za pět měsíců čelit před domácím publikem tomu nejlepšímu, co fotbalový svět nabízí...

Ne, Katar před premiérovou účastí na mistrovství světa, kterou si od FIFA de facto koupil, není v pohodlné pozici a nedávná ostuda s evropským trpaslíkem mu situaci ani trochu neulehčuje.

Zvlášť když údajně předdomluvený přípravný duel naposledy Kataru

odřekl třeba anglický Watford, jenž vyslyšel volání nespokojených příznivců. Druholigový ostrovní tým měl proti pořadateli MS nastoupit na závěr červencového soustředění v Rakousku. „Nicméně pevný termín ještě stanovený neměli a brzy bylo jasné, že utkání stejně neodehrajeme,“uvedl pro britská média mluvčí klubu.

Proti nápadu se totiž rázně vymezily dvě fanouškovské skupiny, z nichž jedna zastupuje také komunitu LGBT. Její práva jsou přitom v Kataru dlouhodobě pošlapávána, homosexualita je v zemi trestná. „I proto jsme rádi, že klub zareagoval. Že uznal chybu a otočil, což není vždy snadné,“cituje BBC zástupce jedné z organizací, jakkoli Katarská fotbalová asociace celý příběh líčí mírně odlišně. Watford byl prý jedním z mnoha evropských klubů, který Kataru sehrání přátelského zápasu nabídl. „My jsme však od začátku preferovali jiné soupeře,“uvedli Katařané, aniž by byli konkrétní.

Úspěch hostitelů

Kalendář národního týmu tak až do startu šampionátu, na němž ve skupině narazí postupně na Ekvádor, Senegal a Nizozemsko, zatím zůstává prázdný, což rozhodně není ideální scénář. Ostatní účastníci navíc mají program až do výkopu podzimního turnaj dost nabitý, takže se okruh důstojných protivníků povážlivě zužuje.

Případný domácí úspěch podpořený kvalitní přípravou přitom každému šampionátu dodá šmrnc. Přitáhne pozornost, vtáhne fanoušky, napíše poutavé příběhy a odhalí nové hrdiny. Jako když Jižní Korea před dvaceti lety v Tegu sahala po bronzu. Nebo když celá Afrika držela v roce 2010 při turnaji v JAR palce úspěšné Ghaně. Minule zase zaujalo tažení Ruska, které vyřadilo i silné Španěly a ve čtvrtfinále až po penaltách nestačilo na Chorvaty.

Se španělským koučem

Katar by tuze rád ukázal něco podobného, jenže jeho současný výběr – při vší úctě – mnoho respektu nebudí. Reprezentantům zoufale schází mezinárodní zkušenost, protože působí výhradně v domácí soutěži. Pod dohledem španělského kouče Félixe Sáncheze, jenž se učil v proslulé barcelonské akademii La Masia, tým za poslední roky vyrostl – na loňském Arabském poháru bral bronz a v roce 2019 bez porážky ovládl i Asijský pohár, což byl nečekaný úspěch.

Ovšem výsledky z posledních měsíců budí znovu spíš rozpaky, třeba březnový bezgólový zápas se Slovinskem či předchozí těsný skalp slabého Bulharska. Loni na podzim Katar zase remizoval s Ázerbájdžánem či Lucemburskem, které mají kvalitou k účastnickým zemím šampionátu hodně daleko. Času na zásadní zlepšení i dobití sebevědomí už navíc Katar nemá mnoho. A absence dobrých soupeřů nepomáhá.

Reprezentantům Kataru zoufale schází mezinárodní zkušenost, protože působí výhradně v domácí soutěži