Sbohem, Gazprome
Ruské armádě se ne vše daří. Mnohem úspěšnější je Putin jako ekonomický válečník
Německo se děsí studené zimy a Putin možná opravdu spustí svou nejefektivnější zbraň. Podle Wolfganga Münchaua a jeho komentáře na serveru eurointelligence.com není vcelku překvapivé, že naši političtí lídři míří na blízký horizont a neumějí být strategičtí. Je to svým způsobem cena za to, že žijeme v liberální demokracii. Diktátoři mají svým způsobem výhodu. Nikdo jim neodporuje a je možné či pravděpodobné, že ještě budou ve funkci, když se bude sklízet ovoce dlouhodobé strategie.
V západní zemi je ale neodpustitelné, když máte strategii, která nefunguje ani krátkodobě, ani střednědobě. A to je případ německé závislosti na ruském plynu.
Německý ministr hospodářství Robert Habeck není součástí proruského klanu německé politiky. Zelení třeba kritizovali Nord Stream 2 dávno předtím, než to přišlo do módy. Jen moc nelze chápat jeho varování, že pokud Rusko vypne plyn, bude to kataklyzmatický moment pro německé hospodářství. Dokonce to přirovnal k efektu pádu Lehman Brothers. Nepovzbuzují podobné výroky Putina k tomu, aby plyn opravdu vypnul?
Odříznutí Evropy od plynu představuje pro ruského diktátora nesmírné pokušení. Putin plave v penězích, protože sankce vyšroubovaly ceny všech komodit, které Rusko vyváží. Západ do Ruska nevyváží skoro nic, ale sankce na ruský vývoz jsou jen částečné. Tím Rusům vzniká obrovský přebytek běžného účtu platební bilance. Ruské HDP se propadlo, ale ne tolik, jak jsme si přáli. HDP rovná se domácí investice a útraty plus export minus import. Když vývozy stoupají a importy klesají, zvyšuje to krátkodobě HDP.
Okamžitá makro čísla nejsou to jediné. Sankce časem způsobí větší disrupce ruské ekonomice, efekty se teprve projeví. Už nyní je ale jasné, že Putin je méně závislý na příjmech z plynu, než jsme si mysleli. Může si embargo na plyn dovolit, zatímco Německo nikoliv.
Co má Putin za lubem
Otázkou podle Münchaua je, zda německá solidarita s Ukrajinou přežije studenou zimu. Nebo krizi energetického sektoru a průmyslu, což měl asi na mysli ministr Habeck, když hovořil o efektu na způsob Lehman Brothers.
Samozřejmě netušíme, co má Putin za lubem. Nikdo o tom nemá informace. Nelze moc věřit zaručeným únikům ze západních tajných služeb, už je tu nějaká zkušenost. Co irácké zbraně hromadného ničení? Nebo analýzy o tom, že Rusko prohraje válku za pár týdnů? Nebo úvahy o Putinově zdravotním stavu a blížícím se puči?
Lépe brát vážně, co Putin deklaruje a říká. Řekl vícekrát jasně, že chce zničit Ukrajinu jako stát a taktéž chce oslabit Západ, kterým totálně pohrdá.
Možná Putin dodávky plynu pouze výrazně sníží, než aby je vypínal úplně. Když prodáte jen třetinu plynu proti tomu co obvykle a cena se ztrojnásobí, máte příjmy stejné. Rusko vydělává na vývozu plynu stejně jako před rokem, ale posílá ho do Evropy mnohem méně.
Výhodou totálního embarga na vývoz plynu by ale bylo, že zraní Německo tam, kde ho to bude nejvíc bolet. Nejde tolik o mrznutí domácností. Šlo by o implozi ekonomického modelu, který se stal závislým na průmyslovém exportu a také na dovozu levných fosilních paliv. Průmysl spotřebuje na výrobu 36 procent německé spotřeby plynu, tedy více než domácnosti a jiné komerční subjekty.
Ruský nezdar v rychlém dobytí Kyjeva demonstroval, že ruská armáda je mnohem slabší a neschopnější, než jsme si mysleli. Jako ekonomický válečník je ale Putin mnohem úspěšnější. Jen si vezměme, jak přinutil evropské vlády a firmy, aby platily za plyn v rublech. Předstírá se, že ne, a většina hráčů se skrývá za kouřovou stěnu technikálií a novináři to baští. Zaplatí se sice v dolarech či eurech, ale pak se pod jménem firmy částka v Gazprombank, která není pod sankcemi, konvertuje na rubly. Tím západní firmy a státy de facto přebírají úlohu ruské centrální banky, která je pod sankcemi a nemůže provádět transakce na zahraničních měnových trzích. Tak si Putin s Evropou hraje. Ohýbáme se před ním a stejně nám pak dodávky plynu přiškrcuje.
Je možné souhlasit s německým opozičním politikem Norbertem Röttgenem z CDU, že lepší by snad bylo, kdybychom embargo na ruský plyn vyhlásili sami. Alespoň bychom zůstali u kormidla a nemuseli bychom se ponižovat.
Putin plave v penězích, protože sankce vyšroubovaly ceny všech komodit, které Rusko vyváží
Jeho nejsilnější karta
Další možnost pro Putina je použít plyn jako instrument dalšího vydírání. Podobně dnes vydírá svět ve věci exportu ukrajinské pšenice. Sedí na cenných komoditách. Rusko je druhý největší světový exportér ropy a největší světový vývozce zemního plynu. Je největším světovým vývozcem pšenice a hnojiv. A také největším světovým vývozcem některých vzácných kovů, jako je třeba palladium, které je klíčové pro řadu průmyslových procesů.
Dlouhodobě Západ asi najde alternativní dodavatele a vytvoří alternativní výrobní procesy všeho možného, které nebudou závislé na ruských komoditách. Ve stejné době si ale zcela jistě nové exportní trhy najde i Rusko. Prozatím je však naše závislost na Rusku Putinova nejsilnější karta. Bude se s tím snoubit určitá únava z války, která bude na Západ nutně dopadat a která bude hrát Putinovi do karet. Brzy se ukáže, jak dobře a zda vůbec máme všechno promyšleno.