Lékař československých legií
Osobnosti o smyslu života I Sportovní sloupek Šachy I Politika na ulici I Rezonance Čekstajl I Česká báseň I Zahraniční postřeh
O včelách a lidech I Foto týdne I Short
Vpátek 24. června jsme si mohli připomenout 140 let od narození lékaře a náčelníka československého vojska na Rusi MUDr. Vladimíra Haeringa, později generála zdravotnictví československého vojska a odbojáře, jenž svůj život skončil v nacistickém kriminále. armády odpovídající nadporučíkovi) povolán do služby u c. a k. pěšího pluku č. 81. S ním se dostal na haličskou frontu, kde byl však již 29. srpna 1914 u Tomašova zajat. V zajetí mu bylo dovoleno nadále léčit, a tak mohl pracovat v nemocnicích v Kyjevě, Penze, Vjatce i v rumunské Braile.
Brzy se dozvěděl o činnosti České družiny a rozhodl se aktivně zapojit do odboje. Dal se k dispozici Svazu českých spolků na Rusi a angažoval se ve věci organizace zdravotní služby v československých jednotkách. Do československého vojska byl však přijat až v květnu 1917, kdy byl jmenován plukovním lékařem 3. střeleckého pluku „Jana Žižky z Trocnova“. Ve funkci šéflékaře severního bojového úseku se zúčastnil bitvy u Zborova, s Československou střeleckou brigádou prožil i následný tarnopolský ústup.
Po vybudování Československého armádního sboru byl v říjnu 1917 jmenován velitelem divizního lazaretu č. 1. Po vypuknutí bojů s bolševiky vedl zdravotnickou službu tzv. Čeljabinské skupiny. V Čeljabinsku též zřídil první velkou Československou nemocnici, jíž do podzimu 1918 velel. Poté byl jmenován sborovým lékařem a zdravotním náčelníkem fronty a v únoru 1919 zdravotním náčelníkem Československého vojska na Rusi. Zároveň postupoval v žebříčku hodností, do vlasti se vrátil 20. června 1920 již jako plukovník zdravotnictví.
Po návratu do Československa se angažoval v Čs. červeném kříži, jako jeho delegát působil na ministerstvu národní obrany. V květnu 1928 byl povýšen na generála zdravotnictví. V armádě zůstal až do dubna 1939, kdy byl po nacistické okupaci penzionován. Zapojil se do odbojového hnutí Obrana národa. Dne 6. února 1940 byl však zatčen a v lednu 1942 odsouzen na 6 let vězení. Již 6. listopadu 1942 ale v německé věznici v Hammeln podlehl útrapám žaláře.