V létě jsme si hrábli na dno
Lesní požáry letos netrápily jenom Česko, hořelo také ve Francii, Německu nebo v Itálii. Jen v Evropě lehlo popelem téměř dvojnásobné území oproti loňsku. Ředitel Hasičského záchranného sboru ČR Vladimír Vlček připomíná, že by bylo dobré kvůli globálnímu oteplování dát v Česku dohromady flotilu hasicích vrtulníků.
Lidem chybí informace o civilní ochraně a čeští hasiči to chtějí změnit. Praktické informace o tom, co dělat během požáru nebo kam se schovat při živelných pohromách, chtějí dostat i do školních osnov. „Nedostatek informací vytváří prostor pro tvorbu různých fám. Dezinformátoři pak mají snadnou práci,“říká generálporučík Vladimír Vlček. Nedávno jej prezident Miloš Zeman ocenil medailí Za zásluhy 1. stupně.
LN Letos jsme zažili největší požár v historii samostatné České republiky v národním parku České Švýcarsko. Dá se z události vyvodit nějaké poučení?
Určitě. Projevily se například určité mezery v oblasti prevence a legislativy. Jednoznačně se ukazuje, že takováto území lze provozovat jen za určitých předpokladů. Týká se to zejména příjezdových komunikací, odstupových vzdáleností, požární vody nebo včasné detekce. Každé podobné území musí být provozováno tak, aby neohrožovalo lidi, kteří tam bydlí, a také, aby umožnilo včasný zásah jednotek požární ochrany.
LN Čím byl tento požár jiný než ostatní?
Soustředění jednotek bylo skutečně masivní. Čtyři sta kusů techniky, vystřídalo se tam více než šest tisíc hasičů. Zjistili jsme, že nám v tuto chvíli chybí technika jako lesní speciály s vysokou průjezdností terénem. Specifikum bylo také v tom, že požár začal jako pozemní, pak se posunul do takzvaného korunového požáru a rozšířil se na úplně jiná místa a ve finále se to celé přesunulo do kořenového systému. S něčím takovým jsme se v tak masivním rozsahu ještě nesetkali.
LN Bude se něco měnit i ve vztahu profesionálních a dobrovolných hasičů?
Jednoznačně jsem chtěl, ať se na zdolávání této události podílejí i dobrovolní hasiči. Zkušenosti, které tam načerpali, jsou pak schopni předat ve svých krajích a dá se na tom dále stavět. Také se ukázalo, že je třeba dobrovolné hasiče dotačně podporovat. Pozitivním vyústěním zásahu například bylo, že se nám podařilo v rozpočtu na rok 2023 navýšit dotace pro dobrovolné hasiče z průměrných ročních 400 milionů o dalších 400. Mojí ambicí je, abychom se s dotacemi dostali na jednu miliardu korun ročně. A čím větší provázanost mezi „profíky“a „dobráky“bude, tím vyšší bude efektivita zásahů.
LN Jaké jste zaznamenali reakce veřejnosti?
V této souvislosti je důležitá práce s médii. Novináři byli na místě a viděli na vlastní oči jak požár, tak extrémní nasazení hasičů, kdy si mnozí skutečně hrábli na dno. O tom mimochodem svědčí, že jsme měli přes 120 zraněných hasičů, naštěstí bez vážných úrazů. Byla to naše ryzí práce, čistá hasičina. A medializací nejen v České republice, ale i v Evropě se opět posílila důvěra veřejnosti.
LN Budete tento zásah prezentovat i na mezinárodním fóru?
Ano, měli jsme například mítink ředitelů civilní ochrany, kde byly hlavním tématem lesní požáry. Protože rozloha území, které v roce 2022 v Evropské unii shořelo, byla téměř dvojnásobná než o rok dříve. Netýká se to jen České republiky, ale i Francie, Španělska, Portugalska, Itálie, Slovinska, Německa a dalších zemí. V minulosti byla vydána na evropské úrovni určitá doporučení týkající se požární bezpečnosti hotelů i nařízení týkající se silničních tunelů. To jsou jediné dva evropské předpisy požární oblasti a mojí snahou v rámci českého předsednictví je, aby vznikla i legislativa týkající lesů.
LN A co nové trendy v oblasti použití techniky v rámci České republiky i Evropské unie?
Problém lesních požárů není jen problém jižní Evropy. Klima se mění a situace se stává složitější ve střední i severní Evropě. Lesní požár před třemi lety ve Švédsku způsobil, že tam mají dnes připravena na hašení dvě letadla. A ta zasahovala i v Českém Švýcarsku. Trendem tedy je poskytnutí leteckých prostředků v rámci Evropské unie a přeshraniční spolupráce. Velmi se hlásíme o to, abychom byli zemí, kde budou tyto letecké hasební prostředky dislokovány. Diskuse se vedou také o tom, jak dát v rámci policie dohromady flotilu vrtulníků nejen pro hašení, ale například i pro záchranu z výšek či hloubek a podobně. A jako hasiči dnes vidíme, že letecké hašení sestává z hašení jak vrtulníky, tak letadly, ideální je samozřejmě kombinace obou.
LN Jak to bylo dřív?
V minulosti ministerstvo vnitra provozovalo nejen vrtulníky, ale i letadla. Pak se ale veškerý provoz letadel převedl na armádu. Ta se ovšem vzhledem ke změně bezpečnostní situace soustřeďuje na vnější obranu a v tuto chvíli nemá dostatek sil ani prostředků, aby nám mohla pomoci.
LN Hasiči mají v gesci i ochranu obyvatel. Proběhla již v souvislosti s válkou na Ukrajině inventura civilní ochrany?
Inventuru jsme provedli již před ruskou agresí. Chtěl jsem, abychom si zmapovali situaci. Poté, co Rusko napadlo Ukrajinu, se strhla lavina zájmu o civilní ochranu. Lidé chtějí například vědět, kde jsou kryty. Je třeba říci, že tlakových úkrytů vybavených filtroventilací není v České republice ani pro pět procent obyvatel. A to do toho ještě zahrnujeme třeba metro. Musíme se soustředit na to, aby občané věděli, co mají v případech ohrožení dělat.
Chtěli bychom například jít cestou edukačních center, jako je například Centrum bezpečí v Karlových Varech. Tím projde ročně asi 25 tisíc lidí, z toho dvě třetiny dětí. Rádi bychom také, aby se tyto základy promítly do učebních osnov. Nejhorší je, když lidé nemají informace. Pak to totiž vytváří podhoubí pro tvorbu různých fám a šiřitelé dezinformací mají snadnou práci.
LN Jak je na tom hasičský sbor po stránce personální?
Od roku 2001 nedošlo k naplnění početního stavu sboru. Změna nastala až před třemi lety, kdy se počty hasičů ve výjezdových skupinách začaly navyšovat o 150 ročně. A v loňském roce jsme přesvědčili vládu, že potřebujeme během pěti let nabrat 1550 hasičů. Zájem o práci u hasičů přetrvává. Oproti ostatním bezpečnostním sborům máme výhodu v tom, že neděláme represi vůči občanům a máme velké zázemí právě v dobrovolných hasičích a jim přidružených spolcích.
LN Co ještě lidi na tomto řemeslu láká?
Historický nebo rodinný kontext – když předci byli u hasičů, tak já budu taky. Musíme se ale také snažit, abychom u nás udrželi střední služební generaci. Hasiče, kteří jsou u nás 15, 25 či 30 let. Aby nedocházelo k tomu, že si člověk odslouží 15 let a pak odejde s rentou. V tu chvíli nám chybí předávání zkušeností. Je tu ještě separátní skupina, na kterou nechci zapomenout, a to jsou občanští zaměstnanci. Ekonomové, personalisté a podobně. Nůžky v platech mezi nimi a hasiči ve služebním poměru se velmi rozevřely a my je potřebujeme podpořit. Bez nich nemohou hasiči v první linii dělat to, co dělají.
LN Setkal jste se i s tím, že by lidé chtěli být hasiči, ale odrazuje je to, s čím se mohou při zásazích setkat?
Už náš přijímací proces je docela tvrdý. Uchazeč musí projít fyzickými testy, zdravotní prohlídkou, psychotesty a pohovorem. Ze sta procent uchazečů, kteří se k nám hlásí, nám z nich zůstane pět až maximálně dvacet procent. Fyzická kondice mladé generace není zdaleka taková, jaká by měla
být. Psychická odolnost vůči tomu, co by je mohlo čekat, je na tom podobně. A zdravotně to také není žádná sláva. I když hasič do sboru přijde, absolvuje nástupní odborný výcvik, seznamuje se s prací. Ukáže-li se, že to není to pravé, máme možnost se s ním ve zkušební době rozloučit. Dále je povinen do tří let po nástupu složit takzvanou služební zkoušku a pak se teprve stává právoplatným hasičem a je zařazen do jednotky na dobu neurčitou. Ale systém ho i dále nutí, aby na sobě pracoval.
Existuje ale oprávněná diskuse, zda by v zákoně mělo zůstat striktní omezení, že profesionálním hasičem může být jen občan České republiky. Proč by to nemohl být Slovák nebo Rakušan, když se naučí česky? V mnoha zemích EU je to běžné. Je mnoho lidí, kteří odešli z Česka a slouží jako hasiči v Anglii, v Irsku, v Holandsku. Jen my jsme zatím uzavření.
LN A co přivedlo k práci hasiče vás?
Nemám žádné historické konotace s hasiči, můj táta byl nádražák. Prostě jsem začal hasičský obor studovat na vysoké škole a u něj jsem také zůstal. A jsem moc vděčný za to, že to tak dopadlo. Protože se nakonec ukázalo, že to pro mě není práce, ale poslání. Jsem opravdu rád, že můžu pracovat u hasičů.
LN Každé povolání člověku něco dává, ale také bere. Jak je tomu u vás?
Hasiči jsou obecně specifická skupina, která drží pospolu. Jestliže budete například kdekoli v zahraničí a nastane nějaký problém, když zaklepete na hasičárnu a řeknete, že jste hasič z České republiky, vždycky vám pomůžou. Američané to nazývají „brotherhood of firemen“, bratrství hasičů. To je něco, co skutečně existuje a je pozitivní. Určitým negativem je, že čím výše jste v naší hierarchii, tím víc přicházíte o soukromý život. Člověk je na telefonu 24 hodin denně, letos jsem už čtyřikrát zrušil dovolenou, což v partnerském vztahu není úplně ideální. Na druhé straně bez podpory blízkých a partnerského zázemí se tato práce dělat nedá.
LN Existuje zásah, na který nezapomenete?
Za ta desetiletí je těch zásahů několik a zpravidla vám v mysli zůstanou ty úspěšné. Jsou ale i ty, kde jste z něčeho frustrován. Například v roce 1997 při povodních jsme v Ostravě evakuovali tisíce lidí, a nakonec jsme se na některých místech místo vděku setkali se zlobou. To jsou momenty, kdy si říkáte, jestli vám to stojí za to. Absolutně nejhorší zásah, kdy má člověk skutečně pocit zmaru, byl pro mě před pár lety v Bohumíně s jedenácti mrtvými. Šlo o faktor, jejž nemůžete ovlivnit – tedy žháře s hořlavou kapalinou. Tam se nedalo vyhrát, neumíme všechno. Došlo k extrémně rychlému rozvoji požáru. Bylo hrozné, jak ti lidé zemřeli.
Nejhorší zásah byl v Bohumíně s jedenácti mrtvými. Šlo o žháře s hořlavou kapalinou. Tam se nedalo vyhrát.