Země do bouřlivého počasí
Amerika prý zůstává stabilní. Škoda jen, že honí mnoho zajíců najednou. A s ní celý Západ
Walter Russell Mead se pokusil v deníku The Wall Street Journal s nadhledem zhodnotit americké volby v polovině prezidentského funkčního období a pokouší se o nadhled. Navzdory všemožnému skuhrání ze všech stran je podle autora tzv. big picture takový, že Amerika zůstává hluboce stabilní společností.
Zklamáni jsou republikáni, oslaben je Donald Trump a příznivci Demokratické strany mají pocit, že odvrátili katastrofu. Přes všechny problémy ale USA prokázaly, že zůstávají hluboce stabilní společností a základní instituce stále mají respekt občanů. Voliči v klidu odvolili a mírumilovně očekávali výsledky. Certifikovaní vítězové se v klidu ujmou úřadu. „Vláda lidu, lidmi a pro lidi“(Lincoln) nezmizela z povrchu zemského.
Amerika je země paradoxů. Sami Američané vnímají svou společnost jako křehkou a ohroženou a zahraniční pozorovatelé věští brzký kolaps republiky od dob hedvábných punčoch a napudrovaných paruk.
Jenže žádná jiná země na světě se nemůže měřit s americkou historií 250 let nepřerušeného pořádku pod jednou ústavou, zatímco mezinárodní vliv a síla USA postupně narůstaly. Samozřejmě to nebylo vždy klidné, naopak. Amerika čelila výzvám od nejbezohlednějších vůdců a systémů, které svět poznal. Leč vlajka s hvězdami a pruhy stále vlaje.
Pilíře zůstávají
Zajímavá je především americká odolnost v měnícím se světě. Americká ústava a instituce nejprve spravovaly rurální populaci nezávislých farmářů počátku 19. století. Pak vznikla urbanizovaná průmyslová ekonomika. A nakonec tu jsou byznys a technologie informační revoluce. Americká společnost se často otřásla v základech, ale sociální a politický pořádek drží.
Amerika je bezpečná ve své hemisféře a požehnaná obrovským zemědělským potenciálem a přírodními a minerálními zdroji. Dokáže odolat i poryvům klimatické změny a dynamická populace je neustále osvěžována talentovanou migrací ze zbytku světa. Amerika kombinuje ekonomickou a sociální dynamiku, která jí umožňuje zůstat v čele pokroku a inovací s institucionální stabilitou, jež garantuje pořádek i mezinárodní sílu a vliv.
I v současné době nejvyhrocenější polarizace je Amerika schopna reagovat na globální výzvy v reálném čase. Na americké politice ve vztahu k Rusku a Číně je větší shoda než na čemkoliv jiném. Republikáni budou možná více dohlížet na to, za co se na Ukrajině utrácí, ale žádnou dramatickou otočku nechystají. Obě strany se shodnou, že je třeba chránit strategicky důležité zásobovací trasy proti vydírání a bojkotům ze strany Číny. Podpora Tchaj-wanu zůstává robustní v obou politických stranách.
Spolupráci s Indií také podporují obě strany, důležitost dobrých vztahů s Japonskem, Jižní Koreou a Austrálií dobře chápou v obou partajích. Spory tu zůstávají. Bidenova íránská politika a pokus o resuscitaci jaderné dohody se nepovedly, strany nesouhlasí v klimatické politice a ochraně hranic, to bude jistě pokračovat.
Ale široké pilíře americké zahraniční politiky tu zůstávají: je tu shoda na podpoře NATO, na tom, že ruský expanzionismus v Evropě je třeba zastavit. V USA panuje i shoda na podpoře čínských sousedů před hegemonickou ambicí Číny ve východní a jižní Asii.
Amerika se rozloučila s relativně klidnými ekonomickými a sociálními podmínkami 20. století a vstoupila do nového století s jeho disruptivní silou informační revoluce. Jenže Amerika byla naštěstí vystavěna do bouřlivého počasí.
USA máme rádi, ale...
Tolik Mead a jeho patriotický nadhled. V něčem bychom mohli na pozitivní vlně ještě pokračovat. Tak například: bez americké ekonomické a vojenské pomoci by už Rusko válku na Ukrajině vyhrálo. Jakkoli je třeba britská pomoc Ukrajině v poměru k HDP silnější než americká, opravdu masivní pomoc přichází pouze z USA.
Když už jsme zmínili válku na Ukrajině, tak schopnost amerického leadershipu budeme finálně měřit také z pohledu toho, jak válka za našimi humny dopadne.
Ameriku máme rádi, ale dovolíme si také zaskuhrat. Odchod z Afghánistánu se nepovedl, a kdyby proběhl jinak, možná by si Putin na Ukrajinu netroufl.
Klíčové slovo je prioritizace. Amerika a s ní celý Západ střílí na mnoho zajíců najednou. Na Rusko, na Čínu na boj s klimatickou změnou. Nebylo by lepší mít priority a odškrtávat si je postupně? Není Rusko prioritou a neměli bychom zkusit mít Čínu na své straně ve věci Ukrajiny, alespoň dočasně?
Sociální sítě vynalezené v USA jsou skutečně disruptivní, jsou motorem polarizace. Emoce a nenávist byly takto vyvezeny do celé světa. V USA to možná nakonec ustojí a leckde jinde možná ne.
A při vší úctě k americkému federalismu by se měli v jedné z nejstarších demokracií na světě soustředit na integritu a nezpochybnitelnost voleb. Experimentování s mnoha druhy korespondenční volby bez volebního průkazu je cesta do pekel. Je zvláštní, že třeba u nás ve Vršovicích je integrita volebního procesu nezpochybnitelná: volba je svobodná, tajná a předchází ji identifikace voliče a v nejstarší a nejmodernější demokracii světa to často probíhá jako někde v subsaharské v Africe.
Odchod z Afghánistánu se nepovedl, a kdyby proběhl jinak, možná by si Putin na Ukrajinu netroufl