Listopad coby pozadí

I bezduché řeči jsou oslavou demokracie

Jak by vypadal komunistický Svátek práce, kdyby ho komunisté komercializovali? Asi dost podobně jako naše oslavy 17. listopadu. Zní to nepřijatelně? Nikoli, realisticky, když si uvědomíte, že přirozenou touhou člověka je slavit nějakou pozitivní myšlenku či událost. Navíc ideový odkaz dvou 17. listopadů opečovávají společně hlavně politici a showbyznys. Asi by bylo výhodné, kdyby se sdružili pod jednu firmu, mohla by se jmenovat Agentura instantních frází.

Aby nedošlo k nedorozumění, toto není kritika, to je konstatování. Poněkud lunaparkové, veřejnými rozpočty podpořené oslavy jsou naprosto neškodné a mentálně bezzubé a neoriginální. Inspirativní podněty se dostavují zcela bez záměru organizátorů. Třeba když lidé, kteří v uplynulých osmi letech každý den vstávali s myšlenkou, že je nutné vymýtit estébáky z veřejného života, nyní podporují komunistického rozvědčíka jako ideál do prezidentského úřadu.

Zatímco zaměstnanců podniků zahraničního obchodu byly v průběhu komunistické éry desetitisíce a podmínkou jejich práce byla spolupráce s bezpečnostními složkami, tedy StB, lampasáků vybraných pro výcvik na komunistického špiona bylo řádově méně a procházeli mnohem pečlivějším prověřováním. Proto je dnes velmi zábavné poslouchat „argumenty“antikomunistických podporovatelů pana generála Pavla. Potřebujeme prezidenta, který se zapletl s minulým režimem?

Neméně inspirativní jsou řeči, že demokracie je ohrožena, a to zvlášť v zemi, kde ve stejný den týž svátek světí jednak karnevalem desetitisíce tisíce lidí v ulicích, několik málo tisíc pak protestním průvodem k veřejnoprávní televizi a zhruba 80 příznivců chcíplých psů poštěkáváním na pražské Letné.

Jestli tohle není demokracie v praxi, pak už co? Na mnohých dnešních obráncích demokracie je zvláštní jejich odpor k různosti názorů. Pamětníkům to oživuje píseň skupiny Bez ladu a skladu: Píšte všetci modrým perom / iná farba nebude / píšte všetci rovnako / rovnaké A, rovnaké O...