Válečníci klávesnice

Ukrajinská protiraketová střela, která zabíjela v polské obci Przewodów, ukázala hloubku neštěstí, jemuž propadli četní čelní politici: potřebu sdílet s celým světem aktuální burácení jejich široké duše. Tedy pravý opak toho, co od politiků žádáme: racionální rozhodování na základě faktů.

Je to tak lákavé, vést se na vlně emocí davu! Jen s tím nepatrným rozdílem, že od ministrů vnitra či obrany očekáváme úplně jiný výkon než od hvězd a hvězdiček showbyznysu. Kdyby tomu tak nebylo, mohla by obranu řídit Lucie Bílá a vnitro třeba Honza Nedvěd.

Ne, Chlívek nechce kvůli nepodařeným tweetům lynčovat ministry Fialovy vlády. Je to už poněkolikáté, co na tomto místě píšeme „seberte jim telefony“, protože twitterový účet prezidentek nebo ministrů je považován celým světem za oficiální komunikační kanál úřadu. Bohužel, „lajky“zatemňují našim politikům mysl měrou vpravdě neobvyklou.

Vzpomínáte, jak na podzim 2015, kdy celá Evropa sledovala hon na teroristy z pařížského klubu Bataclan, napsal ministr vnitra Milan Chovanec na Twitter zprávu „Policie ČR zadržela mezinárodně hledaného teroristu“? Tiskové agentury už chystaly „flešku“o chycení posledních unikajících vrahů, zatímco ministr samozřejmě od počátku věděl, že policie čapla neozbrojeného Kurda, v jehož kabátě se našly letáky Strany kurdských pracujících.

Jiný způsob okouzlení sítěmi předváděla ministryně financí Alena Schillerová, která si na „propagaci ministerstva“najala digitálního umělce, jehož úkolem bylo chystat krásné obrázky dotyčné madam na Facebook a Instagram.

Tyto v počátku jen „komunikační“, či dokonce „zpravodajské“sítě se postupem času proměnily na masivní nástroj sdílení aktuálních emocí. Nedosti na tom, dokonce spíše amplifikace emocí.

Digitální kanály v uživatelích podporují okamžité a emotivní reakce – zatímco k jakémukoli rozhodování potřebujeme opak: rozum, čas na zjištění faktů a kritické myšlení. Hlavní provoz na digitálních sítích je tak v přímém rozporu s tím, co od politiků (ale třeba také novinářů) požadujeme: věcnost, přesnost a racionalitu.

Chlívek ví, že požadavek „seberte jim ty mobily“je nesplnitelný. Ale nemohli by se zejména ministři (a ti siloví obzvláště) napříště dvakrát zamyslet, než nějakou moudrost pošlou do světa? Nemohli by mít mezi svými poradci i někoho jiného než třicetiletá twitterová holátka, jejichž celý myšlenkový vesmír se vejde právě jen do aktuálního okamžiku a pro něž je hlavním měřítkem politického úspěchu počet sledujících, retweetů a lajků?

Řečeno úplně prostě: nemohli by si členové vlády vzít ohledně strategické komunikace příklad ze svého předsedy a trochu zbrzdit své divé koně?

Je to tak lákavé, vést se na vlně emocí davu! Jen s tím nepatrným rozdílem, že od ministrů vnitra či obrany očekáváme úplně jiný výkon než od hvězd showbyznysu. Kdyby tomu tak nebylo, mohla by obranu řídit Lucie Bílá a vnitro Honza Nedvěd.