Houby v bezlesí

Vobvyklé představě reprezentuje jedinou správnou podobu zdravé krajiny les. Snad proto se v souvislosti s aktuálním dramatickým úbytkem lesů po kůrovcové kalamitě objevily kampaně vybízející k sázení stromů. Někteří ochranáři však už začali bít na poplach a varovat před živelným zalesňováním. Lesní ekosystémy jsou u nás totiž chráněny poměrně dobře, což se nedá říci o bezlesí. Co na to houby?

Houby máme tradičně spojené s lesem, jenže příroda vynalezla i takové, jež se bez stromů obejdou. Jejich domovem může být obyčejný trávník. Kropenatec otavní roste snad na každé zahrádce a celé houfy lze nalézt i na umělých plochách v centrech měst. Občas se objevují spekulace, že obsahuje psychotropní látky, ale množství zklamaných experimentátorů i výsledky laboratorních analýz svědčí o opaku.

Jako malí jsme chodili na louku s nůžkami na špičky, které maminka dávala do polévky. Když si člověk nebyl jistý, musel otestovat pevnost nožičky neboli třeně, jak říkají mykologové. U běžných hub se třeň po cvrnknutí roztřepí a zlomí, ale špičky ho mají jako z gumy.

Houby máme tradičně spojené s lesem, jenže příroda vynalezla i takové, které se bez stromů obejdou. Jejich domovem může být obyčejný trávník.

Společně se špičkami rostou v trávě i helmovky, žampiony a různé pýchavkovité houby. Rozkládají zbytky trav a další organické látky v půdě, kterých je obvykle dostatek. Existují ale i houby specializované na růst na místech živinami chudých či velmi vysychavých. Takové nacházíme na nehnojených loukách a stepních stanovištích, jako jsou vápencové stepi (Český kras, Pálava), hadcové stepi (Mohelno) nebo stepi na vulkanických horninách v Českém středohoří. Tam se vyskytují různé druhy vzácných voskovek, závojenek, jazourků, kuřinců, kyjanek, kyjoveček, čirůveček, voskoveček a dalších. Jak vyplývá z jejich jmen, často je to drobotina, k níž se musíte travou doslova prohrabat.

Mohutnější druhy hub potřebují k růstu více vody. Letošní září bylo deštivé, a tak se v okolí Prahy po mnoha letech podařilo nalézt náramkovitku žlutozelenou a běločechratku stepní. Oba tyto druhy považujeme za kriticky ohrožené a počet známých lokalit u nás nejspíš nepřevyšuje číslo deset. Další vzácnou houbou je penízovka jehlicová, která roste pouze na odumřelých kořenech suchomilné rostliny jehlice trnité a plodit by měla právě v těchto dnech.

Jak to může být s interakcemi hub a rostlin na loukách složité, ukázal výzkum voskovek. Tyto často krásně vybarvené a typicky travní druhy žijí v nějakém typu vztahu s rostlinami, nebo možná i s mechorosty nebo jinými houbami. Bylo prokázáno, že hojná voskovka panenská může žít jako endofyt, tedy jako vnitřní symbiont rostliny, v tomto případě v těle jitrocele kopinatého. Že by tedy jitrocelový sirup nebyl tak docela jitrocelový? Uvidíme, výzkum tohoto záhadného vztahu voskovek a lučních rostlin pokračuje.

Každopádně vidíte, kolik hub by hlasovalo pro to, že se to s lesy nemá přehánět.