Proč si znovu číst o Hitlerovi
Je třeba vůbec vydávat ještě další knihu o Adolfu Hitlerovi? Tuhle otázku si kladl i britský historik Frank McDonough, když se chystal psát knihu A odpověděl si ano, protože naše znalosti o třetí říši i Hitlerovi nejsou kompletní a vyžadují stálou aktuali
Včeštině máme už celou řadu Hitlerových životopisů a děl o třetí říši, takže McDonough má silnou konkurenci. Připomeňme například přeložená klasická díla jako jsou paralelní životopisy Stalina a Hitlera od britského historika Alan Bullocka, knihu Hitler od Němce Joachima Festa nebo dvoudílný Hitlerův životopis od Brita Iana Kershawa, který byl podle některých historiků „definitivní“vědeckou tečkou za hitlerovským bádáním. Navíc McDonough je na rozdíl od Kershawa tradiční historik a zvolil chronologický systém vyprávění.
Zavání to strašlivou nudou, ale výsledek je přitom překvapivě zajímavý. Byť nejde zrovna o nějaké z odborného hlediska průlomové dílo. Kniha je hodná pozornosti ze tří důvodů.
Zaprvé, autor se skutečně snaží zahrnout do své knihy nové poznatky o Hitlerovi a třetí říši a interpretace jejich dějin. Hitler tak z jeho knihy vychází jako ideolog, ale také oportunista využívající situace bez toho, aby měl jasnou představu o konečném výsledku svého okamžitého počínání. Člověk sice zasahující do provádění válečných operací, ale nikoliv někdo, kdo by ponoukal německou armádu k válce, kterou nechtěla, či jí „kazil“řízení jejích operací. Na to si wehrmacht vystačil docela sám. Ostatně právě z německé armády vzešel první plán na přepadení Sovětského svazu. Zacházení s Židy pak popisuje McDonough jako pokračující proces vražedné radikalizace, který si Hitler přál, ale v detailech neřídil.
Za druhé, jakkoliv název díla hovoří o Hitlerovi, jde o spíše než o biografii nacistického vůdce o biografii Německa v letech 1933–1945. Z knihy se tak dozvídáme zdaleka nejen to, kde byl a co dělal Hitler, ale i jak vypadal život v nacistickém Německu, jak ho vnímali Němci, jak probíhala válka i třeba to, jak se stala droga pervitin postupně součástí nacistické bleskové války. Pozornost věnuje autor i aktivitě protivníků Německa.
K tomu je pak třeba připojit to, že McDonough prostě umí psát. Britský přístup ke psaní dějin, kdy se autor snaží nejen kupit data a fakta ve stylu špatně pochopeného německého pozitivismu obdivovaného kdysi našimi historiky, ale vytvořit z nich i literárně kvalitní text, se prostě nezapře.
Vůdci a jejich zkreslené představy
Hitlerovy roky jsou určitě pěkným dárkem pod stromeček, ovšem můžeme v nich najít něco poučného i pro současnost? Těžko říci, ale jsou tu možná určité paralely se současným válečným konfliktem a tím, jaké o něm má vůdce, který ho rozpoutal, představy.
Hitler je v knize líčen jako svého druhu konspirační teoretik, kterého jeho zkreslené představy o světě hnaly k vysoce riskantním činům. Podle Adolfa Hitlera měl svět patřit árijcům (mezi ty počítal i Angličany a část obyvatel USA), ale jejich právo na vládu jim ukradli Židé. Ti navíc způsobili porážku Německa v první světové válce a byli za ruským bolševismem i za americkým volnotržním kapitalismem, který ale zároveň oslabovali. Proto se Hitler pustil do války, na kterou neměl ekonomickou sílu, ale o které se domníval, že ji ostatní musí prohrát. Vždyť Západ neměl mít vůli vzdorovat, jeho demokratický systém byl podle Hitlera slabý a jeho politici měli chtít uzavřít mír. V případě Sovětského svazu bylo také vše jasné, Židy a slovanské „podlidi“v SSSR je přece hračka porazit. Obojí se nakonec naštěstí ukázalo jako iluze.
Frank McDonough: Hitlerovy roky: Triumf a pád 1933–1945, Prostor, Praha 2022