Ne všichni Slováci se chtěli trhnout
Iniciativa „Za spoločný štát“byla sice početná, ale druhá strana uměla lépe jitřit lidské emoce
Iniciativa Za společný stát (slovensky: Za spoločný štát) byla přirozenou reakcí slovenských federalistů na vystoupení stoupenců svrchovanosti, tj. fakticky stoupenců samostatného Slovenska. Autorem vzniku iniciativy byl slovenský signatář Charty 77 Vladimír (Vlado) Čech, zakladatel federalistického Hnutí československého porozumění, který chtěl české veřejnosti ukázat, že i na Slovensku jsou silné pročeskoslovenské síly. Iniciativa vznikla 31. srpna 1991 v reakci na chystané projednávání návrhu o svrchovanosti Slovenska v SNR. Vlado Čech kontaktoval některé federalisticky orientované slovenské intelektuály. Byli mezi nimi právní historička z Ústavu státu a práva SAV Katarína Zavacká, režisér Vladimír Strnisko, programátorka Eva Kováčová, bioložka Anastázia Ginterová a další; 23. září svolal Vlado Čech do své pracovny v budově Slovenské pojišťovny další schůzku, kde získala iniciativa konkrétnější podobu.
Iniciativa usilovala o udržení společného státu a za tím účelem vydala deklaraci, jejíž text (viz dokument vpravo) otiskl 23. září 1991 týdeník Kultúrny život. Jeho podstatou bylo odmítnutí možnosti, že by SNR vyhlásila svrchovanost slovenských zákonů nad federálními a požadavek, aby o případném rozdělení státu rozhodlo výlučně referendum. Z osobností najdeme mezi signatáři herce Milana Lasicu a Júlia Satinského, herečku Božidaru Turzonovovou, herečku (a v té době československou velvyslankyni ve Vídni) Magdu Vášáryovou, spisovatele Ľubomíra Feldeka, Martina Bútoru a Milana Šimečku, generálního biskupa evangelické církve augsburského vyznání Pavola Uhorskaie a mnohé další. Postupně přišlo do Kultúrného života asi 300 000 podpisů z celého Slovenska. Podpora tak byla zhruba stejná jako u iniciativy Za zvrchované Slovensko.
Tigridova paralelní výzva...
Týden po zahájení iniciativy Za spoločný štát navštívil její představitele významný exilový novinář a publicista Pavel Tigrid, v té době poradce prezidenta Havla. Projevil o iniciativu zájem a slíbil, že ji podpoří. Místo toho se však rozhodl vydat vlastní výzvu. Měla název Výzva k občanům, vyslovovala se pro společný stát a požadovala referendum jako jediný legitimní způsob rozdělení ČSFR. Tato výzva získala postupně přes milion podpisů, hlavně ale v České republice.
Obě iniciativy měly k sobě obsahově velmi blízko, nicméně Tigridův postup příliš taktický nebyl. I proto, že jeho výzva díky podpoře českých médií brzy zastínila význam bratislavské iniciativy. Zatímco iniciativa Za spoločný štát byla čistě slovenská, Výzva k občanům vznikla v Praze a byla především záležitostí českou. Tím byl zmařen původní záměr slovenských signatářů ukázat Čechům, že na Slovensku nejsou jen stoupenci svrchovanosti.
Těm naopak přišla Tigridova výzva náramně vhod – využili ji k tomu, aby označili
Bojím se, aby mezi dvěma našimi národy nevznikla zbytečná hořkost, každý z nás má na druhé straně přátele. Kdyby se do dlouholetého soužití měl vrážet nějaký politický klín, to by bylo skutečně nepěkné. Toho se bojím. Zvenku to opravdu vypadá na rozvod, ale je otázka, zda jde skutečně o vůli lidí. Jestli Mečiar říká, že nejdřív se vyhlásí samostatnost a pak se o tom bude hlasovat, připomíná mi to sovětskou invazi, která se nejdříve provedla a pak museli všichni povinně
souhlasit. To není demokratický proces, mělo by jednoznačně předem rozhodnout referendum. Rozpad státu je životně důležitá otázka pro všechny, nelze ji nechat jen politickým stranám.
Pro Mečiara nehlasovalo více než 60 procent Slováků. Ve světě bude záležet na tom, koho mezinárodní společenství uzná za nástupnický stát, a myslím, že to budou spíše Čechy než Slovensko. To mělo z vůle Hitlera samostatný stát, který vyhlásil válku USA a doposud neuzavřel s USA mírovou dohodu. Kdyby se obnovil slovenský stát, tak by mohl nějaký
1. Pá 4. 11.
v dubnu roku 1990, kdy se ujala postu velvyslankyně ČSFR ve Vídni. Známá herečka a diplomatka patřila mezi ty osobnosti, které svým podpisem stvrdily iniciativu „Za spoločný štát“. FOTO ČTK
iniciativu Za spoločný štát za „akci Prahy“nebo přímo lidí kolem prezidenta Havla. Do dezinformační kampaně se zapojila Slovenská televize i provládní denník Národná obroda.
Proti tomu protestovaly obě iniciativy společně v prohlášení z 24. září 1991, které říká: Iniciatíva Za spoločný štát vznikla z obáv tisícov občanov Slovenska o spoločnú vlasť. Iniciatíva Výzva občanov vznikla ako odozva na ňu.
Stejně jako Tigridova i bratislavská inciativa se rozhodla podpořit požadavek referenda, a to petiční podpisovou akcí. Z podnětu slovenské organizace Československé strany socialistické se k tomu v Bratislavě uskutečnila 26. září 1991 porada zástupců iniciativy a politických subjektů obou republik.
13. „ZA SPOLEČNÝ STÁT“
Ze Slovenska se jí zúčastnili zástupci Spolužitia (Együttélés), Hnutí čs. porozumění, Občanské strany Slovenska, Křesťanskodemokratické strany Slovenska, Koalice na podporu radikální ekonomické reformy v zemědělství, Fóra poľnohospodárov Slovenska a Fóra poľnohospodárov okresu Trnava, jako pozorovatelé dále Strana zelených na Slovensku, VPN a Maďarská nezávislá iniciativa. Z ČR se zúčastnila ČSS, Zemědělská strana, Strana zelených, ČSSD, Hnutí zemědělců a HSD-SMS. Účastníci se shodli, že jejich programem je společný stát. Referendum mělo být krajním řešením, pro ně navrhli účastníci otázku: Ste za spoločný demokratický štát občanov dnešnej ČSFR, ktorý zaručí právo našich 3. Po 7. 11.
6. Čt 10. 11.
10. Út 15. 11.
14. Po 21. 11.
národov, národností a historických regiónov na samosprávny a slobodný rozvoj?
O den později formulovala iniciativa Za společný stát své cíle do šesti bodů: zachování občanství společného státu, zachování volného pohybu po celém území státu, zachování společné obrany společného státu, zachování mezinárodní autority společného státu, zachování kulturních vazeb mezi Čechy a Slováky, zachování jednotného sociálního zabezpečení. Kromě toho dokument obsahuje preambuli požadující vypsání referenda o další existenci Československa a odmítající možnost rozdělení státu proti vůli většiny jeho občanů. O konkrétním státoprávním uspořádání se však iniciativa nezmiňovala, a dokonce výslovně zdůrazňovala, že žádné navrhovat nechce.
Poté, co odevzdala první podpisové archy Federálnímu shromáždění, konstatovala bratislavská iniciativa, že počet podpisů pod její výzvou překročil hranici 100 000. Rozhodla se proto svolat na 30. října 1991 – den výročí Martinské deklarace z roku 1918 – velký mítink do Domu odborových svazů v Bratislavě. Prezident Havel tehdy zároveň během návštěvy slovenské metropole přijal signatáře iniciativy a poděkoval jim.
... byla taktická chyba
Zástupci iniciativy Za společný stát naopak o necelé dva měsíce později v dopise zaslaném Havlovi konstatovali, že obdobná Tigridova iniciativa, o níž již byla řeč, se ukázala jako kontraproduktivní a spíše nahrávala separatistům. Ve zvláštním dopise Tigridovi pak slovenští signatáři uvedli, že jeho „výzva“, byla „taktickou
rejpal v Senátě říci, že válečný stav stále trvá.
Svět je absurdní a tohle vlastně tak absurdní není.
Války a la Jugoslávie se, stejně jako jen trochu informovaní lidé, nebojím. Doufám, že Češi a Slováci nejsou tak horkokrevní, aby se hned začali střílet.
Co byste radil Slovákům?
Aby všechno dobře uvážili a zjistili, jaké výhody a zadostiučinění by jim přinesla naprostá samostatnost. Dnes se Evropa spíše integruje. Jen tak vyhlásit samostatnost je ve dvacátém století
trochu pasé. Doufám, že většina slovenského národa to pečlivě zváží, jestli skutečně mají důvody ty „Čehůny“nenávidět.
LADISLAV MŇAČKO ČECHŮM:
Rozpad republiky by pro Slovensko znamenal katastrofu. Myslím, a nejsem tím nijak nadšen, že všeobecnému úpadku na Slovensku lze sotva zabránit. To je třeba říci lidem na obou stranách Malých a Bílých Karpat. Už z toho důvodu, aby se
2. So 5. 11. 4. Út 8. 11.
chybou“, lepší by bylo, kdyby se čeští občané připojili ke slovenské výzvě.
Třetího února 1992 iniciativa Za společný stát poděkovala ve zvláštním prohlášení všem sympatizantům za jejich podpisy a podporu, které přispěly k tomu, že „na Slovensku zatiaľ neprevládli sily, ktoré sa usilujú rozbiť spoločnú vlasť Čechov a Slovákov.“Dokument zároveň upozorňoval na to, že separatistické síly se nevzdaly, a protože jsou si vědomy, že nemají jednoznačnou podporu obyvatel Slovenska, „zastierajú svoj skutočný cieľ heslami o zvrchovanosti, konfederácii, medzinárodno-právnej subjektivite a ústave Slovenskej republiky ako suverénneho štátu.“
Dokument doporučoval, aby stoupenci iniciativy odevzdali v nadcházejících parlamentních volbách (v červnu 1992) své hlasy těm stranám, které mají ve svém programu jednoznačně zachování Československa.
I když podle počtu podpisů byla iniciativa Za spoločný štát přibližně stejně početná jako iniciativa Za zvrchované Slovensko, chyběla jí dostatečná průbojnost a dynamika. Zatímco „svrchovaní“mohli působit na lidské emoce, iniciativa Za společný stát byla v psychologické nevýhodě. Nemohla organizovat velké mítinky, ale musela spoléhat na racionální argumenty. Jejím programem bylo totiž vlastně udržení funkční federace, tedy status quo, který většině Slováků nevyhovoval. Naproti tomu iniciativa Za svrchované Slovensko dávala návod (byť pouze zdánlivě) na spojení výhod samostatného státu se společným státem, což bylo pro mnoho Slováků přitažlivé.
7. Pá 11. 11.
později nemohli vymlouvat na to, že je nikdo nevaroval, že nevěděli do čeho jdou. To se často v dějinách dělo. Nejvíce se bojím brutálního prohloubení krize na Slovensku, bojím se, že tato krize by mohla vést ke zpomalení demokratizačního procesu. První náznaky tu už jsou. Bojím se, že by se Slovensko těžko vypořádávalo s eventuální radikalizací silné maďarské menšiny, bojím se mezinárodní izolace, i kdyby trvala jen určitý čas.
Co byste radil Čechům?
Český průměrně vzdělaný člověk neví o Slovensku nic. Nečte slovenskou literaturu, nedostanou se mu do ruky slovenské noviny.
Český člověk má pocit civilizační nadřazenosti a neuvědomuje si základní věci, které nám ztěžují život. Slovenský národ má odlišnou mentalitu ve srovnání s českým, má jinou historickou zkušenost, ocitá se ve zcela jiné ekonomické, politické a kulturní situaci. Pokud si český občan tyto věci neuvědomí, tak bude žít pohromadě s jemu neznámým národem, jehož komplexům neporozumí. Slováci jsou přecitlivělí na české ignoranství a nacionalismus, To není jediná, ale je to jedna z hlavních příčin současné krize. (jaš) LN, 27. června 1991
Redakčně kráceno 5. St 9. 11. 8. So 12. 11.