Ve víru existenciálních nehod
Režisér Jan Mikulášek v nové inscenaci Divadla Na zábradlí pokračuje v sérii asociačně rozvolněných inscenací–pásem, tentokrát ovšem s využitím literární předlohy. Jsou jí povídky současné finské autorky Rosy Liksomové.
Jako bizarní hrdiny těchto textů, které lze nalézt i v českém překladu (Život je jen náhoda, 2020), poznáváme nestandardně žijící osoby, jejichž podivnosti jsou ovšem dovedeny ad absurdum. Mikulášek je na jevišti předvádí v situacích vypointovaných, ale i nedořečených, třeba jen němých a několikavteřinových. Zatmívačkami celé panoptikum posouvá k dalším, většinou šokujícím výpovědím, okořeněných „proklatě nízko zavěšeným“černým humorem. Také některé výstupy s drobnými obměnami přehraje ještě znovu, v repetici.
Hned v úvodu nahlédneme do univerzálního pokojíku, který bude sloužit jako prostor domácký i hotelový. Chlapík v podání Michala Bednáře nabízí chutnou polévku své známé či snad příbuzné (Kateřina Císařová), ta po požití s gustem olizuje naběračku, další postavy v pokoji (Dita Kaplanová, Vojtěch Vondráček) pak vyprávějí o nalezených pozůstatcích mrtvé dívky, „kuchař“se bez problémů přiznává k tomu, že ji zavraždil a že ta polévka... Ostatní jsou sice zděšeni, ne však natolik, aby se pokoušeli vraha kriminalizovat, spíš mu domlouvají, že takový pokrm nemá nabízet návštěvám, při následujícím sporu o hrůzný čin pachatel argumentuje tím, že dotyční přece také jedí maso ze zabitých tvorů.
Podobných absurdně vypointovaných „moralit“nalezneme v inscenaci celou řadu, vězeň vrah (Vojtěch Vondráček) se ptá například kněze (Michal Bednář), jehož doprovází jako čerstvý konvertita na vlastní křest, zda ho přijme Bůh, když tak strašlivě zhřešil. Po knězově kladné odpovědi je celkem jasné, že tazatel faráře brzy „sejme“. Některé situace se vyznačují humorem průzračnějším, například rustikálně vulgární, sebeuspokojivý monolog nejtlustší ženy Finska (Dita Kaplanová), či rozpačité zděšení dřevorubce v podání Jiřího Vyorálka, který ztracenou motorovou pilu nalezne obkrouženou stopami ledního medvěda (na co by ji zvíře asi potřebovalo?). I onen obyvatel skandinávských lesů se na jevišti objeví, Vyorálek pak má vděčnou příležitost v partu „vidláka“, který byl zvolen do parlamentu, nalézt budovu této instituce však pro něho v hlavním městě není snadné (že tento parlamentní humor zabíral při premiéře u publika snad nejvíc, je nabíledni).
Zobala jsem všecko
Také přihlížíme zkoušce kapely, kam zatím nedorazil její důležitý člen, bubeník. Když konečně jeden z muzikantů (Vojtěch Vondráček) přijme vyzvánění mobilu, opakuje hned „ano, pět mrtvých při autonehodě“, zpěvačka (Kateřina Císařová) se vyděsí, pointa jevištní anekdoty však spočívá v tom, že kvůli tomu došlo na dálnici k zácpě, která je příčinou onoho zpoždění. Seznámíme se i s dámou závislou na prášcích (Magdalena Sidonová), která specifikuje své konání například takto: „Zobala jsem všecko, ať už to byly mužský nebo ženský hormony“. Erotické nátisky uklízečky (Johana Matoušková) na vysavač zase předznamenávají další na jevišti ztvárněné podivnosti.
Každý z herců má několik úkolů a dlužno podotknout, že jejich koncentrované výstupy se vyznačují interpretační přesností a vkusem, za všechny připomenu Ditu Kaplanovou a Magdalenu Sidonovou, které i přes ostře groteskní stylizaci, inscenaci charakterizující, si zachovávají půvab spontánní přirozenosti. Produkce jako taková se může pochlubit momenty plnými napětí, některé ovšem působí poněkud hluše, což přičítám překomplikované posloupnosti jednotlivých výjevů. Tenzi se daří držet také díky hudebnímu podkresu z dílny Vojtěcha Vondráčka, v pravý „dramatický“čas se ovšem ozve Sinatrovo That’s Life. Pochvalu si zaslouží i participace jevištního výtvarníka Marka Cpina na díle, zvláště hřejivě barevné kostýmy s použitím velkých ornamentů činí z novinky Zábradlí potěchu pro oko.
Smích, který při většině „čísel“tuhne na rtech, nutí diváka k reflexi, vždyť tato porce absurdního humoru podává výpověď o současném světě, i když je chvílemi až surová.
Divadlo Na zábradlí – Rosa Liksom: Medvěd s motorovou pilou
Jan Mikulášek Vladimír Piskoř
Jan Mikulášek a Boris Jedinák
Marek Cpin Vojtěch Vondráček Premiéra 4. 11.
Režie: Překlad: Dramatizace:
Výprava: Hudba: