Míč na špatné straně

Katar ukazuje bídu velkých sportovních akcí

Máloco budí větší rozpory než právě zahájené mistrovství světa ve fotbale probíhající v Kataru. Jedni Katar zatracují kvůli nedodržování lidských práv, druzí zase tvrdí, že to není až tak hrozné. Pravdu mají oba tábory, zároveň je ale pravda, že šampionát se v Kataru rozhodně nikdy neměl konat.

Samozřejmě že oproti některým dalším zemím Perského zálivu na tom Katar není, pokud jde o lidská práva, až tak zle. Svoboda vyjadřování, tedy pokud se neotřete o vládnoucí rodinu, je tu větší než jinde a sídlí tam třeba televize al-Džazíra, která vysílá na poměry arabského světa opravdu kritické reportáže. Mučení tu praktikují spíš zřídka, k vraždám disidentů v poslední době také nedošlo, chování k zahraničním dělníkům se zlepšilo a už to nejsou absolutní nevolníci, rasismus se tu oficiálně snaží omezit a na rozdíl od jiných zemí Zálivu tu nelze ani beztrestně zajet zahraničního dělníka tmavé pleti.

Jenže Katar i tak rozhodně není demokracií, s dodržováním lidských práv má velké problémy a občané Kataru včetně členů vládnoucí rodiny rozhodně nejsou ve světě známí jako příjemní skromní lidé ctící místní zákony a odmítající rasismus. Zato rádi obviňují z rasismu jiné. V zemi je navíc na fotbal příliš vedro, klimatizované stadiony to řeší jen částečně a fotbal tu, na rozdíl od mnoha jiných arabských zemí, nemá moc tradici. Proč se tedy mistrovství ve fotbale v Kataru vlastně koná?

Katar chce posílit svoji mezinárodní reputaci. Existuje navíc reálné podezření, že Katar si prostě konání mistrovství koupil prostřednictvím úplatků. Podle obhájců Kataru ovšem pořádání mistrovství vedlo k výše zmíněným zlepšením režimu a tento vývoj bude pokračovat. Opravdu? Když si vzpomeneme, že stejné naděje kdysi vzbuzovalo nacistické Německo pořádající ve třicátých letech olympijské hry, nebo Rusko, které pořádalo olympiádu jako oslavu svého „mírového“a „demokratického“režimu těsně před obsazením ukrajinského Krymu, neměli bychom si být zrovna jistí.