Jak to proboha mluvíš?
Více anglicismů, vulgarismů i zkratek – to je mluva dnešních teenagerů. Co všechno ovlivňuje jejich jazyk? Ze slovníku náctiletých
Ten cool týpek fakt slušně flexil. Proč ho tak hejtíš, kámo? WTF? To je ale cringe. Shut the fuck up! Že nerozumíte? Takhle se dnes teenageři běžně baví. Jejich jazyk se výrazně liší od toho, který používají starší generace – obsahuje více anglicismů, vulgarismů a využívá populární zkratky. Rodiče a příbuzní tak často vůbec nechápou, o čem že to jejich ratolesti mluví, a se zoufalým otazníkem v očích žádají překlad. „Jazyk teenagerů je dnes ovlivněn YouTubem, blogy a sociálními sítěmi, ale přesto neztrácí svou hravost, snahu o autentičnost i modernost, která je platná pro všechny generace,“vysvětluje jazykovědkyně Jana Georgievová z Ústavu pro jazyk český.
Děti TikToku a Instagramu
Co se týká osvojování jazyka, nejvíce se toho v lidském mozku děje v průběhu prvních tří let života. Primárním způsobem učení je nápodoba, tedy že na dítě mluví rodiče a blízké osoby a ono se to snaží replikovat. Potom se okruh rozšiřuje o instituce jako školky a školy, kde se děti učí další slova, mluví se svými vrstevníky při hře a začínají také samy číst. A pak jsou tu moderní média. „Ta dnešním dětem vstupují do osvojování jazyka už od dvou let. Dívají se nejen na televizní pohádky, ale třeba taky na YouTube,“popisuje psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek a pokračuje: „Konzumují různé příběhy nejen formou filmů, ale také počítačových her, jejichž jazyk v porovnání s knihami není tak květnatý. Jelikož dnes děti moc nečtou, bohatý literární jazyk s rozvitějšími větami a synonymy příliš dobře neovládají. Tráví hodně času na sociálních sítích, které fungují úplně opačně než literatura: používají zkratky, jednoduché věty, anglicismy a někdy i vulgarismy.“
Právě tento fenomén má podle Georgievové za důsledek, že se psaná forma jazyka přibližuje té mluvené, tedy jde skoro o její zápis, ale s jinými parametry. „Pro mladé je typická neformálnost, protože se v přísně formálním prostředí, jako je třeba pracovní obchodní schůzka nebo soudní síň, zatím nepohybují,“míní jazykovědkyně a dodává: „Roli hraje také to, že už nedochází k tak přísným kázeňským postihům, jako jsme to vídali ve filmech pro pamětníky. Zároveň ale i řadu dříve přísně hodnocených slov už dnes vnímáme mírněji, například slovo ségra bylo kdysi považováno za sprosté, výrazy jako blbý, debilní se už v současných slovnících hodnotí jako kolokviální expresivní, nikoli jako zhrubělá. Oproti tomu dnes mladí vědomě projevují poměrně vysokou citlivost k sociální spravedlnosti, s čímž se váže například anglicismus být woke neboli probuzený, vnímavý.“Osobně ale vidí i pozitivní vliv sociálních médií na děti. Vlastní tvorba psaných a video příspěvků může dospívající vést ke zvýšené péči o jazykový projev, kanály na sociálních sítích jsou pro ně často navíc i výdělečné, takže lze pozorovat i nárůst zájmu o jazykové či copywriterské rady.
Tvoje máma, vole
„Děti se nikdy úplně nevyhýbaly sprostým slovům. Jejich používání za posledních dvacet let ale výrazně vzrostlo,“myslí si psycholog Jan Kulhánek. Příčiny jsou pravděpodobně dvě. Jednak dříve existovala ze strany dospělých daleko větší korekce slovníku školou povinných a za druhé spolu dnes děti mnohem více komunikují právě prostřednictvím již zmíněných sociálních sítí, kde nejen ony, ale i dospělí používají mnohem více vulgarismů. „Do určité míry kopírují náš dospělý svět. Čerpají z toho, co vidí na sítích, doma i v médiích. Záleží na tom, jaké mají zázemí, jak funguje rodina a jak se doma mluví. Rodiče slouží jako vzor, ale i jako limit, který jim tato slova zakazuje,“říká Kulhánek.
A Jana Georgievová z Ústavu pro jazyk český připomíná ještě jeden důležitý důvod užívání vulgárních slov: „Existuje i pragmatická stránka jazyka neboli vyjádření záměru řečníka, jde o skutečnou funkci toho, co říkáme. Použitím vulgarit si děti mohou vymezovat teritorium, zkoušet vlastní hranice, pokoušet se projevit možná i potlačované emoce, získávat pozornost.“Mnohdy velmi jadrné dialogy mladších ročníků pak můžeme zaslechnout nejen v dopravních prostředcích, kině či nákupním centru, ale také ve třídách a na školních chodbách.
„Během vyučování se většina žáků krotí, ale o přestávkách slyším samé vole, nebo takové klasiky jako prdel, kretén... Bohužel i na prvním stupni. Velice oblíbená je u nich hláška, kterou používají většinou úplně nesmyslně, ato tvoje máma… ,“vypráví Marcela Kuglerová, která učí na základní škole v Praze, a vzápětí také popisuje, jak se k takovému chování jako kantor staví: „Jakékoliv sprosté slovo během hodiny žákům vytknu. Nijak drasticky, spíš stylem, že to nechci poslouchat a že jsou ve škole, kde by se měli alespoň trochu ovládat. Většinou to vezmou s úsměvem a omluví se. Nevím ale, jestli je to nějak změní k lepšímu. Určitě je však důležité jim to připomínat, jinak by mluvili jako dlaždiči.“Podle ní děti takové výrazy nejčastěji pochytí doma a další si doplní od kamarádů nebo ze seriálů.
Úplně opačnou zkušenost má Štěpánka Svobodová, která učí na česko-anglickém gymnáziu PORG v pražské Krči: „Nevzpomínám si, že bych někdy od studentů zaslechla nějaký vulgarismus. Přede mnou tak asi nemluví. Ale zase vzhledem k tomu, že jsme bilingvální škola, tak běžně používají hodně anglicismů, jako dropnout nějaký předmět ve škole, likenout příspěvek, chillovat po škole, random čísla nebo booknout učebnu.“
Vychovávat, či nevychovávat
Otázkou zůstává, jakým způsobem by do jazykového projevu teenagerů měli zasahovat učitelé. Do jaké míry by měli korigovat jejich vyjadřování v průběhu hodin či o přestávkách? Je úkolem pedagogů jen učit, nebo také vychovávat? Někteří učitelé jsou toho názoru, že výchova patří pouze do rukou rodičů, jiní jsou přesvědčeni o opaku. Psycholog Jan Kulhánek navrhuje jedno z možných řešení, jak žáky vést k sofistikovanější mluvě: „Mezi psychology a učiteli by se mohla vytvořit nějaká komunikační platforma, kde by se hledal optimální způsob, jak v rámci školních osnov zábavně zlepšovat kulturu jazyka. Tak, aby žákům přišlo takzvaně cool umět dobře mluvit. Nešlo by o restrikce jejich slovní zásoby, ale spíš o rozšiřování jazykové palety. Aby měli pocit většího sebevědomí, že se dokážou vyjádřit zajímavěji a květnatěji, a zároveň aby mezi vrstevníky neztratili kredit, že mluví nějak jinak, nezvykle.“
A jak by se k nevybíravému slovníku svých dětí měli postavit rodiče, pokud ho chtějí zlepšit? „Kromě toho, že by si rodiče nejdřív měli udělat jakousi inventuru toho, jak používají jazyk oni sami, je důležitá podpora ke čtení knížek. Je dobré dětem vysvětlit, že umět dobře mluvit je důležité a že se jim to může hodit, když budou třeba hledat práci nebo někde vystupovat,“radí psycholog Jan Kulhánek. S tím souhlasí i Jana Georgievová a dodává: „Vulgární, expresivní slova mají v jazyce nezastupitelnou funkci, jinak by vymizela. Na mluvčích je, aby správně vyhodnotili situaci, zda je dané slovo žádoucí použít a jaké to bude mít následky. Je tedy dobré vracet se k důvodu, proč je to či ono slovo hanlivé, proč ho dítě použilo, a pak mu vysvětlit důsledky toho použití, které si často neuvědomuje. Není od věci, aby vědělo, že obecně můžeme mít dobrý důvod nepoužívat vulgární slova, protože někomu mohou ublížit nebo protože způsobí ostudu a my se ztrapníme. Nebo třeba také proto, že s hrubým a bezohledným člověkem nebudou lidé chtít být v kontaktu, leda ze strachu nebo z povinnosti.“ (Vytvořeno ve spolupráci s teenagery, kteří ale mají sami často problém vysvětlit přesný význam výrazů českými slovy)
cringe
zvláštní, divné, kýčovité, trapné když se ti něco povede (používáno především
v gay komunitě) cool hustý (moderní) hejtit pomlouvat dropnout něco přestat něco dělat flexit vytahovat se, blýsknout se cute roztomilý killnout něco něco se hodně
povedlo random náhodný chillovat relaxovat likeovat něco se (mi) líbí crush (mít na někoho crush) zamilovat se do někoho
trávit čas většinou s přáteli (pitím, povídáním...)
navnadit vtipný obrázek na
internetu prankovat vystřelit si z někoho toxic osoba vykazující známky
negativního / toxického chování
slay
felit
hype meme
Použitím vulgarit si děti mohou vymezovat teritorium, pokoušet se projevit možná i potlačované emoce, získávat pozornost