Bolest kloubů se dá řešit
Bolest kloubů nebo také revma začíná většina z nás vnímat s věkem. Nakonec i Haškův Švejk si mazal kolena Opodeldokem a jistě věděl proč.
Trápí mě revma, slýchali jsme od našich předků. Dnes si spíše stěžujeme na klouby, kosti, případně svaly. Dalo by se říct, že bolesti kloubů jsou to, čemu říkali naši předci laicky revma? Podle primáře Interního oddělení Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně Vladimíra Kojeckého tomu tak je. „Slovo revma sloužilo k souhrnnému označení jakýchkoliv kloubních potíží bez ohledu na příčinu,“vysvětluje. „Ostatně ta tehdy často ani známa nebyla. Jako jiný příklad mohou sloužit třeba mze nebo vodnatelka. O co přesně šlo, se v současnosti můžeme jen dohadovat.“
Včasná léčba je základ
Ony nejrůznější revmatické neduhy jsou často tzv. degenerativními onemocněními pohybového aparátu, která, jak už bylo naznačeno, jsou vázána na věk a nikoho z nás neminou, pokud se staršího věku dožijeme. Mezi ně patří artróza, tedy správně osteoartróza. U ní možná nějaké to Švejkovo mazaní pomůže. Za revma se ale hlavně označuje revmatoidní artritida. Pokud býváte ráno ztuhlí, už dlouho vás bolí klouby, necítíte ruce nebo vás v nich brní a jste navíc chudokrevní, měli byste vyhledat odborníka.
Revmatoidní artritida je neinfekční, autoimunitní zánět kloubní výstelky. Může postihovat řadu kloubů, ale typické je symetrické postižení drobných kloubů rukou, zápěstí, nohou, kolen a podobně. Klouby jsou bolestivé a oteklé, bolí i v klidu a jsou hodně ztuhlé, zejména ráno.
Onemocnění je doprovázeno i celkovými příznaky, jako je únava a mírně zvýšená teplota. Známky zánětu je možné potvrdit laboratorně. Nemoc má tendenci trvale se zhoršovat. Klouby deformuje, což výrazně omezuje pohyb nemocného. Bez včasné a správné léčby je prognóza nepříznivá.
Od dětí po seniory
Artritida může podle primáře Kojeckého vzniknout kdykoliv během života a výjimkou není ani dětský věk. Nejčastěji se s ní setkáváme v období mezi 30. až 60. rokem, asi třikrát více u žen. Interní obor, který tyto nemoci léčí, se jmenuje revmatologie. Věnuje se zánětlivým revmatickým chorobám, které mají tzv. autoimunitní podklad. Jejich příčinou je porucha imunitního systému, kdy vytvořené protilátky napadají vlastní tkáně.
(správně osteoartróza)
U revmatických pacientů jsou namířeny zejména proti pojivům pohybového aparátu. Nejčastější revmatickou chorobou je zmíněná revmatoidní artritida, která postihuje asi jedno procento populace. Dalším typickým problémem je Bechtěrevova nemoc. Zánět při ní zasahuje páteř. Existují i tzv. systémové nemoci pojiva, které mimo pohybový aparát postihují i celou řadu jiných orgánů nebo systémů. Je to například kůže, svaly, někdy i krvetvorba, také vnitřní orgány jako ledviny, srdce, plíce a nervový systém včetně mozku. Jde o sice vzácné, ale závažné nemoci. Dnešní medicína je umí účinně léčit.
Kdy vyhledat pomoc?
Pro lékaře není příliš těžké revmatismus diagnostikovat. „U nemocného s typickými příznaky není diagnóza obtížná. Jiná je situace, pokud potíže trvají krátce nebo jsou proměnlivé a necharakteristické. Pak stanovení správné diagnózy může trvat dlouho. To je však obecný rys všech zánětlivých onemocnění pojiva,“pokračuje primář Kojecký.
Revmatu, tedy bolesti kloubů se bohužel příliš neubráníte. Pacient ho tedy „nedostane“jako třeba rýmu. Revma prostě vznikne „samo“jako následek porušené funkce imunitního systému.
„Proč k tomu u někoho dojde a u někoho ne, je stále předmětem zkoumání,“vysvětluje lékař. „Jistě musíte mít sklon k abnormní reakci imunitního systému, která se za určitých zevních podmínek projeví. To je také důvod, proč ke vzniku revmatoidní artritidy dojde jen u někoho. Nezdravý způsob života – stravování, kouření, nedostatek pohybu, alkohol organismus poškozuje a zvyšuje riziko jakéhokoliv onemocnění.“
Běh na dlouhou trať
Artróza
Mnoho pacientů se nejprve pokouší své revma léčit samo. Jenže neúspěšně. „Revmatoidní artritida totiž nepatří k onemocněním, kde si vystačíte se samoléčbou,“upozorňuje Vladimír Kojecký. „Léčba revmatoidní artritidy patří do rukou odborníka, revmatologa. Probíhající zánět klouby nevratně poškozuje a postupně invalidizuje asi desetinu všech nemocných. Každé odkládání odborného vyšetření toto riziko zvyšuje. Významnou součástí léčby jsou cvičení a fyzikální terapie, které pomáhají omezení hybnosti oddálit. Nemoc však neléčí.“
Co tedy při revmatu pomůže? K dispozici je řada léků, které jsou schopny aktivitu zánětu kontrolovat a bránit poškození kloubů. „Nepatří však mezi ně běžně dostupné protizánětlivé léky, jako např. Ibuprofen, který lidé při bolestech kloubů rádi užívají,“upozorňuje primář Kojecký.
Moderní terapeutické možnosti jsou široké. „V současnosti je pomyslným terapeutickým vrcholem tzv. biologická léčba,“pokračuje lékař. „Jde o látky schopné cíleně blokovat některé signální cesty zánětu. Jsou účinné, nelze je však použít u každého. Léky na revmatoidní artritidu jsou obecně hrazeny ze zdravotního pojištění. Úhrada konkrétního léčiva se však mezi pacienty liší v závislosti na tíži choroby.“
Ani sebelepší medikamenty ale nenahradí rehabilitaci, pohyb a každodenní systematické cvičení. Je to prostě „běh na dlouhou trať“jako u všech chronických chorob.
Zánět poškozuje klouby a postupně invalidizuje asi desetinu nemocných. Každé odkládání odborného vyšetření riziko zvyšuje.
Přestupná sekunda se ruší
Revmatoidní artritida
S kloubní náhradou
Revmatismus patří do oboru revmatologie. Ortopedickou problematikou se stává v momentě, kdy dochází k postižení samotných kloubů revmatoidním zánětem s destrukcí chrupavek a zánětu šlach. Primář Ortopedického oddělení Krajské nemocnice T. Bati ve Zlíně Pavel Pilař uvádí, že ortopedická péče spočívá v řadě preventivních například artroskopických zákroků, které mají za cíl předcházet uvedené destrukci.
„Pokud už dojde k nevratnému poškození kloubů, jako je kyčelní, kolenní nebo ramenní kloub, jsme schopni pacientům substituovat poškozený kloub totální náhradou – endoprotézou,“říká Pavel Pilař.
Pacienti u nás si za kvalitní endoprotézy nemusí doplácet, horší je čekání na zákrok, protože počet postižených stoupá. Jakmile se ho ale dočkají, mají po problémech. „Dnešní moderní kloubní náhrady fungují 15 až 20 let. Pacienti jsou ve spolupráci s revmatology sledováni po celý zbytek života,“uzavírá doktor Pilař.
Autor je spolupracovník redakce
Toxoplazmóza zabila delfíny