Senzačně sražená Argentina
Ani penaltová trefa fotbalového boha Messiho nepomohla. Argentina padla se Sáudskou Arábií 1:2.
Sergio Levinsky je mezi novináři známou postavičkou. Má strniště na bradě, bříško, ruský původ, argentinský pas, blízký vztah s Lionelem Messim a ve fotbalovém prostředí nevšední styl vyjadřování. Nepřekvapí, když zjistíte, že je původním zaměřením sociolog. „Víš, co mám na fotbale nejradši? Že je to nejméně předvídatelná hra na světě,“prohodí, když se dáme do řeči během noční cesty autobusem z nezáživného utkání mezi Nizozemskem a Senegalem. „I velcí favorité selhávají častěji než v jiných sportech. V tom je ten největší půvab.“
Chudák Sergio! Zlomyslný osud ho jen o pár hodin později za zdánlivě nevinná slova krutě vytrestal. A všechny Argentince, včetně toho nejslavnějšího, spolu s ním.
Fotbalový svět vstřebává hned na začátku katarského mistrovství světa gigantickou senzaci: Argentina – Saúdská Arábie 1:2!
Všichni fanoušci v modrobíle pruhovaných dresech, kteří po zápase mlčky kráčeli v dlouhatánském špalíru pryč z přepychového stadionu Lusail a posmutněle sledovali, jak soupeři zabalení do zelených vlajek nadšeně juchají, prožívali vrcholné rozčarování.
Messi, národní hrdina, musí trpět ještě násobně víc. A nejen proto, že k němu celá země vzhlíží jako ke všemocnému kouzelníkovi.
Když hvězdy (ne)přejí
V pětatřiceti má totiž na 99 procent poslední pokus. Zlato, nebo nic. Od druhého místa dál bude pro Argentince cokoli zklamáním a pro hvězdného kapitána, který na nejcennější fotbalovou trofej čeká celou kariéru, tuplem.
Proto saúdská facka extrémně bolí. Zdálo se totiž, že by všechno mohlo směřovat k happy endu, na který kromě Argentinců čekají i stamiliony Messiho obdivovatelů z celého světa. Šestatřicet zápasů v řadě Argentina neprohrála. Loni po nekonečných osmadvaceti letech ovládla turnaj Copa América, tedy mistrovství Jižní Ameriky. Podceňovaný trenér Scaloni dokázal tým vyladit, hvězdy se v kabině nehandrkují, na hřišti si vyhoví.
A Messi? Dávno není na vrcholu, ale jen proto, že si dřív nastavil laťku ďábelsky vysoko. 73 gólů za sezonu jako před deseti lety v Barceloně už nikdy nedá, ve druhé sezoně však po příchodu do Paříže začal zase válet. Tak kdy jindy? Vždyť si konečně získal i ty krajany, kteří na něj léta koukali jako na cizáka, protože s rodiči jako kluk prchl do Španělska.
„Teď je ta správná konstelace. Teď mu hvězdy přejí,“poví vzletně Sergio, zatímco se za okny míhají světla nočního Dauhá. „Nechci přehánět, ale opravdu si myslím, že za Leem teď stojí sto procent Argentinců. Nebo co myslíš ty?“otočí se během naší debaty na vedle sedícího kolegu, jenž zjevně nevládne angličtinou. „Sí, cien por ciento,“přiletí bleskové potvrzení ve španělštině.
No vida – a když je konečně všechno v pořádku, přijde absolutně neočekávaná ťafka, která může argentinské šance rozmetat hned v zárodku. Saúdové přitom měli být pohodovým soupeřem na rozjezd. Čekalo se, že si na nich gigant smlsne. Proto byl zápas dlouho dopředu vyprodaný, proto se spousta novinářů nedočkala akreditace, proto se už brzy ráno u okénka v tiskovém středisku stála dlouhá fronta kvůli zápisu na čekací listinu. Reportéři, kterým organizátoři na poslední chvíli dodatečně tiskli povolenky ke vstupu na stadion, rádi odložili oběd, jen aby naživo stihli třeba už Messiho rozcvičku, protože i to je zážitek.
Pravý lídr, nebo ne?
Jen co vousatý kapitán vykoukl z tunelu a jeho obličej se objevil na čtyřech obřích obrazovkách v rozích stadionu, začalo to na tribunách burácet. A co teprve ve chvíli, kdy hlasatel četl sestavy! Jen co ohlásil číslo deset, spustil se takový randál, že v něm Messiho jméno a příjmení už docela zanikly. Fanoušci, kteří se hrnuli na tribuny, si otáčeli dresy svého boha jmenovkou a číslem dopředu a vedle uličky, která vede z tunelu na trávník, se mačkala armáda fotografů.
Ti, kteří číhali vedle branky saúdského gólmana Uvaíse, měli už po deseti minutách jako na talíři Messiho radost z první trefy. Penaltu, nařízenou na doporučení od videa, proměnil přesně tak, jak byste od něj čekali. Počkal si na pohyb brankáře do poslední chvíle a zbytek si labužnicky vychutnal. Míč placírkou levé nohy jen jemně polechtal, jako by mu nechtěl ublížit. Pak si zařval, radostně poskočil a doufal, že všechno pojede hladce i dál.
Omyl, Leo! Tři neuznané argentinské góly v prvním poločase, senzační saúdská otočka a v závěru už jen křeč.
Saúdští fandové celou druhou půli v extázi prokřičeli a oslavovali střelce Šahrího s Davsárím, skvěle chytajícího Uvaíse nebo obránce Šahráního, jenž přežil hrozivou ránu kolenem do hlavy. Zato Argentinci mlčeli. Na tribunách i na hřišti.
Také Messi, který se v první půli mohl přetrhnout a nezvykle často byl v pohybu, najednou vymizel. Přitom v předvečer utkání
Sergio hlásil, že v něm tým konečně má toho pravého lídra. „Dospěl. Je z něj pravý chlap, táta od rodiny, už si mnohem víc dokáže stát za svým. Naučil se dávat najevo emoce. Je to paradox, ale víš, čím si lidi definitivně získal? Když dostal červenou kartu v zápase o třetí místo na Copa América v roce 2019,“překvapuje kolega. „Argentince potěšilo, že nařkl rozhodčí z korupce a že se rázně postavil za tým, kterému se v jejich očích po celý turnaj křivdilo. To nikdy dřív neudělal. Najednou ho viděli jako chlapa, který se za Argentinu opravdu umí bít.“
V zápase se Saúdy se ovšem včera favoritům žádná křivda neudála, slovinský sudí Vinčič jim rozhodně neškodil. A tak se Messi ani nevztekal: už od rozcvičky mu zůstal ve tváři neměnný výraz, v němž jako by se navzdory porážce zrcadlilo i odhodlání.
To bude potřeba, protože Argentinci teď musí obrat o body dva silné soupeře: Polsko a Mexiko.
Jak se asi vyspí příště? Nerozdrtí Messiho obří tlak? To neodhadnete. Fotbal je přece nejméně předvídatelná hra na světě.