Z uprchlického dítěte světovou hvězdou
Opora Bayernu Mnichov Alphonso Davies se narodil válečným utečencům v Ghaně. Teď chce s Kanadou překvapit na MS
Sbité desky zakryté plechem nebo kus zídky s velkým plastovým pytlem poskytujícím stín jako šatna. Místo skříňky taška, v níž oblečení zahrabou do písku, a čas od času ji očichává koza. Ojedinělé suché trsy trčící z tvrdé hlíny simulují trávník. Každý krok zvedá prach, který se v případě, běhu, skluzu či střely rozvíří, až štípe do tváře. Ani sítě v brankách nejsou samozřejmostí.
V takto prostých kulisách hrají fotbal v Buduburamu nedaleko ghanského hlavního města Akkra, kde se nalézá velký uprchlický tábor. A odkud pochází Alphonso Davies, největší hvězda kanadského výběru, který dnes večer zkusí zaskočit favorizovanou Belgii.
„Byli jsme velmi malí, ale už tehdy byl rychlý s míčem,“vzpomínal před třemi lety Aloysius Kleah pro web Bayernu Mnichov, kde jeho nyní dvaadvacetiletý bratranec září. On v Buduburamu zůstal, a tak vidí, jak místní lidé úspěšně rozjetou kariérou jeho příbuzného žijí, sledují ho v televizi, na internetu i sociálních sítích. „Všichni jsme na něj moc pyšní,“říkal s tím, že v kontaktu už spolu ale dlouho nejsou.
K jídlu přes mrtvoly
Sám Davies si na své dětství v Buduburamu téměř nepamatuje. A s rodinou, která čítá šest sourozenců, se o starých časech příliš nemluví. Není divu. Daviesovi rodiče utekli z Libérie během občanské války, která ve dvou fázích trvala od roku 1989 do 2003 a vyžádala si přes 250 tisíc mrtvých a přes milion uprchlíků. Aby měli lidé ve vypjaté atmosféře šanci přežít, potřebovali zbraně, které si však Debeah s Victorií odmítali pořídit. Kolikrát se k jídlu museli dostávat doslova přes mrtvoly. Ani v Buduburamu se neměli o moc lépe. Nuzné bydlení se stěnami z překližky a pletivem místo oken, omezené množství pitné vody v kanystru, zasytit často musela jen polévka z rozmačkaných listů a kari.
Alphonsově matce se derou do očí slzy, když sleduje, jak její syn na vrcholné světové scéně válí, zatímco ona si vybavuje všechno, čím si prošli a co pro něj udělali. Je to uprchlické dítě, říkává.
„Jsem svým rodičům moc vděčný,“uvědomuje si Davies, jak složitě se dostal až na vrchol. „Život tehdy nebyl snadný, ale rodiče přivedli naši rodinu do bezpečné země. Kdyby se neodvážili opustit Afriku, nikdy bych se nestal profesionálním fotbalistou.“
V roce 2005 se rodina díky přesídlovacímu programu vydala zkusit štěstí do Kanady a zakotvila v Edmontonu. Začali nový život. A pro pětiletého Alphonse v něm od počátku hrál hlavní roli fotbal. „Byl jsem plachý, neodvažoval jsem se navazovat kontakty s ostatními. Ale na hřišti bylo všechno jednodušší,“vybavuje si.
Už po několika dnech mu jeden kluk navrhl, aby se zastavil na trénink místního klubu. „Neměl jsem kopačky, žádný pořádný dres, ale byl jsem tak šťastný.“O to víc, když mu trenér řekl: „Gratuluji – odteď je to tvůj tým!“
Pomohlo mu také zařazení do programu Free Footie (Kopačky zdarma – pozn. red.), mimoškolní ligy pro žáky, kteří si nemohou dovolit platit registrační poplatky, vybavení nebo dopravu na zápasy. „Hned po pár dotecích s míčem jsem poznal, že ten kluk má velký dar pro hru,“vzpomínal Tim Adams, zakladatel Free Footie.
V Edmontonu Strikers se rychle stal lídrem, kromě toho hrál tři roky za St. Nicholas Soccer Academy, s níž pokaždé vyhrál titul, a jeho fotografie dodnes zdobí obálku jejich brožur. A když ve volném čase jeho kamarádi hráli videohry, on se staral o své dva malé sourozence místo pracujících rodičů. „Neměl jsem na výběr, rychle jsem dospěl,“podotýká Davies.
V patnácti po nadějném křídelníkovi sáhl tým z Major League Soccer Vancouver Whitecaps a Davies se stal druhým nejmladším debutanem v této nadnárodní severoamerické soutěži. O pár měsíců později také získal kanadské občanství. Když se stěhoval o 1200 kilometrů na západ, máma měla strach ho pustit a táta mu kladl na srdce: „Zůstaň hodným klukem, každého si važ.“
Rekordní odchod do Bayernu
Tehdy znal hvězdy Bayernu Mnichov jen z televize a videoher, v lednu 2019 už byl jejich spoluhráčem. Do Německa zamířil za odstupné 22 milionů dolarů včetně bonusů, což byl nejdražší odchod z MLS. S bavorským velkoklubem začal sbírat trofeje jak na běžícím pásu včetně ušatého poháru z Ligy mistrů následující rok.
Už předtím přepisoval rekordy kanadské reprezentace, co se týče nejnižšího věku v premiérovém utkání i při prvním gólu. A také se přičinil o úspěch spojené kandidatury Kanady, USA a Mexika na pořádání MS v roce 2026. Na kongresu FIFA poutavě líčil, jak jeho rodinu coby válečné uprchlíky Kanada přijala, popsal cestu, po níž došel z utečeneckého tábora v Ghaně přes Edmonton až ke kariéře špičkového fotbalisty. „Bylo to velmi přesvědčivé, inspirativní a emotivní. Přesně ztělesňuje to, o čem kandidatura byla – být jednotný,“kvitoval Daviesovo vystoupení Peter Montopoli, generální tajemník kanadského svazu.
Na jistou účast v roli hostitele nemusí Kanaďané čtyři roky čekat, sen si splnili už letos, poprvé od premiéry v roce 1986. A Davies je u toho. Před odletem do Kataru napsal na Twitter: „Kluk narozený v uprchlickém táboře to dokázal, jedeme na mistrovství světa! Nenechte si od nikoho namluvit, že se vám sny nemohou splnit.“