Buď federace, nebo každý na svém
Vítěz českých voleb předložil slovenskému vítězi nové karty: už žádné sny o unii či konfederaci
Pro další osud Československa byly klíčové výsledky parlamentních voleb, které se konaly 5. a 6. června 1992. V České republice s přehledem zvítězila koalice ODS/KDS (málo významná Křesťanskodemokratická strana), jež se snažila voliče oslovit heslem buď funkční federace, nebo rozdělení Československa na dva státy. ODA sice neuspěla ve volbách do Federálního shromáždění, ale těsně prošla do České národní rady. Dalšími parlamentními subjekty se staly Levý blok, opírající se o KSČM, ČSSD, pravicově populističtí Sládkovi republikáni, konglomerát malých stran pod hegemonií někdejších národních socialistů s názvem Liberálně-sociální unie a KDU-ČSL. Moravisté z HSD-SMS se rovněž těsně dostali jen do ČNR. Dosavadní vládní česká politická síla – Občanské hnutí – ve volbách propadla.
Jasným vítězem voleb na Slovensku se stalo Mečiarovo HZDS, jehož program obsahoval v sociální oblasti nejrůznější populistické fráze, v státoprávní oblasti pak vágní a v praxi vzájemně se vylučující požadavky o svrchovanosti a zachování společného státu s Čechy. Následovaly Strana demokratické levice (SDĽ), KDH, separatisté ze SNS a koalice maďarských stran. Sociálnědemokratická strana na Slovensku (SDSS) se dostala jen do Sněmovny národů, jedno její křeslo obsadil Alexander Dubček.
Havel Klausovi: Sestavte vládu
Již den po volbách, v neděli 7. června 1992, obdržel Klaus od prezidenta Václava Havla pověření k sestavení nové federální vlády. Klaus ihned prohlásil, že jediným možným partnerem na Slovensku je Mečiarova HZDS.
Mečiar ale vůbec nepomýšlel na vstup do federální vlády, hodlal se stát předsedou vlády slovenské. Těžištěm Mečiarovy politiky se neměly stát federální, ale slovenské orgány, což do značné míry předurčovalo Československo k zániku. Na Slovensku byla Mečiarova pozice velmi silná: ve 150členné Slovenské národní radě disponovalo HZDS po volbách 74 mandáty a její „tichý spojenec“SNS 15 mandáty, přičemž pro přijímání ústavních zákonů mohlo částečně spoléhat i na podporu SDĽ s dalšími 29 mandáty. Opoziční KDH mělo pouhých 18 mandátů, a koalice maďarských stran dokonce jen 14 mandátů, a nemohly tedy Mečiara ohrozit.
K prvnímu jednání mezi ODS a HZDS došlo v brněnské vile Tugendhat 8. června 1992 večer. Jednání se zúčastnili předsedové Klaus a Mečiar a místopředsedové obou stran. ODS předpokládala, že Mečiarův absurdní požadavek na samostatnou slovenskou mezinárodněprávní subjektivitu, který byl principiálně neslučitelný s další existencí Československa, protože každý stát může mít jen jednu mezinárodní subjektivitu, byl pouze předvolebním trikem HZDS, majícím za účel získat část hlasů SNS. Jenže hned při prvním jednání se ukázalo, že Mečiarova strana to s projektem unie či konfederace
Vdůsledku voleb tedy aktivně spějeme k rozdělení státu, ačkoli jsme si to nikdy nepřáli. Pokud k tomu ovšem dojde, bude to oboustranně na úkor dobré nálady a zaradují se ti, kteří se sápou po ztracené moci jako alkoholik po lahvi. Podle optimističtější verze jde o to, aby česká strana ztratila trpělivost a iniciovala rozdělení federace, což by Slovensku dalo lepší podmínky pro budování nástupnického státu. Podle jiného výkladu je však Slovensko jen uměle vypěstovanou záminkou k nekonečně bezvýchodnému jednání, které má posloužit několika outsiderům, aby
se v nejbeznadějnějším okamžiku vynořili ze svých druhořadých míst jak blaničtí rytíři a za ovací národa švihli proutkem a dosáhli zázračného úspěchu.
Když někdo příliš dlouho vydírá džinem v lahvi, pak raději džina pustím, než abych se tou lahví nechal utloukat: třeba to jen slabě pšoukne! V listopadu 89 zvítězila odhodlaná menšina proti intrikám několika mocenských skupin; byla to hra vabank a veřejnost ji přijala s pochvalným mručením. Zdá se, že čas opět dozrál a nám nezbývá než se zase sjednotit a hrát v podobném stylu.
1. Pá 4. 11.
místo, kde se Vladimír Mečiar (vlevo) a Václav Klaus v létě 1992 dohodli na rozdělení federace myslí vážně. Tehdejší místopředseda HZDS Michal Kováč (pozdější první slovenský prezident) o tom ve svých pamětech napsal: „Asi hodinu a pol osobitne rokovali Václav Klaus s Vladimírom Mečiarom a súčasne rokovali aj podpredsedovia hnutia. Na tomto stretnutí som informoval o koncepcii spoločnej obrannej a hospodárskej únie. Toto osobitné rokovanie podpredsedov vyvolalo na českej strane rozruch, lebo sa vnímalo ako faktické odmietnutie federácie.“
Delegace ODS potom prohlásila, že buď bude federace silná a funkční, anebo československý stát prostě zanikne, k čemuž má ODS mandát.
Otázka udržení ČSFR byla předmětem jednání i na další schůzce v sídle ODS v Praze 11. června 1992. Výsledkem jednání bylo pouze posílení přesvědčení na české straně, že slovenskému partnerovi ve skutečnosti o společný stát ve smyslu jednoho státu nejde a že rozdělení ČSFR bude nutné. V tomto přesvědčení se ODS utvrdila ještě více po tiskových konferencích, které HZDS uspořádala 12. června v Praze a potom v Bratislavě. Zde totiž Mečiar potvrdil, že HZDS trvá na mezinárodně-právní subjektivitě pro Slovensko. Na další schůzku 17. června 1992, která se uskutečnila opět v Praze, proto přišla ODS s cílem přinutit HZDS k jasnému vyjádření – buď funkční federace, nebo dva státy.
Podle svědectví posledního federálního premiéra Jana Stráského byla právě tato schůzka zlomová. Mečiar podle něj řekl, že Evropa sice spěje ke sjednocení, avšak budou v ní dva druhy národů: ty, které mají svůj stát, a ty, které ho nemají. 3. Po 7. 11.
6. Čt 10. 11.
10. Út 15. 11.
14. Po 21. 11.
Škoda, že vedle fosilních komunistů do toho tentokrát jsou zapleteni živí Slováci.
LN, 16. června 1992
Někteří historici a politologové si již pár let pohrávají s myšlenkou znovuvytvoření určité středoevropské unie. Co vy na to, pane
Mečiarovým cílem je, aby Slováci vstoupili do Evropy jako národ, který má svůj stát. Stráský, který se účastnil jednání za ODS, k tomu dodává: „Tato myšlenka se během dalšího jednání chvíli rozvíjela, ale myslím, že podstatně ovlivnila celý další průběh, neboť během této chvilky se pan Klaus rozhodl, že bude aspirovat na funkci předsedy vlády České republiky. A tím dá i najevo, že přistupuje na stejný požadavek slovenské strany. Chtějí-li Slováci být státotvorným národem, to znamená, nechtějí-li zůstat ve společném státě, protože mají pocit, že v něm nejsou rovnoprávně vidět, pak tedy Češi budou také státotvorným národem a budou mít také svůj státní útvar.“
16. VOLBY 1992: BOD ZLOMU
Jasné stanovisko vyslovila ODS teprve po čtvrtém jednání s HZDS, které se konalo ve vládním hotelu Bórik Bratislavě 19. června 1992. Jednání trvalo více než dvanáct hodin a znovu potvrdilo, že jediné, na čem se oba partneři mohou shodnout, je právě jen rozdělení ČSFR.
Výsledkem jednání byla devítibodová politická dohoda mezi HZDS a ODS, se kterou v sobotu 20. června v 1.30 hod. předstoupili Václav Klaus a Vladimír Mečiar před veřejnost. Obě strany konstatovaly svou politickou zodpovědnost za další pokojný vývoj, a proto se vyslovily pro utvoření společné federální vlády s omezeným mandátem.
Pokud šlo o budoucnost Československa, veřejnosti byla oznámena jeho likvidace, o níž hovořil bod č. 3. Říká doslova: (Vedení ODS a HZDS) konstatují rozdíly
Jan Vaculík Otto von Habsburku?
Škodu, kterou způsobil rozpad rakousko-uherské monarchie, zatím nikdo pořádně nevyčíslil. Mnozí tvrdí, že postupem času se
svých volebních programů a politických cílů v oblasti státoprávního uspořádání, neboť ODS pokládá za jedinou rozumnou a funkční formu, vhodnou pro dnešní Českou a Slovenskou Federativní Republiku, federaci (s jedinou mezinárodněprávní subjektivitou) a HZDS za ni pokládá konfederaci s mezinárodněprávní subjektivitou obou republik. ODS nepovažuje konfederaci s mezinárodněprávní subjektivitou obou republik za společný stát, ale za svazek dvou samostatných států. Než konfederaci, dává ODS přednost dvěma zcela samostatným státům, tj. ústavnímu rozdělení současného státu.
Bod 4 v návaznosti na bod tři obsahoval závazek vyřešit do 30. září 1992 státoprávní uspořádání, což teoreticky nechávalo otevřené dveře i pro jiné řešení než rozdělení ČSFR. Avšak další body už nemohly nechat nikoho na pochybách o tom, k jakému závěru ODS a HZDS do 30. září dospějí: bod 5 totiž hovořil o potřebě uzavřít v případě rozdělení ČSFR mezi ČR a SR systém smluv, bod 6 pak závazek navrhnout národním radám začlenění poslanců FS do svých řad. Kromě toho bod 9 výslovně hovořil o potřebě zajistit chod státní správy na úrovni federace do 31. prosince 1992.
To znamenalo, že je fakticky rozhodnuto nejen o zániku ČSFR, ale i o datu, kdy se tak má stát. Rozhodnutí o rozdělení státu tedy padlo už 20. června, a nikoliv až 26. srpna, jak bývá mylně uváděno: v tento den po druhém jednání ve vile Tugendhat v Brně byly řešeny pouze technické otázky spojené s rozdělením a veřejnosti bylo datum zániku federace po jednání oficiálně oznámeno. tyto ztráty zdají být stále většími. Dnes je ale hlavním cílem těchto států členství v Evropských společenstvích. Hospodářskou i politickou velmocí se může stát pouze sjednocená Evropa.
LN: Mnozí se domnívají, že když se Československo rozpadne a v Polsku zavládne ještě
2. So 5. 11. 4. Út 8. 11.
7. Pá 11. 11.
FOTO ČTK
větší chaos, začne velký dezintegrační proces i uvnitř visegrádské trojky.
Nemyslím si, že takový vývoj by mohl výrazně ovlivnit současnou situaci. Jsem přesvědčen, že Maďarsko a Polsko se dostanou rychle do Evropských společenství. Co se týče Čechů a Slováků, záleží na tom, jakým způsobem a jak rychle proběhne rozvod.
LN: V postkomunistických zemích dnes žije více než deset milionů lidí v menšinovém postavení. Řada států se na ně dívá jako na nepřátele.
Podle mne dosud nejlepším politickým řešením národnostního problému byl moravský kompromis
z roku 1905. Bohužel, brzy přišla válka a tento proces se nemohl dostatečně vyvinout. Tehdy vládli na Moravě Němci, ačkoli byli v menšině. Byly zaznamenány ostré střety mezi Moravany a Němci: v Brně tekla i krev. Tenkrát usedli ke stolu představitelé Čechů i Němců a předsedal jim představitel Židů. Po těžkých jednáních se dohodli, že změny v zákonech mohou nastat až poté, co s nimi bude souhlasit i většina všech národností žijících na tomto území. Toto velkolepé řešení může být pro vás příkladem.
LN, 2. července 1992
Redakčně kráceno 5. St 9. 11. 8. So 12. 11.