Znovu na piedestalu
Kanonýr Cristiano Ronaldo se trefil i na svém pátém MS. Třebaže po diskutabilně odpískané penaltě.
Působivá světelná show, jedna z oblíbených kratochvílí fanoušků před každým zápasem na mistrovství světa v Kataru, jako by náhle přestala existovat. Diváci v potemnělé aréně zabouřili a obrátili oči ke dvěma velkoplošným obrazovkám, na nichž si zrovna Cristiano Ronaldo před nástupem na trávník plácal s chlapci a děvčaty, kteří fotbalisty na hřiště doprovázejí. Měli jste vidět ten úžas v dětských očích, když se k nim jejich idol blížil.
O jeho výstupech z posledních dnů si můžete myslet cokoli, ale tohle Ronaldo prostě umí. Hraje svůj pátý světový šampionát, ale odhodlaný uspět je snad víc než kdy předtím. Když včera v Dauhá doznívala portugalská hymna, vlhly mu oči.
A pak? Jeden úžasný skok do výšky, po kterém míč ve vzduchu netrefil. A druhý prapodivný skok do dálky, po němž horlivý americký sudí Elfath za bezbrankového stavu odpískal penaltu.
Ronaldo ji proměnil, čímž přepsal historické tabulky: nikdo před ním nevstřelil gól na pěti světových šampionátech. Celý stadion, kromě žlutého ostrůvku ghanských fanoušků, si s ním při jeho typické gólové oslavě zakřičel: Síííí!
Portugalci nakonec porazili statečně vzdorující Ghanu 3:2 a do turnaje vstoupili vítězně. A i Ronaldo si po bouřlivém období určitě oddechl. Těžko říct, jestli v kariéře někdy riskoval víc. Vlastní pověst. Uznání. Budoucnost. V sedmatřiceti letech rozjel bláznivou hru, ve které jde all-in. Teď a tady. Všechno, nebo nic.
Ve třaskavém rozhovoru s novinářem Piersem Morganem se pár dnů před mistrovstvím světa v Kataru nevybíravě pustil do kritiky celého Manchesteru United, jenž s ním krátce nato rozvázal kontrakt. Nikdo přece není větší než klub, byť z Ronaldova vystupování občas můžete mít jiné pocity.
Uznávaný portugalský fotbalový expert Tom Kundert, kterého cituje server The Athletic, hodnotí situaci trefně: „Nechce si připustit, že už není nejlepší na světě.“
Přesto neustále vyžaduje největší míru pozornosti. A dostává ji.
I když včera kromě vybojované a následně proměněné penalty vlastně nic světoborného nepředvedl a v závěru zazdil i samostatný únik, stejně získal ocenění pro hráče zápasu. A z tribun se zase ozývalo sborové: Cristiáánóó Róónááldóó.
Postupná proměna
Jeho příběh dál zvědavě hltá celý svět, i když je evidentní, že se Ronaldova role na hřišti během let výrazně proměnila. Vybavíte si vůbec jeho portugalský debut? Bílý dres se jmenovkou C. RONALDO a s číslem šestnáct na něm plandal. Na hlavě blonďatý melír, trochu oplácaná tvář. Do přípravného zápasu s Kazachstánem nastoupil jako osmnáctiletý v srpnu 2003, vystřídal slavného Luíse Figa a okamžitě zaujal: dlouhý krok, futsalové vedení míče, finty, přešlapovačky, kličky. Pořád chtěl balon, neustále se nabízel. Hrál na efekt.
Až později se z něj stala fyzicky nabušená mašina, která se nezastaví před nikým a před ničím. Z křídla se posunul na hrot, kde očekává ten nejlepší možný servis spoluhráčů. Už nebývá tolik ve hře. Vyčkává. Diriguje. Pozoruje.
Včera proti Ghaně neměl dobrý začátek: míč mu hned při prvním kontaktu odskočil od kopačky a on fauloval, vzápětí nechtěně zablokoval nebezpečnou střelu vlastního spoluhráče. A nebýt proměněné penalty, dost možná by se znovu ozvali jeho portugalští kritici, kteří tvrdí, že pokud nehraje v klubu, neměl by mít neotřesitelnou pozici ani v reprezentaci.
Mimochodem, když trenér Fernando Santos těsně před koncem svého kapitána vystřídal a ghanský útočník Bukari kontaktní branku vzápětí oslavil přesně v jeho stylu, Ronaldo jako by se na lavičce zlobil: „Tohle je přece moje oslava!“
Bude to i jeho šampionát?