Rychle tikající důchodová bomba
Současný úprk do penze přetíží sociální systém
e je náš důchodový systém v problémech, víme už léta. Stejně tak je jasné, že se většina vlád do snah o nějakou nápravu nehrne a očekává, že problém nakonec spadne v budoucnu na jiné politiky. Jenže teď se ke stárnutí populace v posledních letech přidal další problém: systém výpočtu důchodů spojený s mimořádnými valorizacemi lákající k předčasnému odchodu do penze.
Nejprve malé opakování. Náš penzijní systém je takzvaný průběhový, tedy co se vybere na daních, to se dá zčásti důchodcům. Jinak řečeno, současní důchodci vydělávali na penze generace svých rodičů a jejich děti teď vydělávají na jejich důchody. Až ty půjdou do penze, jejich důchody budou platit jejich děti. Problém je v tom, že je stále více starších lidí v poměru k mladým vydělávajícím na důchody. Výsledkem budou buď extrémně vysoké daně, nebo nízké důchody či razantní zvýšení věku odchodu do důchodu. Změnit aspoň částečně tento systém na fondový, tedy že si každý bude šetřit na svůj důchod, a zmizí tak závislost penzí na daních mladších lidí, se pokusila vláda Petra Nečase. Následující vláda premiéra Bohuslava Sobotky a ministra financí Andreje Babiše to zrušila stejně jako postupný automatický nárůst věku odchodu do důchodu.
Situace sice stále vypadala docela dobře, jenže pak přišly nenápadné úpravy výpočtu výše důchodu, mimořádné valorizace důchodu v době covidu a nakonec mimořádné valorizace kvůli inflaci. To zajistilo, že vzhledem k metodice výpočtu výše penzí je pro spoustu budoucích důchodců lepší, když si požádají o předčasný důchod. Pro víc, než kdy dříve. Přitom už dnes se skoro třetina stávajících důchodců dostala do penze předčasně.
Další předčasné důchody znamenají vyšší výdaje a nižší příjmy pro stát. Jak vysoké, to je otázka, protože nevíme, kolik předčasných důchodců bude pracovat i v penzi. Záleží to hodně na celkové společenské a ekonomické situaci. Ekonom Filip Pertold odhaduje, že tohle reálně sníží věk odchodu do důchodu na úroveň před deseti lety a že výdaje na důchody vzrostou o 1,5 procenta HDP, což reálně může znamenat, že stát bude mít roční schodek rozpočtu vyšší o sto miliard korun než za jiných okolností. K tomu přispívá i další věc. Důchody se u nás příliš neliší pro toho, kdo odvádí sociální pojištění, a tedy fakticky důchodovou daň v nízké výši, a pro toho, kdo platí násobně víc. Je skoro jedno, jestli si dloudobě platíte na důchod z výdělku 20 tisíc nebo 60 tisíc. Logický závěr je, že je lepší platit méně. Nebýt zaměstnancem, ale pracovat jako „živnostník“a využívat přitom různých, nedávno ještě rozšířených možností, jak platit nižší daně a pojištění.
Vzhledem k tomu, že v současnosti se stát už i bez toho velmi rychle zadlužuje, bude to velký problém. Zrychlený nárůst dluhu může vést k tomu, že věřitelé začnou za pár let požadovat za půjčení svých peněz vyšší úroky, protože se jim Česko bude jevit jak rizikový věřitel, což zadlužování ještě zrychlí, a po roce 2030 nastane obří problém. Vyhnout se tomu bez bolestivých zásahů do životní úrovně, změn současného důchodového systému, obrání OSVČ o část jejich výhod nebo zavedení placeného zdravotnictví je ale těžké, či spíše bez nějakého zázraku nemožné.
Částečně změnit průběhový systém na fondový, tedy že si každý bude šetřit na důchod a penze nebudou závislé na daních, se pokusila Nečasova vláda. Následující vláda to zrušila, stejně jako postupné zvyšování důchodového věku.