Mistry světa alespoň na jevišti
Kdo si vybaví báječné ilustrace Josefa Čapka k ikonické knižní podobě Bassova vyprávění, může být až zaskočen opulentností podívané na velkém jevišti plzeňské Nové scény. Fotbalové zápasy s opravdovým míčem se v přiměřené stylizaci hrají zleva doprava (z druhé strany nemají soupeři žádné šance), ale také zezadu dopředu. „Kope se“ovšem také za ohradou či v propadle, a diváci tak mohou sledovat jen míč, který občas vyletí vzhůru.
Idylická atmosféra Dolních Bukviček je jako oku lahodící silueta promítnuta na horizont, povšimneme si zprvu nenápadně se pohybujících oblaků, později i přeletu ptáků, kvečeru se na obloze rozsvěcují hvězdy. Scénografii Lukáše Kuchinky tentokrát opravdu nelze přehlédnout, dvorek u Klapzubů s venkovskou pumpou a širokým stolem, k němuž se z ánfasu vejde celá jedenáctka, občas sjede do propadliště, aby uvolnil místo jiným sceneriím včetně iluzí světových měst, kde Klapzubáci později vyhrávají své zápasy.
Ve sportovně rozpohybovaném jevištním tvaru nelze dost dobře hovořit o hereckých výkonech, přesto některé momenty i zkušenějšího diváka potěší. Tátu trenéra ztvárňuje Martin Stránský v dobrácky nabručené šarži (do níž se ovšem vejde velitelská razance), ustaranou maminku Klára Kuchinková a jedenáctku osm mužských představitelů a tři dívky, od zkušeného Jana Maléře, zde patřičně mužného kapitána týmu, po dětskou členku „dramatické dílny“. Při jevištně realizovaných utkáních pochopitelně nenastoupí v dresech všichni, někdo také musí ztvárnit soupeře a dění na jevišti by bylo přece jen nepřehledné. Představitelé mladých sportovců ovšem v rychlém sledu výjevů obstarávají i jiné role, mnozí vystřídají velké množství převleků (zvláště retro kostýmy již etablovaných borců z dílny Andrey Králové se vyznačují nonšalantní elegancí).
Akce s míčem a střelbu gólů předvádí především Vladimír Pokorný v roli Juraje Klapzuby, lze odhadnout, že herec má s míčem zkušenosti i mimo tento divadelní úkol. Pěkné číslo tohoto spíš revuálního tvaru nabídne také Libor Stach v roli rozjásaného doručovatele telegramů mamince Klapzubové o dalších vítězstvích jejích synků ve světě, v jednom z klidnějších výjevů dynamického večírku pobaví Zdeněk Hruška jako rozšafný anglický král, který po zvážení situace vyšle svého syna, prince z Walesu, ke Klapzubovým „do učení“.
Ironický osten vůči rozjásanému čecháčkovství, obsažený v jisté míře i v Bassově předloze, prezentuje Josef Nechutný jako učitel z Dolních Bukviček v čele uvítacího výboru. Vydařený výstup je svěřen Marku Mikuláškovi v partu zoufalého telegrafisty lodi Timor, která spolu s Klapzubáky troskotá v bouři.
Finálové setkání s lidojedy a vítězství nad nimi už přece jenom připomíná televizní estrádu, vcelku však lze konstatovat, že plzeňská kratochvíle s pohádkově úspěšnými sportovci si zachovává solidní míru vkusu a divadelní dynamiky, je i přiměřeně vtipná. Vstřícný ohlas ve vyprodaném sále pro cca 400 diváků při čtvrté repríze považuji v dnešní divadelně nejisté době za mimořádný, přestože jde o ne příliš náročnou „podívanou pro kluky a holky, malé i velké“.
Divadlo J. K. Tyla Plzeň – Eduard Bass:
Klapzubova jedenáctka
Thomas Zielinski
Johana Němcová
Lukáš Kuchinka
Andrea Králová
Ivan Acher
Premiéra 15. 10. (psáno z reprízy 19. 11.)
Populární sportovní pohádce Eduarda Basse Klapzubova jedenáctka je letos plných sto let. Činohra plzeňského Divadla J. K. Tyla ji na povel trenérské píšťalky Thomase Zielinského uvedla v předvečer mistrovství světa v kopané (bez české účasti).
Režie: Dramatizace a dramaturgie:
Scéna: Kostýmy: Hudba: