Vrabel jako klíč

Kde je hranice mezi diagnózou a trestným činem

Patří Ladislav Vrabel na Pankrác, či do Bohnic? Do vězení, či na psychiatrii? Tak vyzněly ohlasy na jeho slova, že Česko jadernými hlavicemi napadne Rusko a to odpoví. Je to blábol tak šílený, že ho nikdo nemůže vzít vážně. Což nahrává řešení typu Bohnice. Anebo ne? Trestní oznámení na Vrabela už padlo a nemusí být poslední.

Rozhodnutí nechme na povolanějších. Leč „případ Vrabel“přispívá i do širší debaty o hranici mezi satirou a magorstvím, lékařskou diagnózou a stíhatelným činem. Ale sestavit univerzální „klíč k určování stíhatelnosti blábolů“je prakticky nemožné. Okolnosti se totiž mění.

Před 15 lety skupina Ztohoven propašovala do vysílání ČT záběr „jaderného výbuchu“v Krkonoších. Když byla obviněna z šíření poplašné zprávy, v LN jsme ji hájili takto: jaderný výbuch v Krkonoších je taková nadsázka, že ji nikdo nespolkne. Nebezpečnější by byla dezinformace, že v sousední vsi vypukla ptačí chřipka. Bylo to v době, kdy takové zprávy vedly k vybíjení drůbeže. Spadá i Vrabel do kategorie „mystifikace“, kterou Eugen Brikcius definoval jako „elegantní lež“? Ne, to bychom za sebou nesměli mít devět měsíců ruské invaze na Ukrajině, ruských narážek na jaderné zbraně, ba výhrůžek jejich použitím.

Vrabel by se našel spíše mezi partou Martina Konvičky. Ta v roce 2016 vtrhla na Staroměstské náměstí a za výkřiků „Alláhu akbar“střílela z replik zbraní. Bylo to v době, kdy se džihádisté činili i v Evropě. Stát se to v USA, dost možná by nějaký kolemjdoucí opětoval palbu ze své ostré zbraně. Prostě ten happening smrděl víc Pankrácí než Bohnicemi.

Uvidíme, jak Vrabelův blábol ohodnotí „orgány“. Jako ryzí dezinformaci, před níž drobnější mystifikace blednou? Či naopak dají najevo, že jakákoliv ostřejší kritika vlády, její politiky nebo spojenců vede zákonitě tam, kde je teď Vrabel? Vsaďte se, že se najde dost převychovatelů společnosti, kterým v tomto smyslu Vrabelův blábol nahraje.