Zvyšte progresivně daně!
Prožíváme mimořádnou dobu, a vláda by proto měla překročit svůj pravicový stín
Ještě nedávno se mi zdálo, že nářky nad výší českého veřejného dluhu ve vztahu k HDP jsou přehnané, protože velká většina vyspělých zemí je na tom v tomto ohledu ještě mnohem hůře a nedělá jim to žádné velké problémy. Teď už se mi ale zdá, že to začíná být opravdu velký problém. Vládě určitě nevytýkám, že se snaží pomáhat občanům i firmám v nynější obtížné situaci. Ale nechápu, proč problém nechce řešit tím nejjednodušším a očividným způsobem – zvýšením daní těm bohatším z nás.
Před třemi lety snížila tehdejší vláda výrazně daň z příjmu zrušením konstrukce zvané superhrubá mzda, čímž připravila státní rozpočet o zhruba 100 miliard korun ročně. Tehdejší vláda slíbila, že je to opatření jen přechodné a že po dvou letech bude korigováno. Je nutno ještě připomenout, že to tehdy prosadilo vládní hnutí ANO navzdory nesouhlasu tehdejšího koaličního partnera, ČSSD. Andreji Babišovi s tím proto tehdy navzdory koaliční smlouvě pomohla opoziční ODS a SPD.
Všeobecně je známo, že na tomto snížení klíčové daně vydělali především lidé s vyššími příjmy; bylo to tedy opatření pravicového charakteru. V nějaké klidné ekonomicko-politické situaci bych chápal, že nynější jasně pravicová vláda nechce o nápravě tohoto opatření ani slyšet. Ale teď máme situaci mimořádnou a ideologické ohledy by měly být vystřídány pragmatismem. Toto opatření by přece koalice mohla provést velmi rychle. I nynější vláda přece dobře ví, že další zadlužování „řešící“nikoli pouze nějaký krátkodobý akutní rozpočtový problém, ale vážný strukturální deficit nám může přinést snížení ratingu, a tím i další zvýšení už tak povážlivých nákladů na obsluhu státního dluhu.
Horních deset procent
Vláda by měla překročit svůj pravicový stín a nastavit daň z příjmu fyzických osob tak, aby byla výrazně progresivní, aby co nejméně postihla tu příjmově spodní polovinu občanů a co nejvíce řekněme těch horních deset procent. Je známo, že zhruba třetina domácností má jen velmi malou, nebo dokonce žádnou finanční rezervu, zatímco u těch bohatších jde významná část příjmu do úspor, takže reálné snížení příjmu pro ně není likvidační. Je třeba mít na paměti, že prostředky, které jsou vynakládány na sociální zabezpečení (důchody a dávky), jsou sice formálně vybírány jako „pojištění“, ale ve skutečnosti je to prostě součást daně z příjmu. Vládě bych také jako pacifista poradil, aby omezila náklady na zbrojení. Ten chystaný nákup nových bojových vozidel nebo amerických stíhaček mi připadá úplně šílený.
Obávám se ale, že se pravicová vláda bude z ideologických důvodů bránit změnám více postihujícím bohatší lidi a bude se snažit „šetřit“, a to hlavně na té nejnákladnější kapitole státního rozpočtu, tedy na důchodech a dávkách a také na státních příspěvcích zdravotním pojišťovnám. Už jsme v tomto směru od vládních politiků zaznamenali znepokojivé signály, jako řeči o zkrácení mateřské dovolené nebo snížení podpory v nezaměstnanosti. Lze si dokonce představit, že právě kritická rozpočtová situace by mohla být využita pravicovou vládou k prosazení rozsáhlé privatizace zdravotnictví a sociálního zabezpečení (důchodová reforma), což by pomohlo snížit výdaje státu a přesunout je na občany – ovšem za cenu rozvratu dosavadního poměrně bezpečného solidárního systému sociálního a zdravotního zabezpečení.
Až levice povstane z popela Současná nebezpečná rozpočtová situace je bohužel důsledkem doposud nevídané marginalizace politické levice. Její voliči přešli v důsledku neschopnosti představitelů levicových stran k hnutí ANO, které by asi nejraději vládlo s ODS, a to se všemi negativními důsledky pro těch příjmově „spodních“50 procent občanů. Levice by pak možná povstala z popela, ale bylo by už pozdě…
Současná nebezpečná rozpočtová situace je bohužel důsledkem doposud nevídané marginalizace politické levice