Rytíř lékařského stavu
Mnozí z těch, kteří se během 2. světové války zapojili do aktivního boje proti nacistům, se přes složité období, které přišlo po jejím skončení, zařadili mezi elitu naší poválečné vědy. Jedním z nich byl i významný český lékař
Gregor. Ota
KALENDÁŘ HRDINŮ
Narodil se 4. prosince 1916 jako Ota Gans v dobře zajištěné česko-židovské rodině v Praze. Vyrůstal v podnětném intelektuálním a tolerantním prostředí, jež jej trvale ovlivnilo. Po maturitě na Akademickém gymnáziu ve Štěpánské ulici se v roce 1935 zapsal ke studiu na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Tady jej zastihly mnichovské události a následná okupace.
V létě 1939 se mu se skupinou přátel podařilo za dobrodružných okolností dostat přes „zelenou hranici“do Polska a odtud dál do Spojeného království, kde začal studovat biochemii na univerzitě v Birminghamu. Roku 1942 získal bakalářský titul a následně se dobrovolně přihlásil do československé zahraniční armády.
Sloužil jako obyčejný vojín, respektive poddůstojník. V řadách druhého tankového praporu Československé samostatné obrněné brigády se od října 1944 do května 1945 účastnil bojů u severofrancouzského přístavu Dunkerk. Po návratu do vlasti zjistil, že rodiče byli zavražděni v nacistických koncentračních táborech. Holokaust přežila jen jeho mladší sestra.
V létě 1945 demobilizoval a následně úspěšně ukončil studium medicíny. Po promoci působil jako internista na několika pražských klinikách. Jak sám později poznamenal, snažil se dohnat to, co v oboru „zameškal“.
Koncem 50. let obhájil kandidátskou práci, počátkem následující dekády se habilitoval a následně se stal doktorem věd. Roku 1967 pak získal na tehdejší Fakultě dětského lékařství Univerzity Karlovy profesuru. V „krizových letech“byl i proděkanem této fakulty. Zároveň působil v pražské nemocnici Pod Petřínem, kde byl v letech 1969–1976 přednostou kliniky. Z místa primáře musel předčasně odejít, protože jeho dva synové emigrovali po srpnové okupaci do Spojeného království.
Profesně se v této době věnoval gastroenterologii, tedy onemocněním zažívacího traktu. Jeho práce získaly i mezinárodní ohlas. Stále více se však zajímal o psychosomatiku. Stal se jedním z průkopníků tohoto oboru v Československu a zároveň jedním ze zakladatelů české psychosomatické školy. V 80. letech se také zabýval řadou tehdy ne příliš preferovaných témat. Věnoval se například otázce kvality života ve stáří, zdravému životnímu stylu nebo problémům stresu. Sám zůstal profesně aktivní až do vysokého věku. Zemřel 24. září 2006 v Praze.