Sporní politici AfD v taláru
Může v Německu soudit někdo, kdo sympatizuje s norským teroristou Breivikem, který zabil desítky lidí?
Postavení soudců je v Německu téměř nedotknutelné. Odvolat některého z nich kvůli pochybení, ať už profesnímu nebo morálnímu, je v podstatě nemožné. Souvisí to se snahou zaručit jim při výkonu povolání maximální nezávislost. Jak je to ale v situacích, kdy je soudce politicky činný a vyjadřuje se přitom způsobem, který je považovaný za sporný?
Přesně takovýto případ měli ve čtvrtek na stole členové speciálního soudního senátu ve východoněmeckém Lipsku. Zabývali se kauzou bývalého poslance za protiimigrační Alternativu pro Německo (AfD) Jense Maiera. Než byl za ni v roce 2017 zvolen do Spolkového sněmu, působil u druhoinstančního soudu v Drážďanech, kde se věnoval občanskému právu.
Během svého politického angažmá proslul Maier řadou kontroverzních vyjádření. Opakovaně prohlašoval, že islám je prý neslučitelný s německou ústavou, a varoval před „míšením německého národa s jinými“. Při jedné povolební debatě v německé veřejnoprávní televizi prohlásil o moderátorce, že je třeba „ji zlikvidovat“. Netajil se rovněž svými sympatiemi pro norského pravicového radikála Anderse Behringa Breivika, který v roce 2011 zabil při rozsáhlém teroristickém úroku v Norsku 77 lidí. Také mu vadilo, že Německo údajně pořád řeší svou nacistickou minulost. Takzvaný „kult viny“označoval jako něco, co je jeho národu údajně vnucováno zvenčí ve snaze ho převychovat.
Šedesátiletý soudce pochází z Brém v západním Německu. V 90. letech patřil k justičním pracovníkům, kteří odešli do nových spolkových zemí pomáhat při vybudování nového demokratického justičního systému.
„Soudce z AfD“
V rámci AfD byl soudce Maier členem extrémně pravicového uskupení s názvem „Křídlo“(Der Flügel), jež bylo úřadem na ochranu ústavy označeno jako sdružení odporující německé ústavě. Saská civilní kontrarozvědka ve svých zprávách opakovaně označila Maiera za pravicového extremistu. „Kdo v těchto časech není osočován z pravicového extremismu, dělá prostě něco špatně,“uvedl následně na jednom sjezdu AfD. Přesto ale podal začátkem roku na civilní kontrarozvědku žalobu s cílem dosáhnout toho, aby bylo jeho jméno vymazáno z její výroční zprávy.
Loni na podzim se však Maierovi nepodařilo obhájit poslanecký mandát. A vzápětí oznámil, že se chce vrátit do soudcovské služby. Tehdy vyvolal značnou pozornost oznámením, že se ve své staronové roli bude chovat jako „soudce z AfD“. To vyvolalo obavy, že by jeho případné soudní výroky mohly být ovlivněny Maierovými politickými postoji.
Saská ministryně spravedlnosti za Zelené, Katja Meierová, opakovaně označila jeho návrat do taláru za nežádoucí kvůli obavě z „vážného narušení výkonu spravedlnosti“. Coby šéfka resortu ho chtěla proto poslat do předčasného důchodu. To je zcela legální cesta, kterou dovoluje zákon o státní službě u vysoce postavených státních úředníků, včetně soudců. V praxi by to pro Maiera znamenalo, že by sice již nemohl soudit, ale soudcovský plat by dostával dál.
I to bude nyní předmětem řízení před speciálním soudním senátem v Lipsku. Očekává se, že by celá záležitost mohla trvat i několik let, protože obě strany zřejmě využijí všech právních možností.
Platí indemnita?
Podle poslaneckého zákona mají soudci po vypršení politického mandátu právo vrátit se na původní působiště, nemají však nárok na své předchozí pracovní zařazení. Proto dostal Maier na jaře soudcovské místo nikoli v Drážďanech, ale u soudu v Dippoldiswalde nedaleko českých hranic.
Zákon soudcům nezakazuje politicky se angažovat, musejí se ovšem držet stranou, a vyhnout se tak podezření, že jejich soudcovská činnost je ovlivněna politickými názory. Pro poslance navíc ještě platí tak zvaná indemnita, neboli, že nejsou zodpovědní za své projevy či hlasování v parlamentu.
Maier ovšem řadu svých sporných výroků pronesl právě mimo půdu parlamentu. Naopak jeho soudcovská kolegyně Birgit Malsacková-Winkemannová, která byla rovněž poslankyně, byla prozíravější a dávala si větší pozor. Podobně jako Maier ani ona nebyla v září 2021 znovu zvolena do Spolkového sněmu a vyjádřila přání vrátit se k soudcování. Příslušný profesní senát v Berlíně jí to nakonec posvětil.
Zřejmě i kvůli Maierovi a dalším podobným případům jednali zemští ministři vnitra v listopadu o koordinovaném postupu v takovýchto situacích s cílem zabránit stoupencům politicky extrémních postojů působit ve státní správě.