Jak to chodilo na Hradě

Leckoho jistě v těchto dnech napadá, jaké nástrahy čekají nového prezidenta nejen v politice, ale třeba i v prostém chodu hradní domácnosti. Když pomineme poslední dvě hlavy státu, leccos napověděly poznámky v literární koláži Václava Havla Prosím stručně!.

Podrobný popis toho, jak to chodilo v prezidentově domácnosti, i jeho denního rozvrhu zaznamenal také osobní tajemník T. G. Masaryka v letech 1928–1937 dr. Antonín Schenk. Jeho autentické vyprávění s velkým citem zpracovala do čtivé formy spisovatelka Jindřiška Smetanová a v roce 1996 s názvem TGM: Proč se neřekne pravda? vydalo nakladatelství Primus. Popisuje vše, čeho byl ve službě přítomen, jaký byl život v lánské domácnosti, jaký zápas vedl Hrad s „podhradními“, jak to bylo s nemocí „tatíčka“(tohle označení prý TGM z duše nenáviděl), o debatách s umělci, vědci, se zahraničními hosty...

Vtipnou inspirací dnešním lidem kolem čerstvého prezidenta by mohl být Masarykův zvyk potkávat se s vojáky v terénu jedině v sedle. „Armádě se zamlouval statný ministr, který znal nejen národní, ale i vojenské dějiny, měl rád vojáky a hleděl si prestiže a popularity vojska.“Ostatně sochaři Kafkovi prý radil, jaké rasy má být kůň pro Žižkův pomník na Vítkově.

Můžeme zalistovat i kapitolou s popisem vybavení bytu prezidenta ve druhém patře lánského zámku, kde měl uloženy své oblíbené knihy či speciální regál zvaný „holubník“, v jehož přihrádkách byly utříděny poznámky. Místnost po místnosti celého sídla tajemník vykreslil, co kde stálo a co ve kterém kusu nábytku bylo poskládáno. Ty, kdo propadli „flanelkám“ Petra Pavla, by možná překvapilo nahlédnutí do Masarykova šatníku (šestnáct kusů barevných košil, tři bílé košile, jedenáct trikotových košil... a mnoho prádla, pyžam, svetrů, také tři páry vlněných střevíců do postele, klobouky, dva vojenské dalekohledy...), a to jen ve skříni v předsíni.

Důležitější ovšem je informace, nad kterou při pohledu do diáře žasl i dr. Schenk: „Například v roce 1931 jsem zaznamenal 1350 zápisů a uvedl k prezidentovi asi 400 návštěvníků domácích i cizích. Ponejvíce to byli Anglosasové.“Masaryk stačil během roku zhlédnout téměř 100 filmů a navštěvoval z operních představení především ta, ve kterých zpívala Jarmila Novotná nebo hostoval Fedor Šaljapin. Také chodil do Německého divadla, na schůzky pátečníků k Čapkově vile rázoval z Hradu pěšky, v Lánech pořádal hudební večery...

Vzpomene si někdo, kdy viděl za posledních deset let prezidenta v divadle nebo na koncertě?