Putin a Saddám Husajn? Mnoho společného
Důležitost války na Ukrajině pro západní svět spočívá do značné míry v zeměpisných faktorech. Krvavé boje probíhají v Evropě blizoučko od nejbohatších států na světě.
V první fázi konfliktu se hledaly různé historické paralely, třeba tzv. zimní válka, kdy Sovětský svaz napadl Finsko. Komentátor Bloombergu Leonid Beršidskij objevil novou paralelu z nedávné historie. Každý historický příklad je přepjatý – historie se nikdy neopakuje. Ale paralely s irácko-íránskou válkou jsou do očí bijící.
Saddám Husajn chtěl původně zabránit tomu, aby se islámská revoluce šířila mezi šíity v Iráku. Nechal bombardovat íránská vojenská letiště a v září 1980 poslal přes hranici tanky. Putin také líčil svou invazi jako preventivní. Ukrajinští neonacisté podle něj budovali Antirusko, předpolí nepřátelského Západu na hranicích s Ruskem.
Irácký ministr zahraničí Tárik Azíz deklaroval pár dní před invazí, že „nechceme zničit Írán ani ho okupovat“. V říjnu 2022 Putin řekl „není vůbec naším cílem ničit Ukrajinu“.
Saddámovy vojenské cíle byly podobně jako Putinovy cíle definovány vágně a utápěly se v nacionalistické rétorice. Putin se přirovnává k Petrovi Velikému. Saddám se zase stylizoval do novodobého Sa’da ibn Abi Waqqase. Tento arabský generál v roce 636 n. l. porazil perskou armádu, která měla značnou převahu. Taktéž se přirovnával k Nebukadnesarovi, babylonskému králi, který dobyl v roce 587 př. n. l. Jeruzalém.
Podobně jako Putin si Saddám v roce 1980 myslel, že jeho země provede krátký blitzkrieg. Irácká vojska pronikla na více místech široké fronty a nejprve to vypadalo, že jsou silnější než chabě vyzbrojení Íránci. Iráku se ale nepovedlo zničit íránská letiště a získat kontrolu nad vzdušným prostorem. Tu Putin nad Ukrajinou také nemá. A stejně jako Putin podcenil před 43 lety Saddám bojovného ducha mladých a špatně vycvičených Íránců. Povědomě zní i problémy s disciplínou a dezercemi na straně irácké profesionální armády.
Blitzkrieg se nepovedl také proto, že se Saddám sám pokoušel velet a dokonce nařizoval, kde se má takticky bombardovat. V roce 1981 přestal Irák postupovat, a Saddám dokonce nařídil ve strachu z protiútoku opevnit hranici, což je podobné tomu, co dělá dnes Rusko u Belgorodu a Kursku.
Bagdád byl před 40 lety jako Moskva dnes. Obchod vzkvétal, regály byly plné a město nepůsobilo jako hlavní město země ve válce. Místo aby soustředil všechny zdroje na válku (Írán zdůrazňoval potřebu sebeobětování), soustředil se Saddám na to, že svým lidem dokáže, že umí vést válku a zároveň předstírat, že se nic zvláštního neděje. Rodinám padlých nabízel auta, pozemky a bezúročné stavební půjčky. Putin také obdarovává v Rusku vyrobenými auty.
Obě země byly schopné vydržet sedm let ústupů a postupů, teritoriální zisky a ztráty byly malinké. Irák také prováděl raketové útoky na civilní infrastrukturu, aby kompenzoval neschopnost postoupit.
Američanům jako supervelmoci nevadila válka mezi fanatickým Chomejním a panarabským diktátorem. USA pomáhaly hlavně Iráku, sekulární země se jevila jako menší zlo. Nakonec se ale dodávaly tajně zbraně i do Íránu (skandál Írán-Contras). Dnes stojí USA pevně na straně Ukrajiny, ale nebudou intervenovat přímo. Rusko je ale zase mnohem větší než Ukrajina z hlediska lidského i materiálního a surovinového potenciálu.
Válka skončila po sedmi letech na linii stanovené OSN. Irák se stáhl, ale Saddám stejně prohlašoval, že vyhrál. Pokud Putin získá nějaké teritorium, které v roce 2014 neměl, také bude vyhlašovat vítězství. A vůbec – s nejasnými cíly můžete za vítězství považovat cokoliv, co vám umožní zůstat u moci.
Podobně jako Saddám je Putin z chudých poměrů. Oba zvolili násilí a útlak a vybudovali zkorumpovaný nepotistický systém s všemocnou tajnou policií. Saddám, který nikdy nezískal jaderné zbraně, by u moci přežil, nebýt americké vojenské intervence. Američané ale do Moskvy pochodovat nebudou, i když by si to mnoho Ukrajinců přálo. Irácko-íránský precedent bohužel rychlý recept na mír nepřináší.