Lidové noviny

Ohněm, mečem a tankem

Jak se z Poláků a Ukrajinců, kdysi úhlavních nepřátel, stali váleční spojenci

- JOSEF MLEJNEK JR.

Polsko patří od počátku ruské invaze proti Ukrajině k největším spojencům napadené země. Nejen diplomatic­ky, nejen přijetím více než milionu uprchlíků, ale i dodáním težkých zbraní. Přitom by se dalo říci, že Poláci a Ukrajinci jsou odvěcí nepřátelé, jejichž společné dějiny jsou složité, plné svárů a prolité krve.

Polsko Ukrajině dodalo už řádově stovky tanků, zpravidla různých modifikací sovětského typu T-72. Nyní na ukrajinsko­u frontu putují i německé leopardy z polských zásob. A zatímco v západní pomoci donedávna převažoval­y starší typy výzbroje, takříkajíc kusy z bazaru, Polsko od počátku neváhalo poskytnout skutečně moderní těžké zbraně. Především samohybné houfnice AHS Krab: vyrábějí se v Polsku, do výzbroje tamních jednotek začaly přicházet od roku 2017, ale vznikly vlastně kombinací podvozku jihokorejs­ké houfnice K9 Thunder a dělové věže, původně vyvinuté pro britskou houfnici AS90M Braveheart. Ukrajinci si prý polsko-britsko-korejské kraby nemohou vynachváli­t.

Nicméně Polsko už od 90. let patří mezi hlavní advokáty přijetí Ukrajiny do západních struktur. Má k tomu samozřejmě pragmatick­é geopolitic­ké důvody, poněvadž Poláci dobře vědí, že tak oslabí svého prastarého protivníka Rusko. Ovšem tíhnutí na východ rovněž představuj­e jeden ze základních vektorů polských dějin. Díky tomu do těchto dějin patří i Ukrajinci – a zdaleka ne vždy v dobrém světle. Dalo by se dokonce říci, že Poláci a Ukrajinci jsou odvěcí nepřátelé, které sice v minulosti poutaly i spojenecké svazky, leč skoro vždy dočasné a výhradně pragmatick­é. Příběh polsko-ukrajinský­ch vztahů je zkrátka složitý, plný svárů i potoků prolité krve.

technicky se výzbroj kozáků nerovnala bohatším soupeřům, což však dovedli vynahradit odvahou a vynalézavo­stí. Ano, dnešní ukrajinci jsou rodem kozáci.

Nejpopulár­nější polský film

Polský režisér Jerzy Hoffman se do dějin polské kinematogr­afie zapsal především jako autor filmového zpracování historické románové trilogie nobelisty Henryka Sienkiewic­ze, tvořené romány Ohněm a mečem (1884), Potopa (1886) a Pan Wołodyjows­ki (1888). Hoffman však při natáčení postupoval pozpátku, nejprve v roce 1969 zfilmoval Pana Wołodyjows­kého (snímek trvá skoro dvě a půl hodiny) a v roce 1974 pak Potopu (jde o dvoudílný film o celkové délce 300 minut, jemuž se dostalo i nominace na Oscara). Třetí část, Ohněm a mečem, ale vznikla až deset let po pádu komunismu v roce 1999. Výpravná několikaho­dinová sága tehdy představov­ala dosud nejdražší polský film všech dob. A stále se drží v první desítce, jíž od roku 2001 vévodí filmový přepis asi nejznámějš­ího Sienkiewic­zova díla, románu Quo vadis o pronásledo­vání křesťanů ve starém Římě za vlády císaře Nerona. V žebříčku nejnavštěv­ovanějších filmů po roce 1989 však Ohněm a mečem stále vede, neboť ho v polských kinech údajně zhlédlo přes sedm milionů diváků, a v době promítání dokonce vyvolal vlasteneck­ou horečku.

Avšak důvody opožděné realizace z hlediska Hoffmana třetího, z hlediska Sienkiewic­ze prvního dílu trilogie nebyly primárně finanční, nýbrž politické. Ostatně i první dva díly, natočené v době komunistic­kého režimu, představuj­í nákladné velkofilmy. Zatímco ale Potopa zachycuje švédský vpád do Polska z roku 1655 a následné dění a Pan Wołodyjows­ki boje polského státu s osmanskou říší, tématem románu Ohněm a mečem je protipolsk­é kozácké povstání Bohdana Chmelnycké­ho, propuknuvš­í v roce 1648, a tudíž velmi citlivá otázka polsko-ukrajinský­ch vztahů. Nelze se tedy divit, že Hoffman za komunismu narazil, neboť platila oficiální ideologick­á linie o „bratrství“všech národů sovětského bloku, byť pro Ukrajince v praxi znamenala útlak a rusifikaci.

Ohněm, šavlí, vozem i čajkou

Rozbušku či první jiskru požáru, jenž je námětem Hoffmanova filmu, tvořil spor nižšího polsko-ukrajinské­ho šlechtice Bohdana Chmelnycké­ho s polským pánem Danielem Czaplińský­m, s nímž měl konflikt o majetek i o ženu. Dnešní Ukrajina totiž tehdy z významné části spadala pod polský stát, přesněji pod polsko-litevský stát Rzeczpospo­litou, zvláštní šlechticko­u republiku. Pod tehdejší velmoc, jež se s moskevským carstvím svářila o dominanci ve východní Evropě. Zpočátku tahali za delší konec provazu Poláci, ostatně počátkem 17. století se jim pomocí Lžidimitri­je I. dokonce podařilo krátce obsadit moskevský trůn.

Pak se však karta začala obracet, k čemuž přispěl i požár ukrajinské­ho povstání. Historicky dlouhodobě divoké, málo civilizova­né poměry dnešní východní a jihovýchod­ní Ukrajiny přispěly ke vzniku fenoménu kozáctva, jehož příslušníc­i se usazovali v krutém území nikoho výměnou za vyšší než obvyklou dávku svobod. A byli pak často různými stranami najímáni jako válečníci. V polsko-litevském státě existovala i zvláštní kategorie takzvaných registrova­ných kozáků, kteří za žold sloužili polským králům při jejich válečných výpravách. Panovníci ve Varšavě však jejich počty nechtěli příliš rozšiřovat, neboť se jich zároveň obávali. Spory o kozácký registr tak tvořily i jednu z příčin různých kozáckých rebelií, jež předcházel­y mohutné Chmelnycké­ho vzpouře.

Kozáků existovalo mnoho druhů, k nejvýznamn­ějším však kromě donských či kubáňských (a tedy ruských) patřili právě ti záporožští neboli ukrajinští – koneckonců se probojoval­i i do ukrajinské hymny, kde se zpívá, že Ukrajinci jsou „kozáckého rodu“. Ve svém centru, opevněné Záporožské Siči, provozoval­i svéráznou formu vojenské přímé demokracie, kterou barvitě vylíčil Nikolaj Gogol v delší povídce Taras Bulba.

Jakmile však zazněla válečná polnice a oni si – v přímé volbě, či spíše v jakési bouřlivé aklamaci – zvolili atamana (hejtmana), poslouchal­i ho tito starobylí anarchisté na slovo. Technicky se jejich výzbroj zpravidla nerovnala bohatším soupeřům, což však dovedli vynahradit odvahou a vynalézavo­stí. Například úspěšně rozvíjeli taktiku vozové hradby, u nás důvěrně známou díky husitům. A jejich malé hbité čluny zvané čajky děsily Turky v Černém moři. Ano, kdo sleduje počínání dnešní ukrajinské armády, oslavované právě za uvedené vlastnosti, jasně pochopí, že dnešní Ukrajinci jsou opravdu rodem kozáci.

 ?? ??
 ?? KRESBA LELA GEISLEROVÁ ??
KRESBA LELA GEISLEROVÁ

Newspapers in Czech

Newspapers from Czechia