Bělorusko zvolna mizí z map
Minsk už jen stěží může vzdorovat integraci do společného „superstátu“s Ruskem. Válka Moskvy proti Ukrajině tento proces urychlila.
Společný stát Ruska a Běloruska, který vznikl v roce 1999 tak trochu nepozorovaně a bez vzbuzení většího zájmu za hranicemi postsovětského prostoru, by letos měl dostat svou hymnu a vlajku. Prohlásil to státní tajemník svazu Dmitrij Mezencev. Už se dokonce objevily návrhy, že by vlajkou společného státu mohla být rudá standarta, jež by odkazovala na „slavnou minulost“obou zemí – tedy na Sovětský svaz a vítězství Rudé armády nad nacismem. To odpovídá revanšistickému duchu, který v Rusku, ale i v Bělorusku panuje.
Ve skutečnosti však nezáleží na tom, jakým symbolem se organizace ozdobí. Daleko důležitější je, jakým směrem se společný stát Moskvy a Minsku pohybuje. Je totiž jasný – směrem k totálnímu pohlcení Běloruska Ruskem.
„K dnešnímu dni Rusko uskutečnilo všechny své zájmy a naplnilo své priority. Výhledově by mělo také dojít k zavedení společných politických nadstátních institutů, na jejichž zřízení Rusko trvá od roku 2019. Ze svazového státu by měla vzniknout konfederace se společným politickým vedením. Pochopitelně že všechny politické mechanismy bude kontrolovat Moskva,“popsal pro LN vyhlídky Minsku Pavel Usov, běloruský politolog žijící v Polsku. A zdůraznil, že v současné době je pro Rusko prvořadým úkolem podřízení Běloruska svým vojensko-strategickým zájmům.
Běloruský expert míní, že pokud by Moskva neměla Bělorusko pod kontrolou, nemohla by začít válku proti Ukrajině. „Pokud by Kreml nekontroloval Bělorusko, nemohl by provést útoky na Kyjev ani pokus o jeho obklíčení. Proto se dá hovořit o stoprocentní závislosti na Rusku,“dodal Usov.
Ten také upozornil, že Bělorusko se stalo základnou pro ruské taktické a strategické letectvo, ale i místem, odkud ruské rakety pravidelně míří ničit ukrajinské území. Od loňského podzimu – na základě podepsaných dohod v rámci svazového státu – vzniklo na běloruském území takzvané regionální uskupení armády. Jeho úkolem
je vytvářet napětí na hranici s Ukrajinou a zároveň slouží k výcviku ruských invazních vojsk.
Klíčová vojenská integrace
Válka však není jediným „integračním prostředkem“. Jak podotkl běloruský politolog, Moskva podniká kroky k posílení institucionální závislosti Běloruska na Rusku. Přitom nemá jít jen o pouhý podpis smluv, ale také o zřízení konkrétních úřadů a řídících mechanismů k rozvoji a prohloubení integrace.
„Rusko se snaží Bělorusku v rámci svazového státu vnutit jednotný daňový systém. A ve finančních operacích, v obchodních operacích v rámci mezistátního obchodu se už používá ruský rubl. Výhledově Moskva usiluje o zavedení jednotné měny, společného trhu a jednotného bankovního systému,“popsal Usov.
Koresponduje to se slovy státního tajemníka svazového státu Mezenceva, který zkraje loňského prosince uvedl, že přijatý balíček integračních programů umožní od 1. ledna 2024 vznik jednotného ekonomického prostoru Běloruska a Ruska.
Usov však upozorňuje, že vojenská stránka integrace má pro Moskvu v současné situaci větší význam než ekonomické propojení.
Když běloruský vůdce Alexandr Lukašenko v prosinci 1999 podepisoval s tehdejším ruským prezidentem Borisem Jelcinem v Kremlu smlouvu o vzniku svazového státu, nejspíš se za pár let užuž viděl jako vládce Ruska. Sázka „all in“, kdy dal všanc celou jím ovládanou zemi, mu nevyšla. V Kremlu totiž vytáhli z rukávu mnohem silnější karty.
„Lukašenko nemá možnost, jak zabránit integraci Běloruska do Ruska. Přesto vytváří iluzi jakési vnitřní suverenity – jakoby rozhoduje o věcech, které se týkají životů Bělorusů. Ale Lukašenko nemůže samostatně rozhodovat o zahraniční politice ani o dalších strategických otázkách,“popsal Usov.
Kdy Lukašenko přišel o vše
Ke zborcení Lukašenkovy moci došlo v roce 2020. Paradoxně ho o ni nepřipravily protesty, které tehdy vypukly po celé zemi kvůli zmanipulovaným prezidentským volbám a jež zrodily novou běloruskou opozici, nýbrž tahy Kremlu motivované snahou umožnit Lukašenkovu režimu ustát společenský a mezinárodní tlak.
„Lukašenko přišel po protestech v roce 2020 o svou nezávislost
a o možnost určovat geopolitický vývoj Běloruska. Dnes je země plně izolovaná, ekonomicky a finančně závisí na Rusku. A na Moskvě je závislý i osobně sám Lukašenko. Dá se předpokládat, že výměnou za udržení u moci musel souhlasit s určitými podmínkami. A ty je nucen plnit. Nemá žádné možnosti, jak se tomu vyhnout,“vysvětlil politolog Usov.
Nic prý na tom nemění ani nedávné zahraničí turné běloruského vůdce. Na přelomu ledna a února Lukašenko zavítal do Zimbabwe, začátkem března oficiálně navštívil Čínu. Obě tyto mise měly vedle obchodních zájmů veřejnosti dokázat, že Bělorusko není izolováno od zbytku světa.
„Čína je pro Lukašenka a celé Bělorusko jedním z mála partnerů, se kterými může jednat. Ještě pak s Íránem a africkými zeměmi. Ale to není ukázka nezávislosti a samostatnosti. Podle mého názoru je Lukašenkův režim dnes jen pouhou vojensko-politickou správou ruského prezidenta Vladimira Putina v Bělorusku. Jejím cílem je zajistit strategické zájmy Ruska a zároveň potlačit jakýkoliv domácí odpor a národní sebeuvědomění v Bělorusku,“uvedl pro LN běloruský expert Pavel Usov.