Vondráček a Trojan se dělí o cenu
Ceny divadelní kritiky za rok 2022 se udělovaly v sobotu v Dejvickém divadle, které si také odneslo nejvíc vavřínů. Inscenací roku se ale stal Konec rudého člověka z Divadla v Dlouhé.
V31. ročníku cen, které se udílejí na základě ankety časopisu Svět a divadlo, hlasovalo 84 kritiků. Tentokrát dokonce ve dvou kategoriích došlo ke zdvojení cen – rovné počty hlasů dostali v kategorii mužský herecký výkon a cenu si odnesli Jan Vondráček za roli Majora Alexejeva v Konci rudého člověka a Ivan Trojan za roli Davida v Zelenkově inscenaci Fifty. Stejně se dělo v kategorii scénografie, kde ceny obdrželi Marek Cpin za skvělou výpravu k Chazarskému slovníku v brněnské Huse na provázku a Tereza Gsöllhoferová a Eva Justichová za velmi invenční výtvarné řešení imerzivní inscenace Musí se žít Projektu Pomezí.
O inscenaci roku se ucházely tři svým způsobem souměřitelné tituly. Všechny jsou herecky vynikající a vyjadřují se k aktuálním tématům i stavu společnosti. Vítězná inscenace Konec rudého člověka vychází z knihy Světlany Alexijevičové, která je drtivou sondou do myšlení ruské postkomunistické společnosti, je mozaikou názorů, která skládá výmluvný obraz reality – nemocné společnosti, která se nezbavila velmocenského komplexu. Autor dramatizace Daniel Majling a režisér Michal Vajdička našli princip, jak výpovědi spojit do kompaktní realisticky rozvíjené dějové linky a zároveň v ní udržet všechna témata knihy v jejich protichůdnosti.
Další dva nominované kusy, Pařízkova Moskoviáda v X10 a Zelenkova inscenace Fifty,
však měly určitou nevýhodu v prosincovém termínu premiéry, ne všichni měli možnost je do uzávěrky ankety vidět. Možná by stálo za úvahu, zda by léta neměnná pravidla ankety časopisu Svět a divadlo právě v tomto detailu neměla doznat změny. Prosincové premiéry prostě bývají znevýhodněné, i když platí, že oceňování je hra svého druhu, slouží zviditelňování divadla a uplatňovat v této hře nárok na spravedlnost je lehce pošetilé.
Trochu zvláštně vyznívá připomínka ČTK, že toto ocenění neslo jméno Alfréda Radoka. Má však svou logiku, bylo to celých dvaadvacet let, nynější nástupnické ceny kritiky se udělují od roku 2014. Neoficiálně jsou stejně tyto ceny vnímané jako „Radoci“a je věčná škoda, že jméno slavného českého režiséra nemohou nést.
Zatímco Pavlínu Štorkovou jako vítězku kategorie ženský herecký výkon (Sofie Plathová ve hře Jana Horáka Manželka publikovaného básníka) od dalších adeptek dělilo šest hlasů, v pánské kategorii byla větší tlačenice, těsně za oběma laureáty se umístil Roman Tomeš, který oslnil genderově fluidní postavou jménem Hedwig v české verzi broadwayského muzikálového hitu Hedwig a její Angry Inch, inscenaci uvádí Malostranská beseda a Freedom Production. Za Tomšem figuruje Martin Pechlát, který společně se Stanislavem Majerem táhnou emočně vypjatou tragigroteskní Moskoviádu.
Divadlem roku 2022 se stalo Dejvické divadlo, které si celkem odneslo tři ceny, což je jakýsi pomyslný návrat do síně slávy za šéfování Martina Myšičky, který divadlo umělecky vede od roku 2015. Ostatně Zelenkova hra Fifty je výborně napsaná na tělo souboru a Trojan v hlavní roli podává jedinečný výkon.
Při pročítání výsledků ankety, která je kompletně otištěná v prvním čísle letošního roku Světa a divadla, si může každý znovu uvědomit, jak bohaté a vynalézavé je současné divadlo co do obsahu i formy a už se dávno naučilo svižně reagovat na to, co právě hýbe světem. A že divadelní kritika je v zásadě velmi otevřená a sotva ji lze obviňovat z předpojatosti nebo snad z pragocentrismu, naopak divadlo v regionech poctivě sleduje. Z neoceňované kategorie největší zážitek ze zahraničního divadla může mít radost dramaturgie plzeňského festivalu Divadlo. Ve velké konkurenci se na prvním místě v anketě umístila inscenace