Osudová volba Číny

Pokud Čína pošle zbraně do Ruska, dá najevo, že konfrontace s USA je nevyhnutelná

Americké tajné služby měsíce před ruskou invazí na Ukrajinu varovaly svět i Ukrajinu, že k invazi dojde. A s nimi i vlivní geopolitičtí komentátoři a analytici v anglosféře. Někteří odborníci na diplomacii to vyhodnotili tak, že jde o nový diplomaticko-bezpečnostní nástroj pro éru internetu a bleskového sdílení informací. Cíle byly prý dva: odstrašit zveřejněním (víme o vás a vašich záměrech) a přimět toho, kdo se bude bránit, aby se připravil (berte to vážně).

Byl tento nástroj moderní diplomacie efektivní? K invazi nakonec došlo a Ukrajina se připravila jen částečně. Leckdo se domnívá, že se Rusko rozhodlo pro invazi i proto, že Bílý dům jasně a předem řekl, že USA na Ukrajině bojovat nebudou.

Na úsvitu 3. světové války

Nyní tady máme tuto „novou diplomacii“znova. Americká vláda varuje Čínu, aby v žádném případě nedodávala zbraně do Ruska, a skoro každý geopolitický komentátor toto dilema ve svém pravidelném komentáři amplifikuje a s různou mírou závislosti i nezávislosti analyzuje.

V době americké invaze do Iráku existovali „embedded reporters“, tedy novináři přihlášení u konkrétních jednotek, dnes máme „embedded commentators“, ale možná to není nic nového pod sluncem. Bude Západ úspěšnější než ve věci invaze na Ukrajinu a odradí Čínu zveřejněním záměru, se kterým si Peking pohrává? Nebo si čínské vedení řekne, proč bychom to vlastně neudělali, když všichni tak dobře vědí, že to udělat chceme?

Se svým pohledem na věc přispěchal i Gideon Rachman, komentátor Financial Times. Pokud Čína zbraně do Ruska pošle, dá najevo, že její rivalita s USA je nevyhnutelná, nebo dokonce žádoucí. Když Čína naopak zbraně nepošle, bude to indikovat, že věří v záchranu globalizace a to, že její vztahy s USA se nevymknou z kloubů. Čou Po, bývalý plukovník v Čínské lidové armádě a výzkumník univerzity Tsing Hua publikoval článek také v FT, ve kterém říká, že „kdyby se Peking postavil na stranu Moskvy, ocitneme se na úsvitu 3. světové války“.

Když se to postaví takhle, tak se dodávky zbraní nejeví jako pravděpodobné. Jenže podle Rachmana je třeba se vrátit o rok zpátky, k čínsko-ruskému „partnerství bez limitů“, které bylo vyhlášeno tři týdny před ruskou invazí na Ukrajinu. Základem tohoto partnerství je, že Si Ťin-pching i Putin chápou současný svět podobně. Chápou USA jako ústřední hrozbu pro ambice obou zemí i pro budoucnost režimů v obou zemích. Bránit se americké moci chápou obě země jako svůj společný cíl.

Nejhorší scénář by pro Čínu pochopitelně byl, kdyby ruský prezident Putin padl a byl nahrazen nějakým prozápadním lídrem. To ale vypadá jako možnost velice vzdálená, ne-li zcela nemožná. Ale i kdyby Putin u moci zůstal, ponížené a oslabené Rusko by mohlo znamenat, že USA a jejich vliv se budou zdát být na vzestupu, naopak Čína bude vypadat, jako že se dostává do izolace. Leckdo v Pekingu argumentuje tím, že až se Amerika vypořádá s Ruskem, obrátí se proti Číně.

Leckdo v Pekingu se také možná domnívá (na rozdíl od citovaného plukovníka Čou ve Financial Times), že Čína dokáže kontrolovat eskalační rizika. Když ve Washingtonu pochopí, že Peking nenechá Moskvu padnout, bude Západ tlačit Ukrajinu k mírovému řešení, které bude akceptovatelné i pro Moskvu.

Druhý důvod, proč by Čína riskovala globální konflikt, je ještě temnější. Nacionalisté v Pekingu mohou věřit, že konfrontace s USA už začala. CIA tvrdí, že prezident Si Ťin-pching nařídil armádě připravit se na invazi Tchaj-wanu v roce 2027. A americký prezident Joe Biden několikrát řekl, že USA budou bránit Tchajwan, pokud bude napaden.

CIA tvrdí, že prezident Si Ťin-pching nařídil armádě připravit se na invazi Tchaj-wanu v roce 2027. USA jsou ale připravené jej bránit.

Mírotvůrce s kulometem v ruce

Samozřejmě – být připraven na invazi je něco jiného než rozhodnout se invazi opravdu provést. Ale pokud mají temní věštci pravdu a Čína se opravdu připravuje na útok, pak má smysl, aby Peking podporoval ruské válečné úsilí. Pokud bude muset Západ pumpovat vojenské zdroje na Ukrajinu, zbude mu logicky méně zdrojů na obranu Tchaj-wanu.

Pokud Čína podpoří Rusko, jsou náklady takového kroku rovněž zjevné. Antičínská nálada ve Washingtonu – již nyní velmi silná – se dostane na nejvyšší obrátky.

Amerika uplatní vůči Číně každou myslitelnou formu tlaku. Současné restrikce na některé technologické exporty budou slabý odvar. Peking ztratí veškeré naděje v to, že by mohl vrazit klín mezi EU a USA.

Západní korporace (napojené na spotřebitelské návyky) se z Číny nestáhnou přes noc. I kdyby ale poklesl obchod se Západem o 30 procent, vznikne v Číně obrovská nezaměstnanost s politickými důsledky. Asi se rýsuje kompromis. Čína bude vystupovat jako mírotvůrce a Rusko bude podporovat skrytě a nepřímo. Bude to ale jen pozvolnější cesta ke stejnému cíli: přímé konfrontaci s USA.

Tolik Rachman. Napadá nás hříšná myšlenka. Co třeba Čínu pochválit za to, že Rusko vojensky nepodporuje? Napadlo to někoho, a pokud ne, může někdo kompetentní vysvětlit, proč to nejde?