Hrdina z Pravého sektoru
Pro Rusko venkovský nacista, pro Ukrajinu nejlepší z nejlepších. Padl legendární velitel Da Vinci
Příběh i pohřeb Dmytra Kocjubajla vypovídá o tom, jak se na válčící Ukrajině mění vnímání nekonformních bojovníků.
Během bojů jezdil na tanku a zcela v rozporu se zavedenými taktickými pravidly dirigoval své bojovníky. Na základně v Avdiivce choval skutečného vlka jako symbol své jednotky, která se jmenovala Da Vinciho vlci. Přezdívka Da Vinci mu patřila kvůli jeho malířským ambicím a přání studovat na umělecké škole. Bohužel je nestihl nijak výrazněji projevit. Dmytro Kocjubajlo od 18 let bojoval: nejdřív na Majdanu, pak na Donbase proti separatistům a nakonec proti současné agresi Ruska na Ukrajině. Sen být umělcem si Kocjubajlo alias Da Vinci už nesplní – 7. března ho u Bachmutu zabila během ostřelování střepina, bylo mu 27 let.
Da Vinci měl rád popularitu, a kdyby tušil, jak bude vypadat jeho pohřeb, možná by mu to přineslo zadostiučinění. Přišly na něj v centru Kyjeva tisíce lidí včetně prezidenta Volodymyra Zelenského a finské premiérky Sanny Marinové, která tu právě byla na oficiální návštěvě.
Ve stínu Bandery
„Nebyl jen jeden z nejlepších, ale byl nejlepší z nejlepších,“vzdal mu v projevu čest velitel ukrajinské armády Valerij Zalužnyj s tím, že generální štáb měl s Kocjubajlem „velké plány“. Zda svá slova myslel upřímně, je otázkou. Generalitě ukrajinských ozbrojených sil totiž takoví lidé nikdy neseděli. Bojovali odvážně, ale věci dělali po svém, nepodřizovali se rozkazům a generalitou otevřeně pohrdali.
Dmytro Kocjubajlo se narodil 1. listopadu 1995 ve vesnici Zadnestryanskoye v Ivano-Frankivské oblasti. Je to region s hluboko zakořeněným národnostním cítěním a silnou tradicí boje Ukrajinské povstalecké armády proti sovětskému zřízení. Místní, včetně Kocjubajlova dědy, bojovali do 50. let se zbraní v ruce a dodnes jsou v každé vesnici pomníčky nacionalistického lídra Stěpana Bandery.
Hned jako osmnáctiletý se Kocjubajlo zapojil na přelomu let 2013 a 2014 do protestů na Majdanu. Poté
vstoupil do dobrovolnického sboru Pravý sektor. Dobrovolnické prapory tohoto typu se rekrutovaly většinou buď z vlastenecky naladěných obyvatel, nebo fotbalových fanoušků. Absolvovali výcvik. Pak bojoval prakticky od úplného začátku války na Donbase.
Jako velitel samouk prošel celou kariéru od velitele družstva až po rotu. Paradoxní je, že prakticky až do začátku současné války 24. února 2022 sloužil mimo struktury ukrajinských ozbrojených sil. Souviselo to se specifickým postavením Pravého sektoru, na který se nahlíželo mírně skrz prsty.
Pravý sektor rozhodně nebyl svatý. V začátcích války v roce 2014 například zadržoval celé týdny na základně u města Dnipro lidi, které podezříval ze spolupráce s nepřítelem. Na druhou stranu jeho bojovníci udržovali přísnou kázeň, měli zakázaný alkohol a bojovali bez nároku na plat. Ze všech dobrovolnických uskupení Pravý sektor nejdéle odolával snaze státu včlenit ho do oficiálních struktur. U části se to podařilo v roce 2016, segment o několika stovkách bojovníků, kam patřila i Kocjubajlova útočná rota, ale zůstával nezávislý prakticky až do napadení Ukrajiny Ruskem v únoru 2022.
Začátkem prosince 2021 dostal Kocjubajlo od Zelenského jako vůbec první dobrovolník ještě za života nejvyšší vyznamenání, titul Hrdina Ukrajiny. Do první důstojnické hodnosti podporučíka ho ale povýšili až za války, v srpnu 2022. Nicméně vůči státu zůstával opatrný, až odtažitý.
Kvůli EU nebojujeme
Pravý sektor měl s mocí řadu konfliktů, například přestřelky v Mukačevu v létě 2015 či situaci, kdy v Avdijivce v červnu 2016 zemřeli v boji čtyři jeho dobrovolníci a úřady to popřely, protože podle minských dohod se neměly na linii dotyku nacházet žádné neoficiální jednotky. V únoru 2016 označil tehdejší vojenský prokurátor v interview pro Hromadské rádio Pravý sektor za nelegální ozbrojenou skupinu:
„Pokud začneme zavírat oči nad hromaděním zbraní v zázemí, propadneme se do chaosu,“řekl.
Prorežimní ruská média prezentují Kocjubajla jako zákeřného „venkovského nacistu“. Nic ale nenasvědčuje tomu, že by k nacistické ideologii měl sklony. Je ale pravda, že budoucnost Ukrajiny viděl jinak než vláda v Kyjevě. „My si myslíme, že Ukrajina bojuje proto, aby se dostala do Evropské unie, ale to on nechtěl. Chtěl nezávislou, svobodnou, suverénní zemi,“řekl pro Seznam zprávy dokumentarista Paměti národa Martin Ocknecht, který s Kocjubajlem dělal rozhovor před šesti lety pro Český rozhlas.
U bojovníků z nacionalistických skupin je takový názor běžný. A nejen u nich. S trvající válkou dnes na Ukrajině sledujeme čím dál větší radikalizaci celého vzdorujícího národa. Před válkou by asi bylo nemyslitelné, aby prezident šel na poslední rozloučení s členem Pravého sektoru, dnes je tam i s návštěvou z Finska. Další hodně diskutovaná jednotka, pluk Azov, získal renomé obranou Mariupolu a dnes je ctěn jako jedna z nejelitnějších složek ukrajinských ozbrojených sil. Pověst věčných rebelů Pravého sektoru či nacistická symbolika u Azovu je najednou menším nebezpečím než to, co přichází z východu.
Před válkou by na poslední rozloučení s členem Pravého sektoru prezident nešel, dnes je tam i s premiérkou Finska