VW upřednostnil USA. Proč?
Největší výrobce aut v Evropě čeká, jak Brusel odpoví na masivní americké dotace do zelených technologií
Koncern Volkswagen (VW) nyní dává prioritu výstavbě svojí obří továrny na výrobu baterií pro elektromobily na severoamerickém území. Podobné projekty ve východní Evropě – včetně toho v Česku, kde je ve hře areál v Líních u Plzně – zatím zrušeny nejsou, nejspíš ale naberou zpoždění. Ve Spojených státech totiž VW může dosáhnout na přímé dotace ve výši až 10 miliard dolarů (zhruba 223 miliard korun) a k tomu daňové úlevy navrch.
Americká vláda schválila balík čítající 369 miliard dolarů (zhruba 8,25 bilionu korun) na dotace do zelených technologií a to – pochopitelně – láká i evropské firmy.
V USA lze získat dotace rychleji (prakticky už nyní), lze tam také rychleji stavět a patrně bude i snazší sehnat zaměstnance. Deník Financial Times (FT) v minulém týdnu napsal, že zástupci jednotlivých států americké unie oslovují evropské výrobce a argumentují právě naditým dotačním balíkem. A evropští výrobci za Atlantik hledí; také proto, že narůstá hrozba konkurence z Číny.
Pochopitelně se však také jedná o jistý způsob nátlakové hry. Evropská komise má v příštích dnech publikovat návrh vlastního dotačního balíku Net Zero Industry Act. Britský deník však anonymně cituje slova manažerů evropských automobilek, že v návrhu „je jen málo konkrétního“.
Lobbistická skupina Transport & Environment už varovala, že dvě třetiny evropských projektů továren na baterie pro elektromobily je ohroženo. VW původně oznámil, že v Evropě vybuduje celkem šest gigatováren, zatím žádnou oficiálně neškrtl. Arno Antlitz, finanční ředitel koncernu VW, v textu Financial Times uvedl, že koncern by továrnu v USA musel postavit tak jako tak, dodal však, že americké dotace „poslaly kýžený vítr do plachet a rozhodnutí urychlily“.
Na serveru Eurointelligence.com se snaží přijít na kloub tomu, proč je debata o amerických dotacích v Evropě úplně mimo. Když Evropská komise navrhuje balík subvencí, má se za to, že půjde o evropskou verzi amerického balíku. A že členské státy budou moci hojněji dotovat a také že se chystá preferování evropských firem ve veřejných zakázkách, podobně jako to udělali Američané se svými firmami.
Snazší protekcionismus
Přitom však EU nemůže dělat to, co dělají USA, protože se skoro v ničem Americe nepodobá. Evropa může zvýšit dotace leda skrze jednorázový program, oproti tomu Spojené státy mohou nastavit stálejší a stabilnější transfery, protože mají fiskální unii. Americká federální vláda může mít například program na tvorbu pracovních sil v takzvaném Rezavém pásu (Rust Belt) bývalé industriální
Ameriky, protože to je i dlouhodobý politický cíl.
Více dotací v EU znamená, že více subvencí budou samy sobě přidělovat jednotlivé evropské státy. Bohaté státy si budou moci dovolit vyšší dotace, chudší státy nižší dotace. V důsledku toho budou na jednotném trhu bohatší státy bohatnout, chudší státy chudnout.
ANALÝZA
Protekcionismus, který zvolila Amerika, je snazší, máte-li v zádech obrovské a snadno využitelné přírodní zdroje a spřátelenou sousední zemi na severu (Kanada), jež toho pod zemí skrývá daleko víc. USA mají funkční kapitálový trh a obří spotřebitelskou poptávku. Oproti tomu EU má slabé přírodní zdroje a na východě nepřátelskou mocnost (Rusko). Kapitálové trhy v Evropě jsou mělké a největší evropská ekonomická mocnost – Německo – je posedlá vytvářením přebytků,
čímž se ale prohlubují nerovnováhy v celé sedmadvacítce.
(Ne)použitelné vize
Srovnávání EU s USA či případně se Severní Amerikou osciluje mezi dvěma extrémy a žádný z nich se Americe příliš nepodobá. Na jedné straně je představa EU jako zóny NAFTA (severoamerická zóna volného obchodu) na steroidech, a druhá představa jsou Spojené státy evropské, kde je předseda Evropské komise jako americký prezident a Berlaymont, tedy hlavní sídlo Evropské komise v Bruselu, coby Bílý dům.
To však jsou pro EU nijak zvlášť použitelné vize, už také proto, že než se Američané dostali ke skutečně federálnímu uspořádání, prošli si krvavou válkou Severu proti Jihu. A sto let trvalo, než se vůbec dohodli, že chtějí centrální banku.
Další potíž spočívá v tom, že americká, na spotřebu orientovaná ekonomika, vytváří skrze americký
obchodní schodek gigantické globální nerovnováhy. Amerika neustále nasává zboží a kapitál a tato gravitační síla de facto komukoli jinému znemožňuje „být jako Amerika“. Ještě docela dobrá varianta je japonifikace. Země jako Čína a Vietnam zápasí s vybudováním stabilní střední třídy. A ostatní, od Argentiny po Pákistán, od Srí Lanky po Libanon, se pohybují v tekutém písku nestability a nezdarů.
Tolik exposé z Eurointelligence.com. Dodejme, že Evropská unie se nadto sama střílí do nohy obrovskou regulační zátěží a pomalým rozhodovacím procesem. A druhou otázkou je, kam jsme se to až dostali, že EU a USA budou spolu závodit v dotacích a protekcionismu. Všichni by si pomohli, pokud by je obě zmíněné strany vyškrtly úplně. To žádný politik nemá odvahu takovou „kdysi samozřejmost“navrhnout?