Čínský úspěch

Peking zastínil USA na Blízkém východě

Když Saúdská Arábie a Írán oznámily obnovení diplomatických vztahů, nebyl to blesk z čistého nebe. Skutečnou bombou ovšem bylo to, že dohoda byla uzavřena v Pekingu a zprostředkovala ji Čína. Bez pomoci a zřejmě i bez vědomí Washingtonu, bez kterého se celá desetiletí takto významný krok na Blízkém východě nikdy neobešel.

Obnovení sedm let přerušených diplomatických styků je pochopitelně jen malým krokem, rozpory mezi Saúdy a Íránci táhnoucí se od roku 1979 stále trvají, a jak tvrdí analytici, celá dohoda by se neměla přeceňovat. Jenže to platí o vztazích Rijádu a Teheránu, nikoliv v širším kontextu této události.

Ta totiž ukazuje, že mnozí lidé na Blízkém východě chápou Čínu jako důvěryhodného partnera a nezávislou mocnost. Jak prohlásil jeden saúdský představitel: že budou Íránci dodržovat nějakou dohodu, nevěříme, ale když za ní stojí Čína, je to už jiná věc.

Podobně to vidí i část izraelských politiků, podle nichž jde o čínský úspěch, který je v kontrastu se Spojenými státy, které nebyly schopny dopomoci Izraeli k formální dohodě se Saúdskou Arábií. Berou to jako odraz slabosti Spojených států, svého spojence. Vždyť celá léta je napětí mezi Teheránem a Rijádem mnohonásobně větší než tenze mezi Rijádem a Tel Avivem. Navíc mezi Izraelem a Saúdskou Arábií funguje neformální bezpečnostní spolupráce a Američané mají nebo by měli mít na Saúdy větší páky než Číňané.

Celé je to samozřejmě spíše o dojmech než o nějaké realitě. Jenže dojem hraje v politice často rozhodující roli. Čína rozhodně není mocnější než USA, a to ani na Blízkém východě. Jenže pokud to bude vnímáno opačně, skutečný vliv USA v regionu bude slábnout. Mimochodem hlavně ke škodě Evropy. Protože Evropané jsou stále silně závislí na dodávkách ropy a plynu z Perského zálivu, což neplatí o USA, a nemají na rozdíl od Spojených států vojenskou sílu na to v této oblasti zasáhnout a hájit zájmy své a Západu.