Bachmut. Bitva důležitější města
Město v Doněcké oblasti má spíš operační než strategický význam. To se ale může změnit
Bachmut, slovo, které znal před rokem v Evropě málokdo. Můj Microsoft Word jej nezná doteď. Od léta se však k němu obrací zraky celé Evropy. Jak důležité tedy vlastně ukrajinské město velké zhruba jako Kladno je?
Odpovědi se ve veřejném prostoru různí a přání je často otcem myšlenky. Někteří lidé dokonce dokážou zároveň tvrdit, že Rusové jsou hlupáci zatvrzele útočící na vojensky bezvýznamné město čistě proto, aby si majitel wagnerovců Jevgenij Prigožin mohl připsat domácí politické body, a přitom druhým dechem obhajovat, že Ukrajinci musí Bachmut bránit, protože je město strategicky důležité.
Téměř netřeba dodávat, že pravda je někde uprostřed. Bachmut samotný strategický význam spíš nemá. Operační ale ano. Když ruské síly obsadily Severodoněck a Lysyčansk, opřela se ukrajinská obranná linie v Doněcké oblasti právě o Bachmut a jím procházející říčku Bachmutku.
Operační význam dodávají Bachmutu jím procházející dopravní tepny. Nedaleko od města probíhá klíčová dálnice M03 spojující Kyjev a Charkov s Donbasem. Kontrola dálnice a Bachmutem procházející železnice je pro ruské síly v podsadě nutnou, i když nikoliv dostačující podmínkou pro postup na Slovjansk a Kramatorsk, poslední dvě velká města v Doněcké oblasti, která zatím Rusko nekontroluje.
Bránit ruiny Bachmutu?
Chce-li Rusko dobýt celou Doněckou oblast, což je dnes pravděpodobně jeden z klíčových ruských válečných cílů, musí dobýt Slovjansk a Kramatorsk. A proto musí nejdřív dostat pod kontrolu Bachmut. V tom Gerasimov a spol. nemají příliš na výběr.
Ukrajinský generální štáb si naopak, tedy alespoň z vojenského hlediska, může vybrat, jestli bude ruiny Bachmutu bránit, nebo obranu Slovjansku a Kramatorsku povede jinde. Dlouhé měsíce Ukrajinci volili bitvu o Bachmut svádět. Dávalo to smysl. Ruské ztráty podle odhadů několikanásobně přesahovaly ztráty ukrajinské. Bránit se ve městě má svoje výhody.
Boj v městském prostředí je pro útočníka obtížný. I nejlepší armády světa města raději obcházejí, pokud to jen trochu jde. Na jaře a v létě se Ukrajincům podařilo nechat ruské síly krvácet v náročných městských bitvách o Mariupol a Severodoněck. V důsledku postupného pouštění žilou ruská profesionální armáda prořídla, až nakonec neměla dost sil na to, aby zastavila ukrajinskou protiofenzivu, a nebýt mobilizace a ústupu z Chersonu, nejspíš by se zhroutila.
Právě to pak ukazuje, kde může mít bitva o Bachmut strategický význam potenciálně násobně přesahující operační význam města samotného. Ztráty v bitvě nepochybně ovlivní schopnost obou armád vést na jaře a v létě další ofenzivní operace. Jednoduše řečeno, pokud ztratíte velkou část armády, bude to mít strategický význam bez ohledu na to, zda ji ztratíte u Kyjeva, nebo Bachmutu.
Pro ukrajinské válečné snažení je užitečné nechat v Bachmutu krvácet Rusy, ale nesmějí přitom vykrvácet sami. Po masakrech v Buči je přitom pro Kyjev politicky obtížné nebránit ukrajinská města do poslední chvíle. Jenže s pokračujícím ruským postupem hrozí, že se vojensky smysluplná obrana změní v nesmyslnou.
Ruské síly dokázaly město ze tří stran obklíčit. Pro zásobování zůstává volný jen zmenšující se koridor na západ. A s tím, jak se město dostává do sevření, se mění i poměr ztrát. S odkrytými boky jsou obránci zranitelnější a jsou nuceni podnikat protiútoky, aby koridor udrželi. Co hůře, pokud ruské síly kleště kolem města sevřou, ocitnou se obránci v obklíčení. Mlýnky na maso
Ukrajincům navíc hrozí, že co fungovalo na jaře a v létě, nebude fungovat dnes. Ruská armáda vtrhla na Ukrajinu tragicky nepřipravená, a to včetně nenaplněných početních stavů ruských jednotek. S lehkým zjednodušením lze říct, že Rusové měli hodně techniky, ale málo pěchoty. A jak ruská pěchota krvácela ve městech, klesala už tak nijak zářná schopnost ruských jednotek vést efektivní vševojskové operace. Mlýnky na maso semílaly Rusy i Ukrajince, ale Ukrajinci měli vojáků víc a ztrát míň.
Jenže na podzim Moskva mobilizovala, čímž si ruští generálové zajistili potřebný přísun potravy pro děla. A postupně se s ní učí pracovat. Ve veřejném prostoru lze často narazit na příběh o tom, jak ruská armáda používá lidské vlny, a na srovnání s první světovou válkou. Ale u Bachmutu tvoří lidské vlny většinou malé skupiny vojáků. První vlna postradatelných donutí Ukrajince odkrýt pozice, i když přitom třeba většina z nich zemře. Po ní přicházejí vlny další, často tvořené zkušenějšími vojáky. A s podporou těžkých zbraní obránce vytlačí.
Mlýnky na maso tak semílají Rusy i Ukrajince, ale už není jasné, komu to strategicky uškodí víc. Opotřebovávací válku nevyhrává strana s menšími ztrátami, ale strana s větší schopností ztráty doplňovat.
Pro ukrajinské válečné snažení je užitečné nechat v Bachmutu krvácet Rusy, ale nesmějí přitom vykrvácet sami