Pogačar začal sezonu famózně
Slovinský cyklista posbíral už devět triumfů, porazil i Vingegaarda
Už daleko před cílem věděl, že je rozhodnuto. Smál se, jásal. Když proťal cílovou pásku, uklonil se jako hudební virtuos. Bylo to odpovídající oslavné gesto. Výkony Slovince Tadeje Pogačara měly na závodě Paříž–Nice skutečně blízko k umění.
Ze sedmi dokončených etap získal tři. Zbylé tři patřily sprinterům a jedna byla týmovou časovkou. K tomu kromě celkové klasifikace opanoval i hodnocení závodníků do 25 let, vyhrál to bodovací a ve vrchařském byl druhý.
Hlavně jde však o to, jakým způsobem vítězil.
V podání třiadvacetiletého jezdce týmu UAE Emirates vypadá cyklistika tak snadno. Vezměte si třeba závěrečnou etapu do Nice. Během výšlapu na Col d’Eze si počkal na útok Simona Yatese, vyvezl se za ním, a když Brit začal uvadat, on naopak přidal.
Že tou dobou měla silnice sklon 14 procent? Z jeho projevu to patrné nebylo. Zatímco soupeři šlapali ztěžka ze sedla, Pogačar dál vsedě rychle kmital nohama.
Že do cíle zbývalo osmnáct kilometrů, které po stoupání vedly ve sjezdu a po rovině, kde by měli mít pronásledovatelé výhodu? Ani s tím si hlavu nedělal. Dál si jel vlastní závod a cílem projel s náskokem 33 sekund.
„Nejlepší obrana je útok, ne?“smál se poté. „Tyto silnice znám, trénuju tu. Vypočítal jsem si, jaký kde mám jet výkon, abych byl nejrychlejší. Což mi vyšlo.“
Pogačar tak dál pokračuje v úžasném vstupu do sezony. Pokud se rozhodne, že si jde za triumfem, ještě nepoznal porážku.
Letos má za sebou třináct závodních dní, během nichž si připsal devět vítězství – šest v etapách, dvě v celkové klasifikaci a jedno na klasice Jaén Paraiso Interior.
„Nějaké výhry už mám. Když se mi do konce sezony už nic nepodaří, můžu si říct, že to zase tak špatné nebylo,“směje se.
Jeho slova berte jako vtip. Ne, letošní výsledky mu nestačí, stále chce vítězit. V následujících týdnech by chtěl prvenství sbírat na klasikách. Příští víkend se představí na úvodním monumentu sezony Milán – San Remo a pak by ho měly čekat Flandry či Lutych–Bastogne–Lutych.
V červnu se představí doma na Kolem Slovinska, které mu poslouží jako generálka na Tour de France. Právě ta je samozřejmě cílem číslo jedna. Chce na ní ukázat, že loňská porážka od Jonase Vingegaarda byla jen náhodou.
I proto bylo klání Paříž–Nice tak sledované. Jeho dánský sok totiž klasiky vynechává, v dubnu ho čeká Kolem Baskicka a v červnu Critérium du Dauphiné, a tak šlo zřejmě o jedinou příležitost, kdy se obě hvězdy porovnaly před startem francouzského vrcholu.
Souboj vyzněl jednoznačně. Dán skončil celkově třetí se ztrátou 1:39 minuty na Pogačara a 46 sekund na druhého Davida Gaudua z FDJ.
Lepší než Slovinec byl pouze v týmové časovce, kde se však dal vzhledem k soupisce týmu Jumbo-Visma, v níž figurovali mistři světa této disciplíny Tobias Foss a Rohan Dennis, rozdíl čekat.
Ale když závod zamířil do kopců, Slovinec ujížděl.
„Pogačar byl o úroveň lepší,“uznal i sportovní ředitel Jumba Grischa Niermann. „Ale jsme spokojeni, jak Jonasova výkonnostní křivka stoupá. Ještě není zdaleka taková, jaká bude na Tour.“
Pogačar odpověděl: „I já doufám, že ještě půjdu nahoru. Loni jsem se touto dobou cítil silnější, protože jsem byl na začátku roku ve vysoké nadmořské výšce. Ta mi letos chybí. Takže i já mám ještě hodně prostoru ke zlepšení.“
Pokud k němu skutečně dojde, fanoušci se mají na co těšit.