Praha jako Downton
Příběhy z konvencemi promořených panských domů, kde se dráždivě prolínají vzdálené světy společenských elit a služebnictva, jsme zvyklí čítat a vídat zasazené zejména do britských reálií. Jak ale ukazuje snímek Služka, lze takovou situaci rozehrát i v Pra
Titulní postavou je slovenské venkovské děvče Anka (Dana Droppová), které v 15 letech přijíždí sloužit do Prahy. Zaměstnání najde v přepychovém domě vysokého státního úředníka (Karel Dobrý) oddaného monarchii a jeho ambiciózní manželky (Zuzana Mauréry). Anka si musí zvyknout na hektický chod mnohojazyčné domácnosti s množstvím dalšího služebnictva, jehož neformální velitelkou je kuchařka Kristýna (Anna Geislerová). Nová služka zažívá rozličné ústrky, nejhůř s ní ovšem nakládá dcera domácích pánů Resi, která je stejně stará jako ona.
Jak se ovšem ukáže, šikanózní jednání má původ v Resiných vlastních nejistotách a v náklonnosti, kterou k Ance chová. Dívky se posléze sblíží a navážou tajný milostný vztah. Konvence jsou však nelítostné a Resi se musí provdat. Za manžela si bere rodinného známého Gustava (Cyril Dobrý), k němuž ovšem chová větší sympatie její otec než ona. Ani narození dítěte na tom mnoho nezmění. Do děje pak důrazně zasáhne světová válka, do níž Gustav narukuje. Resi si přeje, aby Gustav padl, a dokonce
k tomu účelu s Ankou napůl vážně vykonává magický rituál. Gustav se ovšem vrací, ale zmrzačený. Udějí se mezitím ještě další věci, třeba tragédie Ančiny důvěřivé kolegyně (Vica Kerekes), která doplatí na panskou přezíravost. Běh dějin sune k rozpadu monarchii, panskou domácnost, ale i vztah Anky a Resi.
Inspirováno tetou Ankou
Služce dodává na atraktivitě skutečnost, že inspirace příběhu nepřímo zahrnuje známá jména: „Ústřední postava Anky má svůj předobraz v tetě Ance, která vychovávala moji mámu Magdu a tetu Milku, sestry Vášáryovy,“uvádí autorka románové předlohy a spoluautorka scénáře filmu
Hana Lasicová. Díky reálnému předobrazu se také možná některým součástem příběhu snáze věří (byť skutečnost, že se ve filmu v Praze na počátku 20. století chodí vylévat nočník do kanálu na rušné ulici, tím není méně podezřelá).
Zároveň je zřejmé, že Lasicová spolu s režisérkou Marianou Čengel Solčanskou jakýsi reálný základ hojně obohatily vlastní fantazií. Té je na jedné straně snad až moc (třeba pokud jde o scénu, kdy Anka pro Resi ochotně otestuje, jaké to je spát s mužem), na druhé straně ale nestačí na to, aby film dostal opravdu přesvědčivý myšlenkový či emocionální náboj. Motiv lesbického vztahu v nepřející době a prostředí sice řadí
Služku do evropských a světových (paradoxně už mainstreamových) trendů, ale výpověď filmu v tomto směru působí dost neujasněně – mísí se tu náznaky příběhu o manipulaci a pragmatičnosti s romantickým obrázkem spřízněných duší. Zejména Resina hnutí mysli jsou nečitelná, nečiní to z ní ovšem postavu provokativně rozporuplnou, ale spíš jen prostě nesympatickou.
Další součásti příběhu jsou buď předvídatelné (služka, která otěhotní s pánem), přepjaté (postava staropanensky zahořklé české nacionalistky Kristýny) nebo svůj potenciál naopak až příliš dobře tají (možnost, že pán domu vdává svou dceru za jejího nevlastního bratra).
Nakonec není moc jasné, co se tím vším chtělo vlastně říci – snímek de facto vrcholí sdělením, že Anka skutečně existovala. Služce nelze upřít působivou atmosféru a nadějný základní nápad, její sdělení ale zůstává matné.
Ostatně tento film působí neodbytným dojmem, že by byl raději seriálem, pro nějž se pochopitelně nabízí hvězdný zahraniční vzor. Není vyloučené, že v takovém případě by se dílčí motivy, které ve filmu trpí mělkostí, lépe rozvinuly a získaly váhu. Třeba i na to jednou dojde.
Služka
Slovensko, ČR 2022
Režie: Mariana Čengel Solčanská Premiéra 16. 3.