Odešel demograf války

V Rusku roku 1914, jež chce Putin obnovit, připadalo na ženu sedm dětí: 20 matek porodilo 70 synů. Dnes činí plodnost 1,5 dítěte na ženu: 20 matek porodí jen 15 synů. Padlý voják může být jediným dítětem rodiny, čímž jeho smrt ukončí rodovou linii.

Gunnar Heinsohn (1943–2023) nebyl osobností u nás známou. Píšeme-li o něm, má to tři důvody. Za prvé ten, že 16. února zemřel a ta zpráva se šířila do světa se zpožděním.

Za druhé proto, že v Německu vystudovaný a působící sociolog měl široké pole zájmu, mimo jiné v roce 2010 zřídil na vysoké škole NATO v Římě katedru válečné demografie. Význam tohoto oboru už rok ukazuje válka na Ukrajině.

A za třetí proto, že Heinsohnův životaběh naplňuje název této rubriky. Ost- neznamená jen východ ve smyslu postkomunistický, zaostalý, ušmudlaný a podobně. Může znamenat i německá území ztracená po porážce ve druhé světové válce.

Na Heinsohnovi bylo výjimečné, že se na těchto územích narodil i zemřel. Přišel na svět 21. listopadu 1943 u Gdaňsku, kde jeho otec sloužil na ponorce (zahynul u Newfoundlandu). Coby roční dítě absolvoval s matkou útěk před Rudou armádou. Na západě Německa vyrůstal, studoval a na vysokých školách i učil. V Římě založil na vojenské škole NATO katedru vojenské demografie a do roku 2020 na ní přednášel. A v Gdaňsku, což je pro současné Němce zcela výjimečné, taky zesnul.

Heinsohn nepatřil k expertům ponořeným do matematických modelů, čísla dokázal názorně interpretovat i publikovat v médiích. Ještě před rokem psal o demografických aspektech ruské války na Ukrajině třeba toto.

V Rusku roku 1914, jež chce Putin obnovit, připadalo na ženu sedm dětí: 20 matek porodilo 70 synů. Dnes činí plodnost 1,5 dítěte na ženu: 20 matek porodí jen 15 synů. Padlý voják může být jediným dítětem rodiny, čímž jeho smrt ukončí rodovou linii. Přiměje to ženy k protestu? Vdovy spíše ne, neboť jejich osud záleží na výši vdovské penze. Ale matky či přítelkyně padlých motivaci mají. Právě ty prý přiměly Putina ke lži, když řekl, že nevěděl o válečném nasazení „mobíků“.

Ateď se vraťme k závěrečné části jeho života. Heinsohn se na stará kolena vrátil do již dávno polského Gdaňsku a vzal si tamní Polku. Před smrtí sepsal bilanční osobní dopis a jeho syn Tadeusz ho poskytl médiím. Ze závěrečné pasáže stojí za to ocitovat.

Polsko, na jehož území jsme byli na útěku před Rudou armádou, mi dalo dětskou pečovatelku Irenu Przytarskou a o půlstoletí později i moji milovanou ženu Joannu Sidorczak-Heinsohn.

Hodně štěstí a na shledanou, jak by řekl Mel Brooks, z Gdańsku/Danzigu, kde jsem se narodil a kde v bezpečí vlasti a solidaritě polských přátel, kteří s nasazením vlastních životů bojovali za svobodu, také zemřu. Mé utrpení bylo ve srovnání s tím jejich směšné.