Kdo nezatepluje, ať nejí

Připravte si statisíce, máme novou evropskou směrnici

Zkušenost posledních let ukazuje, že lidé jsou schopni udivujících výkonů. Jsou ale podmíněny hlubokým přesvědčením, že to má smysl a k něčemu pozitivnímu to vede. Naše veřejnost to ukázala jak při covidové epidemii, tak při dobyvačné válce rozpoutané Ruskem proti Ukrajině.

Vlna aktivity časem nevyhnutelně opadá, ale dodnes neradostný úděl snášíme, radikální protesty typu nedávné demonstrace na Václavském náměstí v Praze jsou spíše okrajový jev a čerstvé výzkumy politických postojů ukazují, že struktura důvěry v politickou reprezentaci se zásadně nemění. Kupodivu dokonce příliš neklesá ani podpora vlády, jejíž komunikační výkon je za situace nehorázného zvyšování cen všech životních nákladů drážděním hada bosou nohou.

Hraběcí rady ze Štrasburku

Situace není růžová nikde v Evropě. Když Rusové zahájili válku, převládalo očekávání, že bruselské instituce přinejmenším utlumí projekty Zeleného údělu a časově je rozloží tak, aby doléhaly na obyvatelstvo menší tíží. Jak se zdá, opak se stal pravdou. Projekt zákazu spalovacích motorů nepadl a rozhořčená veřejnost je chlácholena sliby, že se do roku 2026 ještě uvidí a že bude možno používat syntetické palivo (ekonomický nesmysl) a že na dveře buší vodík (nebuší).

Čerstvě přišla další rána – už za pět let by se měly v sjednocené části Evropy stavět jen bezemisní budovy, obytné budovy by měly do roku 2030 mít energetickou třídu aspoň E a do roku 2033 třídu D. Pro směrnici hlasovali z našich europoslanců jen tři Piráti a Luděk Niedermayer za TOP 09, při jedné absenci byli pak všichni ostatní proti.

Pirát Mikuláš Peksa si pochvaluje: „Člověku, který do svého domu takto investuje, se v ideálním případě zaplatí ten úvěr a ještě vydělá něco navíc.“Takto hraběcím způsobem kalkuluje člověk, který je od studií politikem. K tomu „vydělání navíc“občanovi, majiteli domku nebo bytu vede cesta přes investici v řádu statisíců s vidinou, že se mu peníze za deset let na úsporách vrátí. Toto se předkládá lidem, kteří za potraviny platí o desítky procent víc než před rokem a elektrické světlo zapínají třesoucí se rukou.

Zatím se vše obešlo bez zásadních protestů. Za ty by bylo možno označit teprve skutečně masové demonstrace a stávky, dokonce stávky generální. Co nebylo, může být, každopádně je to velmi nebezpečná hra s trpělivostí.

Zákazy a omezení

Agenda Evropské unie a Evropského parlamentu je rozsáhlá daleko za hranici přehlédnutelnosti. Komunikace s jednotlivými občany je nulová, jiná být z povahy věci nemůže. Proto před očima veřejnosti je obraz Unie načrtnutý jako neosobní moloch produkující zákazy a omezení. Zákaz spalovacích motorů vyvolal nevoli, ale do roku 2035 je daleko. Novinka se ale týká bydlení – ve chvíli, kdy je situace katastrofální a byt se stává nedosažitelnou metou i pro dobře situované rodiny.

Směrnice má zatím podobu návrhu. Kdyby ale měla být uvedena do praxe, náklady na výstavbu nových bytů by výrazně stouply. Vysloveně panických rozměrů dosahují vize, že by v dohledné budoucnosti měla dopadnout i na stávající výstavbu, u nás je to 200 tisíc bytových domů a přes půl druhého milionu rodinných domů. Adaptace v nákladech v řádu mezi desítkami milionů a „pouhými“statisíci by podle vize poslance Peksy zajistil úvěr a pak už by se sypaly benefity.

Není to pouhá fantasmagorie, jak by se zdálo na první pohled. Dělení obydlí na sedm tříd už existuje. Od roku 2009 jsou zaváděny průkazy energetické náročnosti budovy, které mají podobně jako energetické štítky sedm stupňů, od nejlepšího A po nejhorší G. Aplikace pokračuje plíživě od největších budov a směřuje i k rodinným domkům a bytům.

Vysloveně panických rozměrů dosahují vize, že by směrnice Evropského parlamentu měla v dohledné budoucnosti dopadnout i na stávající výstavbu, u nás je to 200 tisíc bytových domů a přes půl druhého milionu rodinných domů

Otázka vymahatelnosti

Zatím to velkou paniku v široké veřejnosti nevyvolalo. Je to další zátěž z mnoha. Situace by ale byla zcela jiná, kdyby v příštích létech měla být realizace skutečně vymáhána – bez ohledu na ekonomickou realitu. Evropská komise zjišťuje, že 75 procent stavebního fondu EU je neefektivních. Renovace by mohla snížit spotřebu energie o pět až šest procent a emise CO2 o pět procent. Toto je sdělováno občanům, kteří vědí, že na celkovém znečištění planety se Evropa podílí deseti procenty.

Tím se obloukem vracíme k úvodnímu konstatování, že lidé jsou schopni snášet útrapy, pokud jsou přesvědčeni, že jsou nezbytné a vedou k něčemu dobrému. Navržená směrnice vede k pochybnostem o schopnostech Evropského parlamentu realisticky vyhodnocovat náklady a benefity. Jeden efekt se ovšem projeví okamžitě: pokles důvěry k instituci jako takové.